Dream Theater: Vezměte na naši show někoho s sebou!

Dream Theater: Mike Mangini, John Petrucci, James LaBrie, Jordan Rudess, John Myung

Skupina Dream Theater je mimo jiné známá pro svoji nadprůměrnou instrumentální dovednost. Kdy sis ty osobně řekl: "Teď jsem dobrým bubeníkem. Už není co zlepšovat."?
Vždycky jsem věděl, že mám předpoklady k tomu být dobrým bubeníkem, že na to mám. Uvědomil jsem si to, když mi bylo čtyři nebo pět let. I když samozřejmě pořád dělám chyby, nejsem dokonalý.

Ačkoliv velká část vašich fanoušků jsou odchovanci metalu, já ve vás vidím nástupce králů progresivního rocku, jakými jsou například Rush. Ty osobně se cítíš jako bubeník metalové nebo progresivně rockové kapely?
Určitě se považuji za hráče progresivního rocku!

• RECENZE: Poutavá i náročná přednáška profesorů Dream Theater

V čem je pro tebe zásadní rozdíl?
Heavy metal je charakteristický velkou dávkou energie. Záleží na tom, o kterém druhu konkrétně bychom se bavili, protože je jich opravdu hodně. Většinou ale v metalu není tolik změn v dynamice jako v progresivním rocku. Proto je pro mě dynamika v progresivním rocku mnohem zajímavější.

Máš pocit, že měl tvůj příchod do Dream Theater před třemi lety vliv na tvorbu kapely?
Ano. Kluci teď mají příležitost zaměřit se na skládání hudby přesně tak, jak chtějí. Snažím se jim do toho příliš nemluvit. Tedy aspoň dokud nemám nějaký opravdu zásadní nápad nebo pocit, že mám na naší hudbě co měnit. Taky si užívám cestu, po které se naše hudba ubírá. Například celá prostřední část z dvacetiminutové The Illumination Theory, která zazní na naší poslední desce, je pouze dílo Jordana Rudesse. Kdybych se moc ozýval, Jordan by tenhle kus nikdy nenapsal, protože tvoří na jeden zátah. Moje role je někdy zkrátka mlčet, protože největší slovo mají nejstarší členové Dream Theater jako John Petrucci a John Myung. Moje nápady jsou občas trochu šílené. Mám pár výstředních rytmů...

Co to znamená výstřední rytmy? Víc komplikované?
Ano i ne. Název je "Polyrhythm", což v praxi znamená hrát dva rytmy naráz. Pro kluky z kapely je to něco nového. Jednou částí svého těla dokážu zahrát, co hraje John Petrucci a tou druhou to, co hraje Jordan Rudess. Pro mě osobně to není problém. Ale obecně pro bubeníka jsou to desítky let dřiny, než je něčeho takového schopen. Tohle je, co mohu nabídnout.

Jak probíhalo nahrávání nedávno vydané desky? Jordan nebo John přišli do studia s notovým zápisem a ostatní zahráli, co jim bylo řečeno, nebo se každý o svůj part stará sám?
Většinou jamujeme. Hudba vzniká přirozeně, všichni hrajeme to, co vychází přímo z nás. Pokud se jedná o materiál, který napsal jeden z nás, všichni vnášíme své nápady a připomínky. Zkrátka hrajeme a najednou jeden z nás řekne "Hmmm, já to slyším trochu jinak, nezkusil bys to takhle?" Spolupráce je vítána, protože se navzájem respektujeme.

Jaký je tvůj vztah k Miku Portnoyovi, kterého jsi v kapele nahradil?
Já s ním vůbec nejsem v kontaktu, oba jsme velmi zaneprázdnění. Nemám z náhrady špatný pocit. Mike opustil kapelu ze své vůle a až poté jsem byl osloven ke spolupráci s Dream Theater já. On má dost své práce a já taky.

Máš ještě nějaké projekty kromě Dream Theater?
Můj nejnovější projekt je založení rodiny. (smích) To mě velmi ovlivnilo. Pak také projekt drum clinics. Hodně díky tomu cestuji i vyjma turné s Dream Theater. Baví mě sdílet a učit se nové poznatky o bicích. A taky v těch báječných zemích můžu jíst spoustu skvělého jídla. (smích) Drum clinics vlastně znamená předvádět bicí soupravy pro společnosti, které vyrábějí hudební nástroje, jako je například Pearl. Pro mě tedy, že mi společnost zaplatí cestu letadlem, hru na nástroj a následné jednání o jeho kvalitách. Celkem tuto službu poskytuji čtyřem společnostem.

29. ledna přijíždíte do Prahy se svou nejnovější show. Proslýchá se, že máte po vizuální stránce připraveného něco netradičního. Můžeš mi k tomu něco říct?
Máme několik různých video designérů. Každý z nich připravil své filmy, krátká videa a vizuální snímky, které nás budou doprovázet na podiu. Některé z nich připomínají vizualizace z iTunes. Je to velmi, velmi komplikovaná show zaměřená na detaily. Máme multi-projektory a různé druhy kamer, které nás budou zachycovat, takže lidé budou moci vidět mojí hru na bicí z nadhledu. Celou show zahájí 15ti minutové intro, které navodí vesmírnou atmosféru. Všechny charaktery a postavy z našich nahrávek oživnou. Je to něco mimořádného, krásného. Lidi z toho budou šílet.

Zazní v Praze převážně nové album nebo starší kousky?
Převážně budeme hrát starší věci. Nechceme zatím příliš hrát skladby z nové nahrávky, protože je tolik starších písní, které lidé chtějí slyšet. Taky máme výročí! To konkrétně nahrávek Awake a Scenes from a Memory, takže budeme hrát hodně písní právě z těchto dvou alb.

• Přijedou Dream Theater. S novou deskou a tříhodinovým programem
  
  

Je někdo s kým by sis chtěl zahrát? Uspořádat společné turné?
Upřímně mě nikdo nenapadá. Co se týče dětských snů, vždycky jsem si chtěl zahrát s Led Zeppelin. Myslím, že každý bubeník by chtěl. Ale jsem naprosto šťastný s Dream Theater.

Poslední otázka je jednoduchá. Je něco, co bys rád vzkázal českým fanouškům?
Ano! Zkrátka přijďte a užijte si náš uměním prošpikovaný koncert. Rádi se vracíme do Česka a přivážíme to nejlepší, co máme. A hlavně přiveďte na koncert své známé a kamarády! I ty, kteří o nás ještě neslyšeli. Chceme, abychom se společně bavili v co největším počtu a především, abyste měli po boku někoho, kdo je vám blízký. Lidé většinou chodí jen na koncerty kapel, které znají, a pak přicházejí o skvělé, nové zážitky, které by mohli s někým sdílet.

text: Alena Bílková