Vydáno 23.04.2014 | autor: Ondřej Bambas
První z pražských večerů je za námi. Zástupy oddaných fanoušků, kteří jsou během několika hodin schopni vyprodat sál, aby musela skupina přidat ještě jedno vystoupení, mají stále důvod chodit na koncerty Tomáše Kluse. Koncept živého vystoupení se příliš nezměnil a diváci jsou stále bombardováni salvami zábavných momentů a radostných chvil, které dokáží umělci nepřetržitě předávat.
LIVE: Hotel Tomáše Kluse: to je Radost
TOMÁŠ KLUS A JEHO CÍLOVÁ SKUPINA
Roxy, Praha
22.4.2014
Před loňským natáčením nejnovější Klusovy desky se šířily řeči, že by mohlo dojít ke změně a tvorba by měla být ovlivněna snad i alternativnějšími syrovými žánry. K určitému posunu na albu Proměnamě nakonec došlo, ale celkový dojem vzbudil mírně rozpačité reakce, jelikož se zajímavě směřované pokusy mísí se starými polohami a jejich kombinací vznikla tak trochu nekonzistentní nahrávka.
Co nemusí tak dobře vyznít z omezeného prostoru padesáti dvou minut, se na pódiu vytratí a ve spojení s oblíbenými starými hity, interakčními vložkami a humornými průpovídkami poskytne návštěvníkovi dvouhodinovou zábavu. Stále platí, že se nejedná o klasický koncert, jako spíše o varietní show, v níž se stávají hlavním motivem krom písní i všelijaké gagy, komunikace s publikem a vtipné scénky nebojící se ani sebeironické trapnosti. Celé vystoupení doplňuje obsáhlá scéna, v níž nechybí pestrobarevná dekorace a projekce, které jsou však často kvůli množství a intenzitě světel hůře vidět.
Je zřejmé, že nové turné si vyžádalo novou scénografii. Její podobu tvůrci stále ještě hledají a těžko říct, jak může podobné složení působit i na festivalech, na nichž se brzy Cílová skupina Tomáše Kluse objeví, někdy je ale méně možná více. Obdobně by šlo zhodnotit i protahování vystoupení, jehož zakončení bylo trochu rozpačité a zasloužilo by si střízlivější nadhled a smířlivější odchod, kterým mohla být například vtipná (první) tečka Anna.
Určitou intenzitu tratí i vážněji laděné písně. U otvíráku Jsem se dramatický vývoj s Kučerovského kytarou v čele ještě do veselého tónu přehoupne snadno, ale takový Žabí král si své vyznění neuhájí a silný zážitek je pohlcen úsměvy a opětovným sklouznutím k pozitivistické/pozitivní vlně. Na druhou stranu, o tom vždy Tomášova hudba byla a nadále zůstane, vymanit se ze své role už jen tak nepůjde.
Toto jsou ale pouze drobné výhrady, které nikterak neohrozí účel celého večera - pobavit lidi. Tomáš Klus by mohl z fleku zastát funkci vedoucího ze známého homolkovského hotelu Radost. Protože radost, tu pánové a dámy, Tomáš šířit umí. Třeba i po koncertě, kdy ochotně dvě hodiny rozdává autogramy a s každým z fanoušků s úsměvem prohodí několik slov.
text: Ondřej Bambas, foto: Jan Nožička
0,00
čtenáři
hlasuj
