LIVE: Hodinová zábava Forest Swords

FOREST SWORDS
MeetFactory, Praha
7. 3. 2014

Friend, You Will Never Learn hlásá titul jednoho z nejvýraznějších singlů z loňské desky Forest Swords. S trochou nadsázky se dá těmito slovy zahrozit těm, kteří se toho večera do MeetFactory nevydali a připravili se tak o pěkné vystoupení. Na druhou stranu snad bude brzy další šance vidět Matthewa Barnese v Praze naživo, o pamětihodný koncert se navíc nejednalo.

Už několikátá show MeetFactory se obešla bez nešvaru zvaného poloprázdný sál. Díky posunutí pódia směrem k baru a zmenšení kapacity na méně jak polovinu se prostor zdál být poměrně slušně naplněný. Na druhou stranu musíte počítat se zmenšením zorného pole, možná proto nefungoval efekt projekce blíže k pódiu. A přestože nemají promítané obrázky rušivý efekt, nějak výrazně nezaujaly a například videoklip ke skladbě Thor's Stone je daleko silnějším zážitkem.

Co se odehrávalo před plátnem, už ale zajímavé bylo. Matthew hrál za doprovodu baskytaristy, který přestože neměl vždy co na práci, setrvával před diváky až do předposlední písně. Jeho přínos byl slyšitelný kupřikladu u písně Miarches a celkově hlavně jako přínos živého nástroje. Baskytaru občasně doplnil svou kytarou samotný Matthew. Organicky působilo i jeho ovládání na stole rozložených kontrolerů a mixerů s rytmickým vlněním, kterým si své beaty prožíval.

Publikum působilo hodně soustředěně, mnoho z přítomných se však nebálo minimalistickými tanečními kreacemi vyjádřit chytlavost stejně minimalistické magie hudby Forest Swords. Jenže než se stačil člověk naplno oddat svodům lesních žínek a vyslechnout všechny duchy, byl konec. Hodinový set tak působil jako dobrá předehra, ne však vrchol pátečního večera. Naštěstí konec v jedenáct hodin znamenal dostatek času přemístit se do centra a užít si afterparty v jednom z podzemních klubů, jako je Basement, kde hrál toho dne polský performer Klaves.

Pražské premiéře Forest Swords toho nelze příliš vyčíst. Těch šedesát minut však mohlo být více vyzdvihnuto, aby měl návštěvník po téměř stejně dlouhé cestě ze smíchovského klubu za tratí výraznější vzpomínku s pocitem dobře investovaného času.

text: Ondřej Bambas, foto: Pepa Dvořáček