Michael Kocáb interview: Když ve vaší formuli jezdí Niki Lauda

Glenn Proudfoot a Michael Kocáb

Jaké jsou to pocity mít na desce tři muzikanty světového významu?
Kocáb: Víte, je to celé trochu šílené. Pokud bych to měl celé k něčemu přirovnat, tak je to pocit, kdy si doma v garáži postavíte vlastní formuli, napadne vás oslovit Nikiho Laudu, aby v ní jezdil a on by to přijal. Je to samozřejmě stejně fantastické jako neuvěřitelné.

Glenne, nahrávku nabubnoval Australan Virgil Donati, tedy váš krajan. Bylo tedy toto angažmá dílo vašeho přátelství s Virgilem?
Proudfoot: Ne, ne, ne... S Virgilem jsme sice krajané, ale dříve jsme se neznali. Tedy osobně jsme se neznali. Věděli jsme o sobě a měli jsme společné známé, ale nikdy jsme spolu nehráli ani nic takového. Ale když jsme dostali nápad oslovit Donatiho, tak jsem zavolal kamarádovi, ten zavolal Virgila a nakonec jsme posílali nahrávky, aby si vše poslechl. Poté souhlasil.

• RECENZE: Michael Kocáb v čele světové superkapely? Ano!

A věhlasný Billy Sheehan (mj. UFO, Mr. Big, Niancin, Steve Vai, David Lee Roth - pozn. red)?
Kocáb: Tam to vlastně bylo dost podobné. Když jsme měli příslib od Virgila, tak jsme museli najít basáka světového formátu. Tak nás napadl Billy Sheehan, se kterým nakonec byla perfektní komunikace i spolupráce. Poslali jsme mu materiál a on do toho šel. I když tady zřejmě sehrála velkou roli Glennova stoupající hvězda v USA, kde rozhodně není neznámou postavou...

Bylo nákladné angažmá takovýchto hvězd?
Kocáb: Samozřejmě, že to nebylo zadarmo, ale neřeknu konkrétní cenu, to by nebylo korektní. Ale můžu říct, že to rozhodně nebyla otázka peněz. Oba jsou muzikanti světové úrovně a nemají potřebu se za peníze podepsat pod cokoliv. Konkrétně Sheehan je dost známý tím, že by nešel do ničeho, co se mu skutečně nezamlouvá. Ale o to byla větší naše radost, když oba souhlasili.

Jak vůbec probíhal celý proces nahrávání?
Kocáb: Glenn nejprve nahrál, doslova vychrlil perfektní jednotaktové riffy a nahrál je na jednoduchého automatického bubeníka. Připravil jich kolem deseti pro každou píseň a pak začala má práce. Vybral jsem ty, které se mi líbily a začal z nich sestavovat základy jednotlivých skladeb.  Samozřejmě do nich bylo nutné zasahovat z hlediska harmonie a z mnoha dalších důvodů. Každý den jsem tedy sestavil základ a hned také vymyslil a nazpíval zpěvové linky i sbory a pohrál si se synťáky. Šlo to velmi rychle. Každý den jedna pecka. Tato úvodní demonahrávka celé desky nám trvala asi jen 14 pracovních dní. Díky tomu všemu nahrávka vypovídá o momentálním hudebním rozpoložení, což je její velká výhoda.

Nahrávka zní jako od léta sehrané kapely, ale rozhodně ne jako projekt, který se v podstatě nikdy nesešel. Čím to je?
Kocáb: V první řadě je to právě tím rozpoložením a přístupem k tvorbě, ale hlavně i tím, že jako Billy tak Virgil nám poslali svoje stopy v takové podobě, že se do nich nemuselo zasahovat. Bylo to živelné a nahrané tak, jak to oba cítili při práci ve studiu. Překvapivě to všechno sedí a nebylo nutné nic měnit. Jen jeden problém se objevil. Virgil nám poslal smíchanou a krásně nazvučenou nahrávku svých bubnů ve stereu, ale jednotlivé stopy bicích nástrojů už poslal jen suché - bez příslušných pluginu. Takže nám nezbylo než oslovit australského zvukaře, který v minulosti mnohokrát s Virgilem pracoval, aby nám udělal perfektní zvuk Virgilových bubnů. Když už to měl celé na stole, upravil i zpěvy a nakonec jsme to v Austrálii i zmastrovali.

O desce už toho víme docela dost, ale jak to bude dál? Plánují se koncerty? I když to samozřejmě asi může být složité...
Kocáb: Koncerty plánujeme, máme od Sheehana i Donatiho příslib, že do toho půjdou. Ale ono je to samozřejmě závislé na mnoha faktorech. Máme materiál z jedné desky, který nám vystačí maximálně na festivalový set, ale rozhodně ne na samostatný koncert.  A ty chceme určitě hrát. Takže jak na to? Máme stát na podiu se světovými hudebníky a hrát Pražáky? To by nedávalo smysl, takže bude důležité vytvořit ještě jedno CD, abychom to mohli rozjet.

Znamená to, že jste s hudebníky domluvení na dalším natáčení?
Kocáb: To samozřejmě není tak jednoduché, hudebníci jako Donati nebo Sheehan nám neslíbí nic předem, pokud to neuslyší. Takže bude předně nutné vytvořit skutečně takové songy, aby do toho opět šli. A do toho dodělávám svoji další sólovou desku, kde má Glenn taky velký prostor a hraje i na akustickou kytaru.

Je to jen duo?
Kocáb: Ne, basu hraje Richard Scheufler, bicí Klauda Kryšpín a zpívá se mnou Matěj Ruppert i má dcera Natálka. Do budoucna ale musíme postupovat opatrně, aby to moc nepřipomínalo Pražský Výběr 2, který jsem po dohodě s Pavlíčkem a Čokem zrušil.

Když už bylo nakousnuto téma Pražského výběru. Glenne, jaké máte vztahy se členy klasické sestavy?
Proudfoot: Úplně skvělé, absolutně žádný problém tady není, jsme dobří přátelé. Všechny problémy jsou minulostí a rozhodně se s Michalem Pavlíčkem necítíme jako rivalové. On je naprosto úžasný člověk, pokřtil například naše CD a bylo to vážně super. Takže rozhodně žádné problémy mezi námi nejsou.

A jak to je s vaším působením v Česku? Říká se, že Pražský Výběr II skončil zčásti také kvůli vašemu problému s vízem.
Proudfoot: (Hlasitý všeobecný smích) To se takhle ví?
Kocáb: Jsi tím pověstnej.
Proudfoot: Ale vážně, nějaké komplikace snad nenastanou a vše bude v pořádku, jako je to teď. Bydlím v Praze a nemám v úmyslu se nikam přesouvat, protože to je úžasné místo k životu.

• VIDEO: Michael Kocáb, Iva Pazderková a Jiří Hrubeš na plese příšer

Jak jste se vlastně dostal do Prahy a k Pražskému výběru II?
Kocáb: Tady asi odpovím já. Bylo to tak, že s Výběrem byla vize, že budeme pokračovat. Ale jen těžko si představit, že bych tady narazil na kytaristu, který by plnohodnotně nahradil Michala Pavlíčka. Ale Klauda mi pořád říkal, že v Austrálii viděl skvělého kytaristu, který je tou pravou volbou. Byl jsem k tomu zpočátku skeptický, protože to je přes půl světa a to není jen tak, abych sem tahal někoho, koho jsem vlastně neviděl hrát. Nakonec se to však nějak vyvrbilo a byl tady Glenn.

Glenne, vy jste vlastně musel přes půl světa, protože jste měl nahradit výjimečného kytaristu, ale nyní máte desku, kde s vámi hraje pravidelný basák projektu G3. Jak se na to díváte, že jste se tak trochu dostal na úroveň Joe Satrianiho či Steva Vaie? Ovlivnili vás tito dva kytaristé nějak?
Proudfoot: Jsou to samozřejmě skvělí kytaristé. Joe je i fantastický člověk. Ale že by to byla nějaká zásadní inspirace pro mou hru? To asi ne. Dá se od nich mnoho naučit, jejich hra je fenomenální, ale mnohem více mi v životě dal, a také ho třeba daleko více považuji za svůj vzor, Stevie Ray Vaughan... Ale nahrávání s Billym či Virgilem je fantastické a těším se na koncerty, které vlastně dneska chceme s Michaelem řešit...

Opět se vracíme k živému hraní. Máte nějaké ambice i v USA, odkud je vlastně část kapely?
Kocáb: To se všechno uvidí, třeba Donati se s deskou veřejně prezentuje a rozhodně se za ní nestydí. Dokonce se řešilo, jestli vydavatel nevydá desku i v Severní Americe. Určitý zájem by byl, ale je to zatím ve hvězdách. Dobrá zpráva je, ža na celosvětovém internetovém rádiu Jango máme již přes 55 000 posluchačů a téměř 800 fanoušků. Po dvou měsících, kdy se to prodává na celosvětovém iTunes to není zas tak málo.

text: Petr Bláha