Vydáno 18.09.2020 | autor: Tomáš Rumler
Je tomu 50 let, co vyšla slavná deska Paranoid. Titulní píseň druhého alba Black Sabbath je jedním z nejslavnějších kousků průkopníků černého metalu, ačkoliv svým tempem a stopáží rozhodně nepatří mezi typicky "sabbatovské" písně. Je však klasickou ukázkou toho, že i ty nejzásadnější události našich životů jsou mnohdy ovlivněny obyčejnou náhodou. Skladba totiž nebyla pilována ve zkušebně ani studiu týdny před nahráváním - vznikla jen jako výplň, aby stejnojmenné album nebylo příliš krátké.
Foto: Archiv Rock Report
Americká parta The Dickies se nechala touto skladbou tak očarovat, že ji zařadila hned na svůj debut z roku 1979. Dokonce se jim podařilo už tak krátkou píseň ještě téměř o minutu osekat na vskutku punkových 120 sekund. Z hlediska image nebyli ani Black Sabbath na začátku své kariéry vždy ryze "black", přesto je pohled na kalifornské šviháky vyloženě úsměvná záležitost. A to nejen kvůli zpěvákovi, který sebou zmítá jako Iggy Pop.
Hodnocení: 70%
Mezi nejzdařilejší předělávky patří ta od Megadeth. Dave Mustaine a spol. přispěli svým dílem na tribute album Nativity In Black. A že to nebyl pouhý výstřel do tmy, dokazuje i nominace na Grammy. I když nakonec zůstalo jen u ní a cenu si domů odnesli Nine Inch Nails. Pokud narazíte na živé provedení, zjistíte, že Mustaine i Osbourne mají něco společného - oba disponují originálním a na první poslech snadno rozpoznatelným hlasem, který však právě při koncertech odhalí i určité nedostatky... Kresleným Megadeth to naopak v klipu hraje i zpívá dokonale.
Hodnocení: 100%
Natáhnout píseň, která v originálu nemá ani tři minuty, na flák čítající minut sedm, to je kousek hodný mistrů. Jedním z nich byl i Peter Steele. Cynik by mohl krutě prohlásit, že o co víc se mu podařilo prodloužit původní verzi, o to byl zkrácen jeho život, který vyhasl už ve 48 letech. Tato perla je tak jako tak ukázkou dokonalé pocty legendě, navíc s výrazným vlastním otiskem. V podání Type O Negative zní Paranoid paradoxně mnohem víc jako od klasických Sabbatů.
Hodnocení: 80%
Zelená Hora (polsky Zielona Góra) a les Raculka nabízí scenérii, která při troše fantazie evokuje obal debutové nahrávky Black Sabbath. A právě tohle prostředí si pro zvěčnění svého coveru vybralo duo ve složení housle a kytara. V Black Sabbath se za více než čtyřicet let protočilo tolik muzikantů, že jen skutečný "sabbatofil" je dokáže všechny vyjmenovat. Pouze jeden muž byl členem všech sestav - Tony Iommi. Pokud se jednoho dne kapela znovu rozhádá a proslulý kytarista už nebude chtít hledat dalšího zpěváka, může si v Polsku vyzvednout tuto houslistku a směle vyrazit na další turné.
Hodnocení: 70%
Mladá, v době vzniku této nahrávky devítiletá rockerka Sara má evidentně slušný přehled. Mezi její další vzory totiž patří Robert Plant, Ronnie James Dio, Janis Joplin nebo Freddie Mercury. S kytarovým sólem se sice oba kytaristé popasovali po svém, ale i tak je zřejmé, že správnou hudební výchovu není radno podceňovat ani v útlém věku. A už vůbec není nutné prznit vkus dětí Dádou a podobnými infantilnostmi.
Hodnocení: 40%
Když se řekne Black Sabbath, asi málokdo si v první řadě vyjeví trumpetu nebo saxofon. A přece je na světě kapela, která právě bez těchto nástrojů Paranoid nezahraje, ani kdyby se Ozzy proměnil v netopýra. Fantazii se v hudbě meze nekladou, takže jako mávnutím kouzelným dredem může ze svižné metalové vypalovačky vzniknout rozhoupané ska s nádechem reggae. Nejedná se o jednorázovou koncertní raritu, Ruder Than You takto otevírají své album Horny For Ska z roku 1996.
Hodnocení: 60%
Pocta králům od královen. Queens Of The Stone Age patří mezi velmi uznávané soubory a v roce 2007 se to snažili potvrdit v rámci televizního pořadu VH1 Rock Honors. Co se týká hudebního výkonu, snad ani není důvod ke kritice. I když za pozornost stojí, že to, co odehraje Iommi sám, na to jsou nyní kytaristé hned tři. Josh Homme ale za mikrofonem nepřesvědčil a svým pěveckým výkonem bez jiskry nahrál na smeč těm, kteří ustavičně adorují Ozzyho a jsou přesvědčeni, že i životem znavený a občas silně "krákorající" veterán je stále stokrát lepší frontman, než dlouhá řada mladších kolegů.
Hodnocení: 40%
Srdce rockových veteránů nejspíš zažije blízké setkání s infarktem. Pro ty mladší, kteří nemají letitý šlágr zarytý hluboko pod kůží, bude možná tento remix naprosto normální až tuctovou záležitostí. Třeba ani nepostřehnou, že je něco jinak. Dnes totiž i řada tvrdších seskupení obrušuje ostré kytarové riffy elektronickými doplňky. Přestože toto dílo není vůbec špatné, základní kombinace kytara - basa - bicí zůstává pro mnohé z nás v čele pelotonu a nic na tom nezmění ani moderní technologie.
Hodnocení: 50%
Corey Taylor je muž mnoha uměleckých tváří, i když svou civilní mnoho let skrýval pod hororovou maskou ve společnosti dalších poděsů. Také ve Stone Sour dovede sešlápnout plyn až na podlahu. Jenže publikum umí zaujmout i sám za doprovodu akustické kytary. Šílence ze Slipknot by v něm v takové chvíli nikdo nehledal. A když už se na svých cestách dostal až do Birminghamu, byl by hřích se aspoň lehce neotřít o slavnou čtveřici a jejich hit. I tato krátká ukázka místní potěší.
Hodnocení: 60%
Kvalita videa je nevalná, vlastně to ani není typická cover verze. Osbourne si na sólovou dráhu vzal několik skladeb Black Sabbath, aby mohl odehrát koncerty s odpovídající délkou - to když měl v ruce na začátku 80. let jen album Blizzard Of Ozz, ke kterému po roce přidal Diary Of A Madman. Paranoid však "přežil" i všechny další desky a v koncertním setlistu se udržel dodnes. Famózní kytarista Randy Rhoads bohužel takové štěstí neměl a na onen svět se odebral v pouhých 25 letech při velmi hloupé letecké nehodě. Ozzy v životě udělal velké množství volovin. Jisté je, že kdyby mohl vrátit zpět byť jen jednu, byla by to ta, které se vůbec nezúčastnil, protože vše prospal...
Hodnocení: 100%
Text: Tomáš Rumler
Témata: Black Sabbath, Corey Taylor, Queens of Everything, Slipknot, Type O Negative, Megadeth, Dave Mustaine, The Dickies
