LIVE: Průměr nadprůměrných The Sisters Of Mercy

THE SISTERS OF MERCY
Divadlo Archa, Praha
17. 5. 2014

Extatické vytržení z výborné a nezapomenutelné show se ale nekonalo. The Sisters Of Mercy takřka beze slov, bez jakékoli komunikace s publikem odehráli dobrý set, ve kterém nechyběly snad žádné ze zásadních songů tvorby. Pouze precizní výkon ale v tomto případě znamenal u takto proslavené kapely spíše pád do průměru a nenaplněné očekávání. Koncert nebyl v pravém slova smyslu průšvihem. V podstatě se ale provinil mnohem více - byl "nijaký".

Klasické písně jako This Corrosion, Lucretia My Reflection nebo Flood II zaznamenaly logicky největší ohlasy a vyčnívaly ze setu, ale většina koncertu a hraných songů se zapustila do sebe a slila v jeden monotónní pás zvuků, těžko identifikovatelnou zvukovou stěnu. Dokonce střídání metalovějších a rokenrolovějších pasáží s atmosferičtějšími vyhrávkami pak při neustálém opakování taky ztrácelo na důrazu a efektivitě. To, co původně působilo jako náboj a osvěžující obměna, se po čase stalo spíše opakující se "frází". Pohyby na podiu a výrazy a gesta členů se pak ve vší své plánované neotřelosti během show stala spíš křečí. Zpěvákovi Andrewovi Eldtrichovi navíc nebylo rozumět takřka jediné slovo jakéhokoli textu.

Odhadnout náladu a postoj publika můžeme jen těžko - tvořila ho sorta lidí, u níž nadšení z koncertu není přímo úměrné nějaké aktivitě - na The Sisters of Mercy se jednoduše nepaří. Vážné obličeje navíc nemusejí znamenat nudu a nezájem, protože většina z fanoušků podléhá stejné potemnělé sebestylizaci jako kapela samotná. Bylo ale cítit, že ve vzduchu nic nerezonuje a dokonce i armáda příznivců v trikách s kapelou spíše přihlížela a vzpomínala, než že by skutečně hltala zážitky sobotního večera. Ze skupiny, která byla založena roku 1977, se už taky asi stává spíš upomínka a retro.

• RETRO: Jaký byl první koncert The Sisters Of Mercy v Česku?

Těmto dojmům z vystoupení kontrastuje zřejmé sebevědomí a možná až namyšlenost hudebníků - ta sice opět souvisí s nějakou stylizací a nadsázkou, ale vzhledem k spíše nevýraznému koncertu nepatřičně vynikne. Sebevědomí praští do očí zvlášť v porovnání s legendárními Swans, které si oproti The Sisters Of Mercy neberou servítky vůbec žádné a na své publikum dokonale kašlou. Jejich show se ale přesto staly takřka mýtem - a SOM jakožto jejich intelektuálně o stupeň nižší bratři (sestry) potvrzují, že jakkoli tvoří nadprůměr žánru, na špici prostě nejsou. A na okraj: zařazovat do setu cover neustále omílané a známé Misirlou, ačkoli byl vynikající, taková kapela přece nepotřebuje.

Na pódiu konstantně zahaleném do silného oblaku kouře, kde se jen chvílemi rýsovala železná konstrukce na scéně a členové kapely sem tam vykoukli z oparu, se tak dělo mnohem méně, než u kapely takového formátu mohlo a hlavně mělo. Ač lze vytýkat poctivě odehranému koncertu objektivně jen málo, zbavit se pocitu rutiny a pachuti nevyužitých možností a možná odfláklých momentů nemůžeme. Rozhodně pak nešlo o ten typ zážitku, o kterém někomu ještě s odstupem vyprávíte. {vypnoutlink:Lucie}

text: Lucie Malá, foto: Veronika Matějková