ROCKBLOG: Boris Carloff - Na jaře kvetou stromy i závist

Boris Carloff s cenou Apollo (2013)

Blíží se vyhlašování vítězů různých anket a cen. Každý rok je to stejné. Proměňují se jen ocenění interpreti a to, co je na nich špatně. "Tamta a tamta kapela je sračka! Neumí tamto a tamto! Maj špatný to a to!" Zneuznaní Edisoni, většinou ti samí, myjí prdel, komu se dá. Někde hluboko si totiž říkají: "Vždyť jsem to měl, kurva, vyhrát já." Pak, při setkání s kamarády, kteří zrovna něco vyhráli, je plácají po zádech a s úsměvem jim tvrdí: "Já vám vždycky fandil!"

• Boris Carloff interview: Úspěšná hudba už z principu nemůže být chytrá

Když náhadou kapela není dostatečně "pokorná" a řekne něco v nějakém rozhovoru, co zní jako že by chtěla být lepší a třeba se dostat někam z českomoravské kotliny, vzbudí to celonárodní muzikantské pozdvižení. "Ty vole, oni si snad myslí, že jsou něco lepšího!" A začne se jim mýt prdel dvakrát tolik. Házet klacky pod nohy. Protože snaha být v něčem lepší než průměrný se trestá. Ale kdyby se to náhodou inkriminovaní dozvěděli, jak na ně kydám špínu nebo nedej bože uspěli a já je někdy potřeboval, stačí napsat mail, že jsem vždycky stál za nima... Muzikantský, specificky český syndrom.

Vzpomenu si na českého kritika a filozofa Václava Černého a jeho definici čecháčkovství: "Čecháčkovství tedy charakter náchylný k poddanství, ustrašenost a zastrašitelnost, roztažené nicméně po možnostech drzosti, lačnost úspěchu a prospěchu, maskovanou bázlivou přičinlivostí, lživou a počítavou pokoru, která je jen maskou zastrašeného, ale číhavého a zrádného egoismu."

Díky bohu za lidi jako je Bruno Ferrari, který se nestydí kohokoliv poslat do prdele a nepolitikaří. O nic ve skutečnosti nejde. Populární hudba je showbusiness. A řečí se mluví a voda teče, jak říkával můj tatínek. Ale jaro je přece nejhezčí část roku. Tak si ho nekažme...

text: Boris Carloff