Miro Žbirka interview: Vstoupit do Abbey Road je privilegium

Miro Žbirka bude jedním z hlavních hostů vyhlášení ankety Žebřík

Mezi zásadní události z vašeho života z poslední doby jistě patří nahrávání v legendárním Abbey Road Studios. Předpokládám, že jste si splnil svůj životní sen.
Abbey Road jsem navštěvoval pokaždé, když jsem se objevil v Londýně jako turista. Podívat se, co je tam v okolí nového nebo se podívat, jaký nový merch mají. A když jsem měl kulaté narozeniny, dostal jsem k narozeninám dárek nahrát tam písničku. Vše mělo skončit tím, že tam natočím skladbu Love Shines. Jenže lidi ve studiu viděli, že jsem v obraze, že jsem studio nenavštívil jen tak a skamarádili jsme se. Dál mi nabízeli, abych tam natočil ještě něco dalšího. Když jsem pak Robu Cassovi (producent Mirových skladeb z Abbey Road, pozn. redaktora)  pustil písničku, kterou jsem měl udělat pro film Fair Play, podíval se se mnou dokonce na celý film, já jsem mu to překládal a nakonec jsme natočili i tuhle skladbu. A pak ještě jednu vánoční skladbu. Stále se tam rád vracím.

Jaké jste z toho místa a nahrávání měl pocity?
Je to magické místo. Už to, když si uvědomíte, kolik legendárních lidí tam nahrávalo. Vstoupit do Abbey Road je privilegium. Vždycky jsem si představoval, že se tam jednou budu jen rozhlížet jako turista, ale najednou jsem tam byl jako muzikant, kterého se ptali, co říká na zvuk nahraných bicích. Byl to strašně příjemný zážitek. Navíc jsem nahrával s jedním mladým klukem, který např. remasteroval některé skladby Beatles. A remasterovat Beatles , to je jako dávat dohromady Cheopsovu pyramidu. Dotknout se nedotknutelného. On to bral úplně v pohodě.

• FOTOREPORT: Bára Poláková, Tomáš Hanák, Tomáš Klus, UDG a Miro Žbirka natáčeli spot Žebříku

S Abbey Road jsou neodmyslitelně spojeni právě Beatles. Vy máte v repertoáru jejich coververze a na vašem narozeninovém koncertu předskakovali Beatles revival. Jsou pro vás právě Beatles zásadní kapelou, která ovlivnila váš život?
Částečně. Měl jsem staršího bratra a k hudbě jsem se dostával už před érou Beatles. Pamatuju si už Elvise, nebo The Everly Brothers. Ale když jsem slyšel Beatles poprvé, něco se se mnou stalo. Američani pro to mají svůj den, 7. únor 1964, kdy Beatles vystoupili v Ed Sullivan show. Amerika se tehdy změnila. Těm, kteří u toho nebyli, se to těžko vysvětluje. Já tuhle dobu pamatuju osobně. Nebyli to jenom oni, současně s nimi se objevili Rolling Stones nebo Kinks. Ale až Beatles způsobili skutečnou revoluci ve skládání hudby. Ostatní kapely byly relativně předvídatelné, ale Beatles každou novou skladbou něčím překvapili. Do té doby byly v popmusic určité šablonky, jaké akordy používat atd. Oni je změnili.

A současně s tím i image.
Přesně. Představte si, že se v určitou dobu všichni češou dozadu. A přijdou čtyři blázni a začnou se česat dopředu. Dneska je to normální, ale tehdy to byla hrozná drzost. Beatles byli za blázny a lidi se jim smáli. Takže Beatles mám rád ze dvou důvodů. Kvalita jejich písní a na druhé straně to novátorství. V mnoha věcech byli první. Generační výpověď. Tu "ránu" jsem tenkrát dostal naplno a rozhodně se nestydím, že z toho žiju dodnes. Ne proto, že byli slavní, ale proto, co dokázali, s čím přišli.

Jste jedním z hlavních hostů Žebříku, na němž v jeho více než dvacetileté historii vystoupíte vůbec poprvé. Co očekáváte?
Jsem rád, že mě pozvali. Věděl jsem, že Žebřík existuje, že to kdysi moderoval Zdeněk Suchý, ale osobně jsem se tam nikdy nedostal. A netušil jsem, že ta anketa má už dvě desetiletí.

Chystáte pro vystoupení na Žebříku něco speciálního?
Máme novou písničku k filmu Fair Play, o které jsem mluvil. Ta tam možná zazní ve své premiéře.

Mají podle vás podobné ankety a ceny ještě význam?
Ankety tady vždy budou. Některé budou vznikat, další zanikat. Vždy bude mít někdo motiv anketou na něco upozornit. Je to logické a má to svůj smysl.

Co jste říkal na zrušení Zlatého Slávika?
Nepřekvapilo mě to. Původní anketa zanikla už někdy v osmdesátých letech a někdo ji pak obnovil. Takže i teď se může objevit zpráva, že se Slávik zase vrací. Někdo sežene peníze a obnoví se, to je dost možné. Takže mluvit o zániku je předčasné. Stejné je to s festivaly. Vznikají a zanikají, je to přirozené. Některé věci jsou skutečně trvalé, ale mnoho jich není. Ze světa mě napadají jen Grammy a možná Brit Awards. Na druhou stranu, hudba nepřestane existovat jen proto, že zanikla nějaká anketa.

Loni jste vydal záznam narozeninového koncertu z O2 areny a výběr vašich 25 nejoblíbenějších skladeb. Lze něco takového z hlediska celé vaší diskografie vůbec hodnotit?
To je hezká otázka. Vidím, že si to dokážete představit. Když jsme si sedli k elektronickému katalogu a zadali heslo, tak na nás vypadalo strašně moc materiálu. Nemohl jsem si to udělat úplně po svém, ale dostal jsem možnost do toho kecat. Kdybych to udělali podle sebe, kompilace by vypadala jinak, ale zadání znělo, aby šlo o 25 hitů. Něco jsem si tam stejně propašoval, třeba skladbu Tvár. Tu když jsem viděl v původním video-provedení, tak jsem skoro spadnul ze židle. Celkově mám ten výběr rád. Na jedné straně je tam kvalitně nasnímaný koncert z velkého koncertu a pak takovéto rarity.

• AUDIO: Miro Žbirka si z Abbey Road přivezl i vánoční píseň

Existuje písnička, kterou upřednostňujete před ostatními?
Těžko říct. Nejde moc o to, co mám já nejraději, ale o to, co mají nejraději lidi a jaké jsou reakce. A v tomhle ohledu je to asi Balada o poľných vtákoch, to je asi ta ona zásadní. Pak Atlantida. Tahle písnička mě udělala.

Předloni jste oslavil šedesáté narozeniny a vydal jste kompletní diskografii mapující celou vaši kariéru. Když se za ní jako za celkem ohlédnete, udělal byste něco zásadního jinak?
Kdybych se nad tím zamyslel pořádně, možná ano. Ale poslední dobou se u mě dostavuje nostalgie. Připomíná mi to historku s Jaromírem Jágrem. Jednou jsme se oba objevili na nějaké diskotéce a jakási slečna po nás chtěla, abychom se s ní společně vyfotili. Její přítel to stále nemohl dobře cvaknout. A Jaromír to vyřešil tak, že prohlásil: "Asi to tak mělo být!" a odešel. A já bych na tuhle otázku odpověděl to samé. V mém životě vyšlo všechno, jak mělo. A jsem za to vděčný.

text: Petr Adámek, foto: Tomáš Vlach