Ondřej Hejma interview: Ta sametová doba už je pryč

Žlutý pes

Vaše kapela existuje už třicet šest let. Kolik lidí se ve Žlutém psu za ta léta vystřídalo?
Nedávno jsem to počítal. Podle mě tou kapelou prošlo zhruba dvacet lidí, někteří dokonce několikrát. Nejzajímavější je, že v současné době jsme skoro v původní sestavě, doplněni o mladou krev. Ze základní party jsme tam čtyři, na křtu hostovali ještě Ivan Hlas i Jiří Hrubeš, takže to vlastně bylo úplně kompletní.

Jaké byly nejčastější důvody odchodu z kapely?
V začátcích to často bylo tím, že někdo šel na vojnu. To máte jako u holky s klukem; když někdo rok není v dosahu, najde se náhrada a je hotovo. Někdy také dotyčný nesplňoval umělecké představy zbytku kapely, nebo najednou došlo k menší změně stylu a některý nástroj už nebyl zapotřebí. Pak samozřejmě byly zvláštní případy, že někdo emigroval nebo někdo umřel.

• Vyhrajte CD Žlutého psa Stroj času

Umíte říct, co by přimělo k odchodu vás?
U mě by mohl být důvodem odchodu jedině přechod do lepší kapely. Dovedu si představit, kdyby přišli Rolling Stones a řekli: "Hochu, je tam místo!", že bych to zvážil.

Žlutý pes má v repertoáru spoustu hitů. Máte nějakou píseň, kterou už vůbec nechcete hrát na koncertech?
To mi říkají lidi pořád: "To tě fakt už nesere hrát Sametovou takových let?" Ale je to naopak. Za každý hit nebo známou písničku člověk musí být vděčný. Nejenom proto, že kvůli tomu přijdou lidi, ale také proto, že v rámci koncertu to lidi nakopne. Zkrátka hrajete, hrajete, všechna ta sóla a úžasné výkony, pak prostě zahrajete tu Sametovou a lidi úplně pookřejí, zjihnou, najednou je ta energie úplně jiná. Je to zkrátka tak a je to skvělé. Já se na to vždycky upřímně těším.

Zrovna Sametovou jste teď na nové album nahráli znovu.
Ano, po dvaceti letech.

Bude něčím zásadním odlišná, třeba že by v ní byl rap nebo něco takového?
Vy to říkáte sice z legrace, ale ono moc nescházelo. Mám za sebou totiž rapové období. Zhruba před pěti lety jsem na televizi Stream dělal rapované zprávy Rap 'n' News, kde jsem se seznámil s komunitou českých rapperů. S jedním z nich, Alexem Dovisem, jsme se tím dlouho zaobírali, takže mám asi dvacet rapovaných verzí Sametové s pozměněnými texty.
Na tomhle retro albu jsem ale nechtěl text nijak měnit a aktualizovat na nové poměry, tak jsem se přidržel klasiky. Natočili jsme to s country kapelou Druhá tráva, protože jejich bendžista Luboš Malina nám desku produkoval. Ve studiu jsme se sešli, oni spustili ten svůj bluegrass a já jsem říkal, že je to hezké, ale že bych tomu rád dal něco víc, aby to nebyla jen country Sametová. Říkal jsem: "Pánové, já vidím díru v zemi a rakev, která se tam spouští, jak po dvaceti letech pohřbíváme ten samet."
Mám totiž pocit, že tu teď dvacet let bylo takové lehce naivní romantické prostředí se spoustou ideálů a tak. Teď už je to takové zatuhlé, pragmatické a doba, kterou já jsem měl za samet, je zkrátka pryč. "Nová" Sametová je tedy koncipovaná jako funébr marš s patřičně pohřební atmosférou.

Vaše nová nahrávka bude obsahovat staré a nikdy nevydané písně. O co přesně jde?
Je to áčkový repertoár, zlatý poklad Žlutého psa. Nemohli jsme tehdy na začátku, na vrcholu sil tyto skladby vydat, protože jsme jako mnozí jiní měli zákaz. Když po zhruba deseti letech ta šance přišla, byli jsme už někde jinde. Měli jsme už jinou sestavu, Hrubeš emigroval, Ivan Hlas si založil vlastní kapelu. Takže jsme samozřejmě vydali nové věci podle toho, co jsme tenkrát hráli. Tyhle písničky tím zapadly.
Když teď přišla nabídka, abychom udělali nějaké výběry hitů, remaky a podobně, napadlo mě vydat tyhle staré věci. My jsme už vůbec nepočítali, že někdy budeme točit cédéčko, já jsem se s touhle érou definitivně rozloučil. Pak jsme ale šli do pásků, kde byly nahrávky z koncertů v příšerné kvalitě. Začali jsme si to ve zkušebně hrát a najednou ty písničky vylezly úplně perfektně.

Jak staré jsou?
Většinou třicet let, některé čtyřicet. Třeba úvodní Ráno je myslím z roku '73. Napsali jsme ji s Ivanem, je to jedna z mých prvních písniček. Tenkrát jsme ji přihlásili do soutěže o Ptáka Noha, což tenkrát dělali Hutka s Mertou. Poslali jsme jim to a oni nám vůbec neodpověděli, neprošli jsme. A teď je to taková senzační písnička, uslyšíte sama.

Říkáte, že jsou skladby na desce i čtyřicet let staré. To znamená, že jste je psal v mnohem mladším věku. Netlouklo se při jejich nahrávání vaše minulé já s tím současným?
Je neuvěřitelné, že to tak není, asi se moc neměníme. Kdybych to chtěl vydávat za novinky, kromě pamětníků by to nikdo nepoznal. Jsou to nadčasové songy, s výjimkou pár satirických narážek na určité dobové situace. Obecně platné písně o čaji, o ránu, o vztazích, atd.

Album obsahuje i tři coververze. Jaké?
Byly to tehdy pro širší publikum neznámé písničky. Musíte pochopit, že tenkrát v osmdesátých letech nebyl internet, žádný YouTube, byla tu železná opona a nepronikalo k nám vůbec nic. Jenom přes burzy, kde se prodávala elpíčka. Byla to sběratelská věc. My jsme se tenkrát ponořili do jižanského rocku, takže odtud jsou ty covery. Například jedna jsou předělaní Lynyrd Skynyrd a jejich Workin' for MCA, kde si stěžují na kapitalistickou společnost MCA, u které vydávali desky. My jsme to převedli do našich poměrů a nazvali jsme to PKS. To bylo Pražské kulturní středisko, firma, která zase ničila nás. Oni tenkrát dávali licenci, muselo se jít k potupným zkouškám - to bylo to samé jako Superstar, ale bohužel doopravdy. Nás vždycky vyhodili, nikdy jsme neprošli. Tak jsme se jim touhle písní "pomstili".

Pokud vás chápu dobře, tak vy jste ty originální písničky i přetextovali do češtiny?
Samozřejmě. Nejsou to covery v angličtině, je to všechno s českými texty.

text: Katarína Straková