RETRO: Na turné s Lucií v roce 1992

Vydáno 30.05.2014 | autor: redakce

V roce 1992, tedy v době, kdy měla Lucie za sebou první dvě desky a skvěle našlápnuto k titulu nejúspěšnější kapela devadesátých let, se redaktor tehdejšího Rock Reportu vydal se čtveřicí Koller/Kodym/P.B.Ch./Dvořák na turné. Po jednom z koncertů vznikl následující rozhovor.

RETRO: Na turné s Lucií v roce 1992 RETRO: Na turné s Lucií v roce 1992


Plzeňské Music Centrum, kde si P.B.Ch. pořídil novou baskytaru, nechtěná pozonost fanynek na jedné z frekventovaných křižovatek, opožděná stavba aparatury a tím i posunutý začátek koncertu, předskakující plzeňská Alice v čele s Danem Bártou, setlist s peckami jako Oheň, Černí andělé nebo cover Guns N'Roses Patience a pak už jen odchycení kapely v místním klubu Palermo, kde jsme pozvali ke stolu Michala Dvořáka a později Roberta Kodyma.

lucie-106aDavid Koller v roce 1992Michale, prý máte nějaké potíže s videoklipem k Černým andělům, mimochodem od Času sluhů nejlepším dílkem v této oblasti.
Díky, tohle vyřídím režisérovi Vláďovi Michálkovi. Potíže máme, lidi dost dobře nepochopili ten text. Vezmou si z toho "Sex je náš" a na základě toho odsoudí celou písničku. To je přece o AIDS a ne chvála sexu, spíš naopak.

Kde jste ho natáčeli a kdo ho vymyslel?
Dělali jsme na něm všichni společně s Vláďou Michálkem, natočený je to v Sobotce a v Nepřívěsi u Jičína. V tom kině jsme potom i hráli.

Jak bys zhodnotil dnešní koncert?
Vím, co myslíš, někdy to zkrátka nepřijde, to bylo cítit i z těch lidí, že to dneska nefungovalo. Jinak koncerty v rámci turné In The Sky byly dobrý, jsme spokojeni. Samozřejmě se nedá mluvit o nějakém velkém finančním efektu. Přestože to všechno bylo sponzorovaný, náklady jsou tak velký, že nikdo z nás z těch koncertů nějak nezbohatnul, spíš to bylo bráno jako propagace desky. Zatím se jí prodalo asi 70 tisíc kusů.

Co budete dělat po skončení turné?
Dáme si od Lucie pauzu. Wanastowi Vjecy budou točit druhou desku, já s Davidem jsme dostali zakázku na filmovou muziku a David bude dělat navíc svoji sólovou desku.

Ty sám neuvažuješ o něčem podobném?
Ne, já teď chci mít klid. Po těch čtyřech letech, kdy jsme si všechno dělali včetně koncertů, toho mám opravdu plný zuby. První turné jsme dělali úplně sami. Hlídat lidi, reklamní kampaň, přijet do města už dopoledne. Zkontrolovat místo, transparenty sponzorů, od čtyř běžet na autogramiádu, běžet zpátky, buzerovat lidi, aby dělali tak, jak dělat mají, udělat zvukovku, odehrát koncert, odjet na hotel a ještě řídit, to uznejte sami, už je opravdu moc. Taky proto jsme začali spolupracovat s Jirkou Růžkem a agenturou Gang. Na začátku jsme se oťukávali, zkusili jsme udělat pár akcí a zjistili jsme, že to jsou jediný lidi, s kterýma můžeme dělat. V minulosti už jsme prošli několika agenturama, a všude jsme vydrželi tak tři měsíce, protože to tam dělali blbě. V Gangu jsme spokojený, asi i proto, že z muziky dělá jenom nás a může se nám plně věnovat. V budoucnu by tam měl být i Vilém Čok se svým projektem. Co se týče zahraničí... Nabídku jsme sice měli, ale všechno se to změnilo, protože každej z nás chce dělat něco jinýho. Měli jsme jet asi na dva měsíce ven, pár festivalů, pár velkých klubů za celkem slušný peníze, ale pokud to nemá návaznost, tak ani nemá cenu tam jezdit. Máme nabídky na jednorázový akce, tím myslím třeba pět koncertů, ale pokud to není na delší dobu, tak to fakt nemá cenu - bez promotion rozhodně ne. Jet tam jenom tak a myslet si, že si nás někdo všimne, to prostě nejde. V tomhle se teď angažuje Gang. Mají snahu i kontakty, takže uvidíme...

 

Michal Pavlíček nám vyprávěl o vystoupení Pražského výběru v Hamburku. Kde měli asi 90 lidí, přičemž vlevo od nich se hrála bundesliga a napravo byli Jethro Tull.
No, to nebylo tím, že tam byl fotbal nebo Jethro Tull. Oni tam přijeli jako neznámá česká kapela. Kdyby tam přijeli Police, tak tam bylo 90 tisíc lidí, kdyby měl Výběr dva klipy na MTV, přišlo by těch lidí pět tisíc. Není těžký propagovat neznámou českou kapelu, ale musí se to pojmout komplexně, jako komplexní promotion tý kapely, ne že tam někdo domluví pár kšeftů a tím to zhasne.

Mluvil jsi o MTV jako jedné z možných cest na evropskou scénu. Je to těžké se tam dostat? Většina našich klipů už je na docela dobré úrovni.
Hlavně je to drahý, a ty firmy už to mají většinou na rok dopředu zablokovaný.

 

 

Zmínil ses o koncertu v Lucerně. Můžeš nám o něm říct pár podrobností?
Je to akce proti tvrdejm drogám za legalizaci lehkých a zároveň na podporu "Drop-in" - mezinárodní sítě stanic pro těžký feťáky a lidi podobně postižený, no a jedna z nich by měla být i tady. Je to míněný i jako taková osvěta. Když tady lidi slyší slovo "droga", tak skáčou do řeky. A tady je to kvůli tomu, že se připravuje ten šílenej zákon proti drogám včetně trávy, ten je jak z padesátejch let. Pokuty do půl milionu, zabavení majetku, uzákoněný a povinny udavačství při styku z drogou atd. Ti politici nechápou, že si na sebe pletou bič. Někdo bude nepohodlnej, přestane se líbit, tak mu strčej pytlík trávy do auta a nazdar.

Jaký je konkrétně vaše stanovisko ohledně legalizace?
Chceš cigaretu?

Ne, myslím to, že v povědomí lidí je zafixováno spojení muzikant + droga.
To je nesmysl, já znám spoustu muzikantů, kteří nekouří, taky spousta muzikantů, kteří kouří, a pak znám spoustu lidí, co nejsou muzikanti a kouří ještě víc.

Takže vaše stanovisko je...
Jednoznačně ano. To bys potom musel zakázat všechny drogy, kávu, nikotin, alkohol. Tráva narozdíl od alkoholu je zdravá, čistá, voní, je to květina, třímetrová zelená růže... A je zdravější, ničí organismus o 98% méně než alkohol. Třeba v Kanadě s ní už asi dvacet let, a úspěšně, léčili alkoholiky. K tomu bych chtěl říct ještě jednu věc. Ulítnout můžeš na všem, jak na trávě, tak na alkoholu. Když budeš zhulovat od rána do večera, dopadneš stejně jako ti alkoholici.

lucie-112aRobert Kodym začátkem devadesátých let

Roberte, Jak vlastně došlo ke vzniku kapely Wanastowi Vjecy?
Kodym: K tomu nás vedly naše schizofrenický pudy, který mě a P.B.Ch. nutí hrát muziku, která je tvrdší a hlasitější než v Lucii. S P.B.Ch. jsme už asi před třema rokama chtěli založit punkovou kapelu, protože my jsme byli vždycky takový punkoví, když jsme byli malí. Pak přišel Áda Vitáček (Plexis), že má nabídku na muziku k dokumentárnímu filmu Vládi Kvasničky. Měl to být dokument o punku a běželo to jako předfilm s Horkou kaší. Ten projekt se tehdy jmenoval Kodym-P.B.Ch.-Vitáček a původně jsme vůbec nechtěli hrát živě. Pak jsme nějak přišli na název Wanastovi Vjecy, což byla punková kapela, v který hrál P.B.Ch., když mu bylo asi patnáct. My jsme si to ovšem přepsali do polštiny, protože správný punkový kapely tehdy byly z Polska, takový vyhublý, a taky mnohem tvrdší než ty naše. Párkrát jsme potom hráli živě, třeba s Orlíkem, který v tý době začínal, s Plexisem a tak. To byl tuším rok 1988, hráli jsme třeba na parníku a kolem jezdili policajti v motorovým člunu. Áda Vitáček pak produkoval jeden punkovej sampler, tam jsme měli asi tři písničky, a loni v lednu za náma přišel Dodo s tím, abychom natočili desku. Napřed jsme si mysleli, že se zbláznil, ale pak nás to chytlo, a protože už dávno nejsme punkeři, tak jsme to celý pojali trochu jinak, pro mě a P.B.Ch. je na prvním místě spíš ta tvrdší muzika, ty kořeny kolem Hendrixe a Zeppelínů, to máme rádi. Do Vjecí teď jdeme naplno, samozřejmě že s Lucií budeme pokračovat dál, ale nechceme se z ní zbláznit a pořád jezdit jako třeba teď. Před rokem jsme to brali jako relaxaci, teď už je to trochu jinak. Cítíme, že jsme doma víc tam, v tom tvrdým bigbítu.

Takže kdyby ses měl dejme tomu zítra rozhodnout, jestli Lucie nebo Vjecy...
Na to ti neodpovím, ale určitě to víš sám.


Odpoledne si mluvil o druhém albu WV. Můžeš přidat pár podrobností?

S Lucií jsme se dohodli na tom, že si po turné dáme klid a s P.B.Ch. budeme půl roku makat na nový desce. Na tý první jsme dělali čtrnáct dní a za deset dní byla hotová i s mícháním. Tu druhou chceme dělat dýl a dáme do toho všechno. Do první jsme taky dali všechno, ale měli jsme na to málo času.

Bude u ní opět producent Miloš Dodo Doležal?
Co se týče zvuku, je pro nás Dodo nejlepší, ale možná že se ještě domluvíme s někým z takový tý správný země, kde ten bigbít umějí.

Kdo na desce kromě vás bude hrát?
Já a P.B.Ch. v každým případě, kdo budou ti ostatní, to ti ještě neřeknu, a vlastně ani nechci.

lucie-108

Vraťme se ještě na chvíli k první desce. Jak vlastně vznikla věc s názvem St. Christopher?
Původně jsme se dohodli se Svatým Vincentem, že nám na desku nazpívá jednu věc, kterou pro něj napíšeme. Pak mu to ale manažer zakázal a my jsme ji měli hotovou a nevěděli co s ní. V tý době byl zrovna ve studiu Chris, zpěvák jedný známý francouzský kapely, a ten to s náma v úplný pohodě nazpíval. Napsal i ten francouzský text, no text... Říkal nám: "Hlavně aby to někde neslyšela moje máma." Je to o nábožensky založený dívce, která se každej den chodí modlit do kostela, a on tam ten vzor zbožnosti konfrontuje s praktikama Markýze DeSadé. My jsme se o tom textu bavili anglicky, a některý výrazy, když je nemohl přeložit, tak mi je nakreslil... Na koncertě ji asi hrát nebudeme, protože bez toho Francouze to není ono. Vincent je vůl, že to nevzal. Z tý první desky bylo cítit, že jsme na přerodu od punku někam jinam, ale ta druhá už nebude mít s punkem nic společnýho. Spíš budeme vycházet z rockových kořenů, z Ameriky, z pouště, po který lezou chřestýši a tak.

Zajímal by mě tvůj názor na českou hudební scénu. Překvapilo tě na ní něco v poslední době?
Nevím, jestli mě to překvapilo, ale mám pocit, že kapely, který za moc nestály, se rozpadají, a lidi, kteří, v nich hráli, zakládají nový kapely, který jsou ještě horší. Vědomí lidí se někam posouvá, ono to zdaleka neskončilo 17. listopadu. Vztahy mezi lidmi se mění, týká se to vlastně všech těch slavných kapel tady u nás. Nevím, jak to bude třeba s Lucií, ale v těch ostatních nezůstane kámen na kameni. Dávaly se dohromady v době, kdy se věci měly jinak, a teď to přestává fungovat. Vím, že to tam tak je, ale nejsem kompetentní k tomu, abych to zveřejňoval.

A ze zahraničí?
Ty kapely, který byly dobrý před rokem, jsou dobrý i letos, a vydaly skvělý desky, třeba Skid Row nebo Metallica.

Co třeba Extreme? V jednom rozhovoru v Melodii říkal David Koller, že je to tvoje parketa.
Vždycky když David slyší něco tvrdšího, tak tvrdí, že je to moje parketa, ale ono to tak není. Samozřejmě, že se mi Extreme líbí. Neberou mě kytaristé jako Steve Vai nebo Satriani, na můj vkus to má "malý koule", to jsou slaboproudý inženýři na kytaru. Ale třeba ten Bettencourt z Extreme, to je jasnej virtuóz, a ty koule to tam má.


Když jsme teď narazili na světové kytaristy - máš nějakého svého oblíbence a vzor?

Vzor, to určitě ne, protože bych pak měl nějakýho vzora, tak bych podle něj hrál na kytaru, a já se tím dost málo zabývám. Oblíbený mám, to jsou B.B.King, Hendrix a Page, ty mám rád. Já na tu kytaru zase tolik nehraju, spíš se snažím nad ní přemýšlet. Já ty lidi mám rád jako kytaristy, ale to, jak hrajou, spíše beru jako jejich názor. Já jsem línej naučit se třeba sólo od Hendrixe, proč taky? Ti mladší kytaristi, to jsou kopie těch starých, třeba Perry z Aerosmith je pod těžkým vlivem Jimmyho Page, nebo Slash... Ono je těžký objevit něco novýho. To je třeba vidět na těch lidech jako jsou Vai nebo Satriani, já z nich cítím takovej chlad, protože aby tomu nástroji technicky dali to, co chtějí, tak nestíhají ostatní. Hendrix si třeba prošel všechny stavy narkomanskýho života a jednoho dne poznal, že leží hubou na dlažbě tak, že se jí dotýká zubama. Z tý muziky je to pak cítit, ale Vai a ostatní jenom seděli doma a cvičili, samozřejmě všechna čest a klobouk dolů, ale ty koule to nemá. Já si to třeba i koupím, ale pak zjistím, že mě to nebaví. Slash, to je hrozně živelný, těžko říct, jakou roli tam hraje jeho dřívější závislost na heroinu, ale třeba Vai je abstinent... K tomu bych řekl ještě jednu věc. Předloni jsme byli na jednom z koncertů Monster Of Rock. Hráli tam Poison, my to tady máme trochu jako sračku, ale muziku maj v krvi, asi jako všichni Američani. Potom hráli Aerosmith, z kterejch jsem se totálně posral, a když hráli Whitesnake a Vai tam honil ty svoje sóla, tak jsme v půlce odešli, protože nás to nebavilo.

Speciálně téma na závěr: život hudebníka na turné...
Ten život muzikanta na turné, kterým jsem žil loni, už mě začal trochu nudit, protože - nevím, jestli to mám říkat, ale je to pravda - už jsem taky málem párkrát přišel o život, vypadlej z okna hotelu a tak, ale to byste mi stejně nevěřili. Je fakt, že jsme pár pokojů zlikvidovali, s tou Novou růží to bylo dost drsný. Tyhle věci vám budu vyprávět až tak za dvacet let, až to odezní. V poslední době spíš čtu, zabývám se filozofií, přemýšlím o ní ve spojení s náboženstvím. Snažím se o zodpovědnější přístup, není totiž žádný umění nechat za sebou zdemolovanej pokoj a střepy z Jacka Danielse.



text: Radek Leitl, foto Vladislav Maceo Duba, archiv Rock Reportu

 


 

lucie-112 TOP

zavřít