SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Bon Scott (125.)

Bon to be wild

Až do své smrti byl nejmilovanějším, nejobletovanějším a nejdráždivějším článkem pětisoukolí rockových chuligánů AC/DC, kteří popadli špinavými prackami někdejší aristokratický rock'n'roll a napumpovali do něj ještě víc syrovosti, vášně, vzdoru a drzosti. S vyzývavě obnaženou hrudí, úzkými kalhotami a hlasem, připomínajícím sirénu leteckého poplachu a s lahví whisky v pařátech připomínal trochu druhé vtělení Jima Morrisona. Ale to jen určitými sekundárními znaky, protože zvysoka kašlal na nějakou tajnosnubnou poetičnost a temnou uhrančivost poetické sebedestrukce. Jestliže byl totiž Morrison rockovým Rimbaudem, pak Bon byl ve stejných intencích spíš "buranem z přeměstí". Místo věršů z něj tryskali spíš zvratky a ženy neobluzoval temnými přadélky, spíš je okamžitě klátil a ohýbal kdekoli a kdykoli to bylo možné.

Malcolm Young - Nenápadný vůdce AC/DC

"Všechny naše písně jsou jen o třech věcech - o chlastu, sexu a rock'n'rollu," prohlásil nejednou a byl tím typem, kterému, když řekne něco podobného, je třeba raději věřit, než se mu vysmívat. Během šesti let, kdy stál v čele AC/DC, vypil moře chlastu a opigloval bezpočet groupies. A ač postavou nevysoký, vždy stál někde tam, kde létaly pěsti a facky. Byl nezničitelný.

Tedy pouze do onoho rána 20. února 1980, kdy byl nalezen bez známky života v autě své přítelkyně v jiholondýnském Dulwichi. Udusil se vlastními zvratky po neřízené pitce. Bylo mu třiatřicet.

Scott is god

Bon Scott se narodil 9. července 1946 ve skotském Kirriemuir. V padesátém druhém se s rodinou přesunul do Austrálie, do města Perth. Tam následně pracoval jako rybář, šťastný hlavně proto, že si mohl nechat potetovat tělo jako ten nejostříkanější mořský vlk. V 60. letech hrál na bicí v dnes již totálně zapomenutých lokálních souborcích, jakými byli třeba The Spectors, The Valentines a další. S Fraternity se dokonce dostal na krátké turné do Evropy.

AC/DC v Praze: Poklidné Letňany se změnily v dálnici do pekla!

S ostatními AC/DC se poprvé setkal v Adelaide, kam se přesunul po rozpadu Fraternity. "Pořád se potom kolem nás ometal," vzpomíná Angus Young, "byl takovej typ divocha. Kdyžs ho chvíli pozoroval jak sebou škube a mele, bylo jasné, že musel skončit jako zpěvák." Bon byl opravdu divoch. V té době měl za sebou už skandální televizní vystoupení, kde se v přímém přenosu ošklivě serval s dramaturgem a hlavní pěveckou hvězdou, která interpretovala jeho píseň a blahosklonně se Bona zeptala, jak se mu to líbilo. "Ty idiote! Ty blbe! Ty hňupe!" sápal se na něj Bon.

Scott začal bubnovat v AC/DC po odchodu původního bicmena Petea Clarkea. A za pár týdnů vykousal od mikrofonu zpěváka Davea Evanse a stal se frontmanem. Křenil se od ucha k uchu a z úst mu páchlo jako ze skládky.

"Měl talent, to bezesporu," pokračuje Angus ve vzpomínkách, "učil se strašně rychle, dával do zpěvu všechno, navíc měl bluesové i rock'n'rollové cítění, které uměl prodat i vizuálně. Pamatuji si na první vystoupení s ním. Šli jsme do šatny, kde stála láhev bourbonu, nějakej speed a dlouhý, tlustý joint. Bon si sedl a všechno to v pěti minutách vysmahl. Nahnul jsem se k bráchovi Malcolmovi a říkám mu - hele, jestli bude schopen vlézt na pódium, nemluvě o zpěvu, tak asi něco zažijeme! Šel na to a spustil neuvěřitelný křik a jek. Byl to hurikán. Stál tam, celej potetovanej, a na roztrhaném triku měl

AC/DC se poté přesunuli do Melbourne, kde nějakou dobu obývali společný dům, který byl ve dne v noci otevřen pro všechny existence podsvětí, gangstery, ometáky, houmlesáky, prostitutky, dealery...

První album High Voltage nahráli za osm dní. Ostrý rock'n'roll, „no ballads and no bullshit", jak říkali. V té době rovněž skončilo Bonovo manželství.

"Irene mu vyčítala, že o ní nikdy nenapsal písničku. Tak napsal She's Got Balls a ona ho nechala," směje se Angus, "už od začátku mu dala nůž na krk. Buď oni - tím myslela kapelu - nebo já, říkala. Dodnes se s ní setkáváme, když hrajeme v Austrálii. Myslím si, že to byl jediný člověk, který ho znal opravdu dobře. I po rozvodu se scházeli a vycházeli spolu pořád dobře."

V roce 1976 se kapela přesunula do anglického Londýna, kde drtila kluby a puby. A za rohem číhala punková exploze. Amerika se klaněla pro změnu disku, a tak AC/DC nahrávali album Let There Be Rock znovu v Austrálii. Obsahuje i milostnou klasiku Whole Lotta Rosie, Scottův chvalozpěv na jednu otylku, kterou sbalil v Tasmánii a zažil s ní prý "šílenou noc". Takhle prostě Bon žil. Přijelo se do města a hned se sháněl po nejbližší knajpě.

Další dva roky prožila kapela na turné a nahrála album Powerage. Při americkém turné začaly těžké problémy. Zpěvák častokrát zmizel beze stopy a probudil se úplně vygumovaný v jiném státě, situace se stávala neudržitelnou. "Zmerčil třeba nějakou pipku, šel s ní s klapkami na uších a očích, a hrál s ní třeba do rána kulečník v nějakém baru v černošském ghettu," říká Angus Young, "druhý den nevěděl, kde je. Musel zavolat nahrávací firmě, představit se jí a zeptat se, kde se kapela nachází. A na druhou stranu nikdy žádný koncert nezmeškal. Byl to prostě dobrodruh, pořád byl mezi lidmi. Jednou se v San Francisku seznámil se sektou tzv. moonshiners, kteří si vyráběli vlastní pití. Vzali ho někam do hor, kde společně tři dny a noci degustovali!"

Highway To Hell v roce 1979 bylo Bonovou labutí písní. Úterní noc 19. února 1980 strávil chlastáním se svou přítelkyní Alisdair Kinnear v londýnském Camdenu. V krčmě Music Machine se zdrželi do hluboké noci. Alisdair ho nad ránem vzala do jeho bytu v Dulwich. Cestou dvakrát omdlel. Když dojeli k domu, Alisdair ho nemohla vzbudit. Tak ho přikryla, zamkla auto a šla do postele. Ráno ho už našla studeného.

"Hned další den jsme chtěli AC/DC rozpustit," vzpomíná Angus, "ale brácha mi říká, hele, na těch písničkách Bon pracoval, měli bychom je dokončit."

Text: Jan Petričko

Témata: Bon Scott, AC/DC, hardrock, classic rock