Mňága a Žďorp interview: Pohlednice z Číny za dva tisíce

Mňága a Žďorp

Nedávno jste se vrátili z Číny, kde jste natáčeli desku s příhodným názvem Made in China. Jak vypadají tamní nahrávací studia?
My jsme nahrávali v perfektně vybaveném studiu A - String Entertainment v Pekingu. Je to komplex studií, to naše bylo vybaveno analogovým mixem, jediným analogem v Pekingu. Z domova jsme tam dovezli pouze nástroje, všechno ostatní jsme posháněli a půjčili v Pekingu.

To zní skoro idylicky. Nastaly vůbec nějaké komplikace, problémy?
Jediný, zato gigantický problém byl, že oni vůbec nebyli zvyklí na šestičlennou kapelu, která nahrává dohromady. Takže holt dva dny trvalo, než náš zvukař Franta Bača společně s čínskými techniky a tlumočníkem všechno zprovoznili. Byla to děsná fuška, ale pak už to odsejpalo.

• VIDEOROZHOVOR: Mňága a Žďorp jede do Asie. Desku natočí v Číně

Údajně jste kvůli koncertování v Číně museli nechat přeložit nějaké své texty do čínštiny. Hodláte s těmito verzemi v budoucnu pracovat, když už takový unikátní překlad máte?
Texty jsme nechali přeložit pro pořadatele koncertů, kteří je museli předkládat ke kontrole. Překlady a veškerou manažerskou práci dělal Martin Hošek z české ambasády. Ten nám nakonec na naše přání sehnal i tři čínské sboristky, které do refrénů dvou písniček nazpívaly čínské sbory. Je to fakt zvláštní a velmi... hezké. (smích)

Na vystoupeních jste zpívali česky, je to tak?
Jasně. Mezi písničkama jsem sem tam řekl něco anglicky, ale jinak všechno česky.

A jak čínské publikum na češtinu reagovalo? I když je to krásný jazyk, cizincům zní asi stejně srozumitelně jako nám čínština.
Publikum reagovalo nad očekávání dobře. Sestavili jsme stejný setlist jako na českém festivalu: Písnička pro tebe, Hodinový hotel, Miluju, Dutý ale free... A fungovalo to. Hned na začátku prvního koncertu lidi tančili, tleskali, usmívali se a tak. Bylo to moc fajn.

Jak se lišilo přijetí fanoušků v Číně oproti Americe nebo Anglii, kde jste hráli v minulosti?
Pokud mám srovnat naše zahraniční koncerty pro zahraniční publikum, nikoli pro krajany v zahraničí, tak v Číně to bylo nejlepší.

Kde jste tam hráli? Kluby nebo něco většího?
Vystoupili jsme na dvou velkých festivalech Strawberry Music v Pekingu a Šanghaji, které byly oba vyprodané, takže jsme měli jistotu, že před pódiem lidi budou. Šlo o to je oslovit, aby před tím pódiem zůstali. (smích) Což se podařilo.

Jak těžké vůbec bylo se do Číny dostat?
Měli jsme štěstí, že jsme se přes Tomáše Etzlera dostali k Martinu Hoškovi, to byla výhra. Jinak není nic těžkého se do Číny dostat. Zařídíte si vízum, koupíte letenku a je to. Stejně jako do Ameriky.

Natočili jste v Číně i videoklip?
Měli jsme s sebou kameramana a přivezli jsme si domů 35 hodin materiálu, tak z toho snad něco sestříháme.

Mňága a Žďorp na koncertě v Ostravě 

Na album jste vybrali peníze od fanoušků. Rozhodovali jste se dlouho, jestli do projektu veřejné sbírky jít?
Byl to můj nápad a definitivně jsme se rozhodli, když nám Martin Brykner ze Startovače.cz vysvětlil, jak to funguje. Tzn., že pokud máš projekt, který ti připadá skvělý a pokud nemáš peníze na to, abys ho celý realizoval sám, můžeš se obrátit na veřejnost, která ti může projevit důvěru tím, že tě podpoří.

A vy musíte něco nabídnout. Co to bylo u vás?
My jsme nabídli hlavně to album, které jsme tam chtěli natočit, takže to byla jistá forma předprodeje. Dál jsme nabídli spoustu dalších odměn, z nichž některé byly vyloženě pro fanoušky, kteří nás chtěli hlavně podpořit a mohli si například dovolit zaplatit za námi napsanou a odeslanou pohlednici z Číny dva tisíce. Celá tahle věc je postavena na důvěře a my ji bereme velice vážně. V Česku se tenhle způsob financování projektů teprve rozjíždí a vzhledem k naší občas opravdu trapné národní povaze - nedůvěra a neochota zjistit si, o co vlastně jde, skuhrání, že nic nejde, přizdisráčství a závist - to ještě chvíli potrvá.

Vy jste ale byli velmi úspěšní, vybrali sjte přes půl milionu.
Z mého osobního pohledu je daleko lepší jít takhle s kůží na trh než třeba lézt do zadku sponzorům... Velice si vážíme našich "startérů", kterých bylo nakonec 811 a kteří složili dohromady částku 580 tisíc korun. Je to pro mě důkaz toho, že otevřených lidí, kteří věří, že věci dobře dopadnou a nebojí se jít do rizika, přece jen přibývá.

text: Katarína Straková, foto, Petr Šrámek, archív kapely