ROCKBLOG - The Fellas: Jak bolí říznout do vlastního masa

The Fellas: Johnny Anděl, Tom Anděl, Edai, Jamie Anděl

Karlovy Vary. Sedíme v parku, drhneme tři levný akustický kytary, pokoušíme se hrát naše americký folkový vzory a jako jo, asi nám to i docela jde. Je léto 2008 a vzniká kapela Goodfellas. V parku je už ze dvou metrů slyšet prd, tak domlouváme první koncert v místním klubu Paderewski a už to jede. Upřímně, banda hipíků v parku neřeší ani internet, ani marketing ani jiný strategie. Koncertuje třikrát týdně, mezitím dál drhne ty kytary a těší se do každý nový vesnice v kraji.

•  Goodfellas interview: Raději držíme kytaru než kalkulačku

Střih do roku 2013, výjezd do Anglie. Na londýnskejch pódiích už nás celkem zajímá, jak rychle si nás místní zapamatujou. Vyplouvá na povrch problém, kterej nám byl jasnej už kdysi cestou z Karlovejch Varů do Sokolova. Jenže tehdy to nikomu nepřipadalo důležitý, a tak se to pořád hrnulo před námi jako maličkej otazník. Kapela se venku nemůže jmenovat Goodfellas! Jednak je stejnojmenných kapel různý kvality i žánrového zařazení několik po světě, a hlavně tohle jméno nemá ve vyhledavačích absolutně žádnou šanci proti síle kultovního filmu. V Česku oblíbený sousto milovníků žánru, venku vyloženě kult. To pochopíš, když ti první Anglán, se kterým zavedeš hlubší hovor, cituje hlášky jak z Cimrmanů.

Celou dobu víme, že čím později do toho půjdeme, tím horší to bude. Ale na písemku se člověk taky učí až večer předem. Prostě, odkládáme to donekonečna a tady to máme. Britové se s tím nemažou. Koncerty vám uděláme a mohlo by to jít, máte šťávu, ale ne s tímhle jménem. To makat nebude kluci. A pět let problému je uzavřeno. Na prahu Londýna, když už se donese tvůj refrén k uchu místního promotéra, prostě nejde couvnout. Usilovná mnohahodinová debata, ostrá výměna názorů, snaha o invenci versus fixace na vlastní minulost. Desítka konzultací s místníma. Výsledek: jméno jen mírně krátíme, aby se doma dalo identifikovat s naší dosavadní prací, a zároveň nemělo přímou silnou konkurenci na netu.

The Fellas není nic objevnýho, ale změna je minimální, baví nás to, řez je šetrnej a smysluplnej a aspoň se tak nejmenuje žádnej film, nebo něco podobnýho. Tohle nikomu nepřeju. Bolí to, přestože je to fakt potřeba. Chceš jít dál, ale je těžký risknout, že velkou část svý práce možná zahodíš. Na druhu stranu vyrostla motivace zase udělat něco pořádnýho a dobře se zapsat. Když už s tím vylezeš, není to tak zlý. Nadechujem se a je to trochu jako mít novou kapelu, která má smysl. Je to otevřený. Tak jako už dlouho ne. Je taky co posrat a o to jde.

text: Jakub Anděl aka Jamie