LIVE: Peter Gabriel v Ostravě aneb najdi pět rozdílů

PETER GABRIEL
ČEZ aréna, Ostrava
13.5.2014

Zhruba ze dvou třetin zaplněná ostravská hala přivítala Petera Gabriela už pár vteřin po dvacáté hodině a slavný zpěvák sympaticky a v češtině uvedl své předskokanky - blonďatou Linneu Olsson a hnědovlasou Jennie Abrahamson. Každá z nich během vytyčených dvaceti minut odehrála dvě skladby a zvláště první jmenovaná působila svou naléhavostí v hlase na diváky velmi přitažlivě.

Po krátké pauze nastoupil na pódium Peter Gabriel a představil plán večera, který byl rozdělen na tři části - předkrm obstaraly převážně intimní nebo akustické písně, hlavní chod tvořily skladby, které v mnoha případech dochucovala elektronika a jako dezert mělo odeznít slibované album So v celé své délce. Neanglicky hovořící fanoušky jistě potěšilo, že Gabrielovy mluvené pasáže, (kterých však bylo zoufale málo), byly přeloženy na lehce opožděných projekcích a netrvalo dlouho a čtyřiašedesátiletý Brit spolu s Tony Levinem spustili první a zatím stále ještě nedokončený song OBUT. Jeden ze sta nejvlivnějších lidí naší planety podle časopisu TIME za klavírem pěvěcky exceloval, škoda jen, že posluchačům kazil autentický zážitek drobný displej, na kterém se mu zobrazovaly texty všech písní.

Spolu s Gabrielem dorazila kompletní sestava téhož turné, které velký propagátor world music odehrál už mezi lety 1986 a 1987. Jmenovitě tedy šlo o Tony Levina (basa), Davida Sanciouse (klávesy), Manu Katchého (bubny) a Davida Rhodese (kytara). Kromě nich se na pódium znovu vrátily také obě předskokanky a tentokrát se ujaly své tradiční role back vokalistek.

Velmi opatrné a rozvážné publikum ve věku mezi 40 a 60 lety, ve kterém byli hojně zastoupeni i naši severští sousedé, se nechalo pobízet dlouho, ale jakmile Gabriel gesto jasně naznačil, mnozí se chytali. Třeba jako v hravé Shock The Monkey.

• FOTOREPORT: Velkolepý Peter Gabriel pobláznil Ostravu

Druhou část otevřela divoká závěrečná část skvěle podané písně Family Snapshot a na rozdíl od první třetiny večera ji až do něžné závěrečné tečky Why Don't You Show Yourself provázely ostře pálící stroboskopy a pět několikametrových mechanických ramen, ze kterých svítily trojice bílých reflektorů, jež se písním staraly v už potemnělé hale o atmosféru. Jednoznačným vrcholem druhého aktu se stala Solsburry Hill, která svým nakažlivým optimismem konečně probrala větší část návštěvníků k expresivnějším reakcím a Gabriel se tak díky ní dočkal prvního pořádného potlesku.

To už ale koncert mířil do své třetí a nevýživnější části, ve které osvětlovači začali pracovat i s barvami a tak každá ze skladeb z alba So dostala svou unikátní pódiovou prezentaci. Hned v úvodní Red Rain tak nepřekvapivě zalila muzikanty sytě červená a za jejich zády na mohutné projekci bubnoval působivý rudý déšť. Živější odezvy se dočkala i Sledgehammer, a na poměry zbytku večera se jako úspěšně přijatá mohla zdát i balada Don't Give Up, kde Gabriela doprovodila Jennie Abrahamson.

Možná vůbec největší potlesk ale zaslouženě obdržela jiná balada, pralesními zvuky dozdobená Mercy Street, během které si držitel šesti cen Grammy lehl na pódium a nechal se při interpretaci snímat kamerami umístěnými mezi řadami pohyblivých světel. Bezmála dvou a půl hodinové představení vyvrcholilo nestárnoucí klasikou In Your Eyes, která minimálně na ploše rozhýbala i poslední váhavce a po doslovně předvedeném přídavku The Tower That Ate People a bojovné poctě Stephenu Bikovi bylo po všem.

• RETRO: Peter Gabriel interview - Z tichého človíčka řvoucí umělec

Jestli lze večeru něco vyčíst, pak to byly po většinu času vlažné reakce ostravského publika, nazvučení, které v hlasitějších pasážích splývalo do nerozeznatelného mišmaše a hlavně faktu, že se vystoupení od říjnového koncertu v Praze prakticky ničím nelišilo. To zamrzí zvláště ve srovnání s koncertem v polské Łódźi o den dříve, kde Peter Gabriel přidával skladbu Here Comes The Flood. Jinak šlo ale o příjemný, byť moment překvapení postrádající koncert.

Setlist: OBUT, Come Talk To Me, Shock The Monkey, Family Snapshot, Digging In The Dirt, Secret World, The Family And The Fishing Net, No Self Control, Solsburry Hill, Why Don't You Show Yourself, Red Rain, Sledgehammer, Don't Give Up, That Voice Again, Mercy Street, Big Time, We Do What We're Told (Milgram's 37), This Is The Picture (Excellent Birds), In Your Eyes, The Tower That Ate People, Biko

text: Jan Trávníček, foto: Petr Šrámek