RECENZE: Metallica díky filmu vydala další živák

METALLICA
THROUGH THE NEVER
Blackened Recordings / Universal Music
16 trax / 101:65 min

Tracklist: The Ecstasy Of Gold, Creeping Death, For Whom The Bell Tolls, Fuel, Ride The Lightning, One, The Memory Remains, Wherever I May Roam, Cyanide, And Justice For All, Master Of Puppets, Battery, Nothing Else Matters, Enter Sandman, Hit The Lights, Orion

Jelikož v hudební kariéře Metalliky již bylo de facto všeho dosaženo, včetně třeba pokusné kooperace se symfonickým orchestrem či s Lou Reedem, musí kapela a její realizační tým hledat nové cíle, kterými by své věrné uchvátila a ostatní alespoň zaujala. Jedním z nich se stal film. Anonce neslibují kdovíjak propracovaný děj, je přece nad slunce jasné, že v první řadě jde o Metalliku. A také samozřejmě o peníze, takže by byla škoda zachycená koncertní vystoupení (jedná se o sestřih několika akcí) nevydat i v audio podobě.

Metallica sází jeden trumf za druhým, ovšem samotný program bude návštěvníkům jejích show z posledních let do značné míry důvěrně znám. Kapela jej příliš neinovuje a přestože obehrává skladby svým způsobem povinné a publikem žádané, na druhou stranu je tím stále víc profanuje. Takových fláků na skladě... Proč stále recyklovat? Nicméně přiznejme, že pro potřeby filmu, který je v tomto projektu prvořadý, jde o vcelku pochopitelnou volbu.

Po vzletné - stylově filmové (western Hodný, zlý a ošklivý) – Morriconeho The Ecstasy Of Gold coby intru Metallica zhurta nasadí silný kalibr Creeping Death a už jen stačí zavřít oči a nechat se pohltit žhavou atmosférou, dokreslovanou chóry evidentně ohromné masy dokonale poslušných diváků. Závěr The Memory Remains v tomto ohledu skutečně bere dech. Horší je to v případě tušených početných pyrotechnických efektů, zejména v poměrně dlouhé kanonádě před samou o sobě gradující One vizuální kontakt dost chybí. Věrný koncertní obrázek plný klasických metallicovských opusů jinak poněkud narušují též nedůvěryhodné, zajisté náležitě zinscenované technické problémy v Enter Sandman a na samý závěr přilepená nesourodá studiová verze instrumentálky Orion, tvořící ve filmu s největší pravděpodobností podkres k závěrečným titulkům.

Rozhodla-li se Metallica experimentovat v kinematografii, je souběžný "soundtrack" takřka povinností. Jistě existují lepší živáky, nicméně tahle obchodní značka má stále výrazný metalický lesk.

BEST TRAX: Creeping Death, Master Of Puppets, Nothing Else Matters
ZKUS TAKY: Megadeth - Countdown to Extinction: Live, Anthrax - Music of Mass Destruction: Live from Chicago, Iron Maiden - En Vivo!

Daniel Folprecht
4/7