Abraxas interview: Na tribute album se nám kapely hlásily samy

Abraxas 2014: Miroslav Imrich, Eda Štěpánek, Slávek Janda, Ivan Doležálek

Podle jakého klíče jste vybírali interprety pro tribute album a jak si oni volili skladby k přepracování?
Celé to byl nápad našeho managera Petra Soukupa, kterého inspirovalo, když třeba Kurtizány udělali sami od sebe cover Každý den je to jinak a později pak Bruno Ferrari King Konga. Interprety jsme vybírali ze začátku z řad našich kamarádů, ale později se to rozkřiklo a skupiny se začaly hlásit i samy. Písničky si většinou samy vybraly, proto třeba Obyčejnej svět je tam ve třech verzích. Některým jsme udělali návrh, jako např. Sto zvířat a ZOO, což je, myslím, kombinace, která se velice hodí.

Kterou z předmětných coververzí osobně považujete za nejzdařilejší?
Nechci tady hodnotit, děkuju všem, že do toho šli. Mám samozřejmě svoje favority, ale myslím, že každý si tam může najít něco jiného. Je to velice pestré album i žánrově.

• SOUTĚŽ: Vyhrajte 3 ks Abraxas Tribute s remaky od Sto zvířat, Tata Bojs, Laura a její tygři, Atari Terror, Plexis ad.

Abraxas coververze nelákají?
V minulosti jsme hráli pár coverů třeba od The Police. Ale v současné době zatím o ničem neuvažujeme.

Sledujete mladou scénu?
Tak já osobně se i mladým věnuju - v rámci projektu Studentská akademie, a pomáhám i slibným talentům. Ale ono nejde jen o hudbu, kapela musí mít taky nějaký managing, aby se o ní vůbec někdo dozvěděl. Dostat se nahoru je velice obtížné a vyžaduje to pevné přesvědčení, nápady a pracovitost.

Máte pocit, že vás hudební profese psychicky omlazuje?
Určitě. Když stojíte na pódiu, tak chcete působit dobře, takže člověka to donutí, aby se neflákal, a když se člověk nefláká a jde do toho na plno, tak to vždycky působí dobře na psychiku. A to je základ.

Abraxas prošel mnoha žánrovými vlivy. Na kterou éru vzpomínáte nejraději?
Nemůžu říct, že bych některé období měl raději, všechna období a tvorba měly smysl, třeba ne hned, ale vždycky to něco přineslo.

• Slávek Janda interview: Na kytaru cvičím i v šedesáti

Nastala někdy situace, kdy jste museli krotit nápady na vizuální show, aby nezastínila hudbu samotnou?
Jo, to se může stát, proto se snažíme to nějak vybalancovat. Naše show je v podstatě jen něco navíc k odlehčení koncertu a když se něco na pódiu děje, lidi pak jsou víc vtažení do děje.

Muzikantský život je hodně o cestování. Čím zaháníte nudu při neustálých přejezdech?
Mě cestování po Česku nenudí, protože tady je všechno tak blízko, že za pár hodin jsme na druhém konci republiky. Při cestách si dáme zastávku na jídlo nebo jen na kafe, což jsou příjemné chvilky. Horší byla naše nedávná cesta do Indonésie, to už jsem v letadle nevěděl,  jak si sednout. Ale takové vzdálenosti běžně nepřekonáváme.

Abraxas s producentem Petrem Soukupem 

Abraxasem prošlo nemálo muzikantů. Co pro vás s odstupem času znamenají bývalí spoluhráči?
Když si na někoho vzpomenu, rozhodně na něj myslím v dobrém, nakonec v kapele jsme vždycky bývali kamarádi. Pochopitelně někdy to zaskřípalo, ale celkově jsme se dobře bavili.

Máte pro případ odchodu některého člena v záloze předem vyhlédnutou náhradu?
Teď máme celkem stabilní sestavu, která nejen dobře hraje, ale rozumíme si i lidsky, a tak doufám, že nám to tak vydrží. Takže nemám potřebu se nějak sichrovat.

Je na obzoru nové album Abraxasu?
Další řadovku už připravujeme, nejspíš by vyšla na začátku příštího roku. Nějaké písničky už jsou na světě, ale nahrávání konečných verzí se teprve chystá. O obsahu bych zatím ale nemluvil.

Má vůbec ještě smysl vydávat klasická CD?
CD beru jako dobrou věc pro hudební fans. Znám lidi, kteří to prostě potřebují mít fyzicky a nejen nějakou mp3 v compu. Mají k tomu rádi booklet, ve kterém si můžou číst. A nejedná se vždy jen o starší generaci, i spousta mladých má pořád ráda CD nebo dokonce vinyl, ale to už je fakt jen pro fajnšmekry.

text: Daniel Folprecht, foto: Ivan Malý