100°C interview: Blázni, kteří zapomínají věci na festivalech

Na úvod klasická otázka: co dělalo 100°C posledních šest let? Čím jste se zabývali?
Ondřej Urbanec: Samozřejmě jsme posledních šest let nespali. Jezdili jsme po koncertech a taky jsme natočili koncertní DVD Live at Open Air Festival.
Filip Johánek: Pak jsme v roce 2012 vyrazili na soustředění. Bylo to dost veselý - Orlické hory, les... Tam vznikla titulní písnička a odstartovala se tím tahle nová éra.

• EXKLUZIVNĚ: Poslechněte si kompletní album Freaky Boys 100°C

Vaše předchozí album Brant Rock jste nazvali "rock'n'roll pro 21. století". Jakou zkratkou byste pojmenovali tu aktuální?
Jakub Johánek: Kdybych to měl říct zkratkou, tak jednoduše Freaky Boys, stejně jako se to album jmenuje. Poslední dobou si začínám uvědomovat, jak moc "freaky" těch posledních šestnáct let je. Divně bláznivý. Takže to trefně shrnuje, co se u nás děje.
Ondřej: Vyjadřuje to nás jako blázny. Blázny, kteří to dělají s radostí. Chvála bláznivosti. (smích)

Měl jsem spíš na mysli nějakou hudební nálepku.
Michal Juřica: Čekáme, až nám ji vymyslí kritici, až nám zase stvoří nějaký styl.
Jakub: Mám pocit, že až do téhle doby nás bylo těžké někam zařadit. A ani pro nás nebylo snadné říct, co vlastně hrajeme. A teď mám pocit, že jsme se našli.

A já mám přitom pocit, že každá písnička je úplně jiná. Jednou synthpop, pak indie nebo náznaky dubu...
Michal: To je tím, že jsme hodně věcí měli dlouhou dobu v šuplíku a navíc to byly nápady od víc lidí. Takže když pak ten šuplík po čase otevřeš, vytáhneš červený ponožky, modrý ponožky a zelený ponožky. Proto to zní tak různorodě.
Jakub: Každej jsme úplně jinej. A dát všechny ty nápady dohromady, to je kurva freaky!

O nahrávce tvrdíte, že je vaše nejvyspělejší. V čem vidíte největší posun oproti rané tvorbě?
Ondřej: Určitě má vyspělejší zvuk. Naučili jsme se víc pracovat se softwarem, víc jsme se posunuli muzikálně i po kompoziční stránce.

• VIDEOROZHOVOR: Jak se točí videoklipy pro 100°C a Tata Bojs 

Můj osobní favorit z alba je psychedelická Dead Hero, která lehce evokuje staré časy, vaše začátky. Co vy a nostalgie?
Michal: Naše staré věci se nám pochopitelně stále líbí, takže jsme rádi, že k nim přibyla tahle písnička.
Filip: Já nostalgii nemám vůbec. Naopak jsme rád, když můžeme hrát aktuální věci.
Karel Vaněk: Já mám pocit, že naši fanoušci stojí hlavně o ty novinky.

Jakube, album vzniklo v tvojí produkci. Neměl jsi strach, že vám bude chybět ten venkovní nadhled?
Jakub: Já mám vždycky strach, když něco tvořím. Chtěl bych ale říct, že desku pomáhal produkovat Aleš Hyvnar a dost často probíhaly tvrdý hádky, když jsme se nedokázali na něčem shodnout. Aleš byl dost nekompromisní, chvílemi se i křičelo.

Za 16 let, během kterých se pohybujete na scéně, víte sami nejlíp, že natočit CDčko a jezdit koncerty nestačí. Co podnikáte dalšího, aby o vás bylo slyšet?
Karel: Oslovili jsme nové mediální partnery, máme nové PR a nový label. Navíc ta deska vyšla na digitálních serverech po celém světě.
Filip: Hlavně máme vrchního aktivistu a hrotiče kapely Ondřeje Urbance, který nás posouvá pořád dál.

Jak moc se změní přístup k hudbě jako koníčku, když se ze studentů, kteří v nejhorším zatáhnou přednášku, stanou zaměstnanci na plný úvazek?
Karel: To mi připomíná jednu letní příhodu. Před koncertem na jednom festivalu na Moravě jsme trochu víc pili. Odehráli jsme koncert, odjeli domů a asi po dvou dnech nám z toho festivalu poslali fotky nějakých nástrojů a dalších věcí, jestli náhodou nejsou naše. Nejdřív jsme se tomu smáli, ale pak jsme ve zkušebně zjistili, že jsme si sice odvezli bedny, ale že jsou prázdný. Takže od tý doby se snažíme být zodpovědní.

text: Petr Adámek, foto: Jana Zvolánková