SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Andy Warhol (127.)

Je prazvláštní, jak silně ovlivnil umění svobodného světa tento neduživý mladík s karpatsko-rusínskými kořeny a co všechno stihl zejména v 60. letech, kdy jeho kariéra kulminovala. Nebyl totiž jen malíř, ale rovněž kronikář, antropolog, muzeolog, filozof, sběratel, dramatik, spisovatel, hudební manažer a producent.

V srdci svobody

Když se v těžkém roce 1913 rozhodli Andrej a Júlia Varholíkovi uniknout z bezmezné bídy východoslovenské dědiny Miková u Medzilaborců do Ameriky (konkrétně do průmyslového Pittsburghu), byli jen jednou z mnoha českých a slovenských rodin, které tehdy migrovali na západ. Otec pracoval v dole a ve čtyřicátém druhém zemřel. To už byl na světě malý Andrej, který se pod jménem Andrew Warhola narodil ve zmíněné pensylvánské metropoli 6. srpna 1928.

V letech 1945-49 vystudoval technologický institut se specializací na obrazový design a získal titul bakaláře. Nesmíme zapomenout, že byl homosexuál, proto v té době nemohl odolat vábení mekky uměleckých a sexuálních svobod a už pod jménem Andy Warhol nabírá směr New York. Tam se pohybuje ve společnosti výtvarníků, tanečníků a návrhářů a záhy díky konexím v uměleckých kruzích a svému nespornému talentu pracuje jako externí reklamní grafik pro mnohé moderní magazíny typu Vogue, Seventeen či The New Yorker. Záhy je jeho nezaměnitelný styl vyhledáván a Warhol neváhá pořádat své první vernisáže.

Čert z plechovky

Období 1954-1962 později označí jako své nejsvobodnější a nejinspirativnější. Dostává se mu několika prestižních cen ve sféře komerční grafiky, na jejímž poli boří dosud zavedená klišé a tabu. Svébytnou technikou, v níž hraje prim především sítotisk, maluje portréty, jejichž objekty nejsou jen významní z masa a kostí (např. Marilyn Monroe), ale i "užitkový odpad" typu plechovek Campbellových polévek či flašek coca coly. Je dvaašedesátý a rocková hudba dostává velký švih. Vládne Elvis a rock'n'roll, ale rodí se Beatles a Rolling Stones a na protipólu spektra i americký svobodomyslný underground. Warhol pracuje jako lídr elitní skupiny, která architektonicky a designersky připraví newyorský pavilon v rámci Světové výstavy, natáčí svůj první film a zřizuje vlastní "uměleckou továrnu" Factory, pro niž v roce 1965 získává neortodoxní "podzemní" seskupení The Velvet Underground. To zprvu využívá jako soukromou kapelu pro své vernisáže a happeningy, pak se stává i jejím manažerem a producentem. A v neposlední řadě také výtvarníkem obalu s legendárním banánem. Je nezaměnitelný i v rámci vlastní image - neodmyslitelným doplňkem se stává stříbrná paruka. Samozřejmě "čichne" i k drogám a k otázkám volné lásky hippies se staví, jak se sluší na 60. léta.

Natáčí další filmy, z nichž největší ohlas zaznamenává Chelsea Girl, a v roce 1968 realizuje svou první výstavu vně USA - ve švédském Stockholmu. Přežije atentát jisté feministky, což mu ještě více podlomí chatrné zdraví. Trpí leukémií, cukrovkou, žlučníkovými záchvaty, jeho tvář je nyní bledší než smrt. Pracuje však neustále.

Tušení stínů

V 70. letech píše divadelní hry a filozofické traktáty, stále se v obloucích vrací k výtvarnému umění. Tvoří komplexní série (např. Stíny, Převraty, Poslední večeře), v nichž se dají vystopovat nové, fatálnější objekty zájmu (Lebka, Kladivo a kosák aj.), další podobizny a autoportréty) filmové plakáty, podniká evropské turné, navštíví Čínu. Špatné zdraví mu v další dekádě nedovolí rozjet všechny zamýšlené projekty a naopak jej nutí stáhnout se do ústraní.

Osudnou se mu stane poslední operace žlučníku, po níž nad ránem 22. února 1987 umírá ve věku 58 let. Následné bohoslužby v newyorské katedrále sv. Patrika se účastní více než 2000 lidí. O rok později vynese aukce jeho umělecké pozůstalosti téměř 30 milionů dolarů. My jsme se mohli komplexně seznámit s Warholovou tvorbou při zevrubné expozici, která v pražské Národní galerii proběhla na přelomu let 2001-2002.

Jen málo osobností mělo v minulém století takový vliv na různé umělecké odnože jako právě Andy Warhol. Byť ho máme zafixovaného především jako jednoho z popartových guru bouřlivých 60. let, je jeho akční  rádius podstatně větší a bude zajímat expertní umělozpytce, estéty i prosté fanoušky umění ještě dlouhá desetiletí.

text: Jan Petričko