Vydáno 07.03.2014 | autor: redakce
Tenkrát byl punk rock zase jednou "dead". V březnu roku 2006 náhle zemřel Nikki Sudden (1956-2006), a i ve smrti byl stylově neformální. Den po newyorském koncertu usedl na židli a na všechno se vykašlal.
SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Nikki Sudden (129.)
Zpěvák, kytarista a skladatel Nikki Sudden se narodil jako Adrian Nicholas Godfrey 19. července 1956 v Londýně. Svůj první soubor Swell Maps založil s bratrem Kevinem a dalšími kamarády na solihullské škole v roce 1977, po jeho rozpadu o čtyři roky později nastartoval sólovou kariéru (alba Waiting For Egypt a The Bible Belt v období 1982-1983). Tu prokládal účinkováním v dalších souborech. V kostce jeho kariéru ostatně shrnul jeho velký přítel a občasný spoluhráč, v Česku dlouhá léta usazený Phill Shoenfelt (viz box).
Já na bráchu...
Apropos, jeho zmíněný, o tři roky mladší bratr Kevin, Nikkiho nejen pokrevní, ale i umělecká "červená linka", která se táhla jeho utrápeným životem až do neméně bolavého konce: vyrůstali bok po boku v Leamington Spa a vymysleli spolu nejen Swell Maps, ale později i The Jacobites, kdy už Kevin Paul figuroval pod uměleckým pseudonymem Epic Soundtracks a obsluhoval bicí i piano. Když v listopadu 1997 zemřel, bylo mu pouhých 28 let. V útlém mládí Nikki nejvíc přilnul k muzice Johnnyho Thunderse, T. Rex a Rolling Stones, postupem času se i on stal vlivnou ikonou a inspirací pro kolegy z branže. Nahrával a koncertoval třeba se členy Waterboys, The Faces, Sonic Youth nebo právě Rolling Stones, s muzikanty z R.E.M. dokonce natočil zajímavou desku Liquor, Guns And Ammo. Několikrát se blýskl i jako publicista, články mu tiskly magazíny jako Bucketful Of Brains nebo renomované Mojo.
|
Phil Shoenfelt o Nikkim
"Nikki Sudden byl z mého pohledu inspirativní génius, kterému se ovšem nikdy nedostalo uznání a věhlasu, jaký by si zasloužil. Poté, co koncem 70. let téměř neustále obsazoval přední místa britských nezávislých žebříčků se svou první kapelou Swell Maps, následoval volání své múzy rock´n´rollovějším směrem se soubory jako The French Revolution, The Jacobites a The Last Bandits. Hrál jsem v jedné z jeho skupin na dvou evropských turné a v období 1997-1998 a ta doba patří k nejlepším v mém životě. Pro mě byl Nikki něco jako guru nebo šaman - nejen v samotné muzice, ale i tím, jak byl zapálený a ponořený do všeho, co se týká rock´n´rollu, čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Když se mu nedostalo podpory od nahrávací firmy, půjčil si prachy a nahrával to, co chtěl, na vlastním labelu. Nebyl nikdy masově zbožňován, žil pouze muzikou a pro ni, přesto nebo možná právě proto - ho lidé jako Thurston Moore ze Sonic Youth nebo Peter Buck z R.E.B. tak často uvádějí jako svůj velký inspirační zdroj. Na pohřbu 19. dubna v Leamington Spa se sešlo na dvě stě lidí, mezi nimi i ex-Rolling Stone Mick Taylor nebo Alan Merčilo, ten který napsal I Love Rock & Roll. To mluví za vše. Nikki Sudden byl možná tou nejčistší duší, s jakou jsem se kdy potkal, strašně mi chybí. Už a svého života byl undergroundovou legendou, která bude žít i po jeho smrti." (Phil Shoenfelt, Praha, 11. května 2006) |
Sudden death
Nikki skonal v ohni aktivit. Dokončoval právě nové sólové album The Truth Doesn´t Matter, vlastní autobiografii Poslední bandita (The Last Bandit), a knížku o "Stounovi" Ronniem Woodovi. Ještě 25. března 2006 hrál se svým bandem v newyorské Knitting Factory o den později měl koncertovat v rodném Londýně. Tam už nedorazil, napálil to opačným směrem - za bráchou. Smrt to byla po čertech předčasná a náhlá, prostě "sudden".
text: Jan Petričko
Příště: Nat King Cole
