TOP 10 coververzí Knockin' on Heaven's Door

• Bouře v O2 Areně: v létě se vrátí Bob Dylan

Ultrapomalá: TELEVISION

Legendární klub CBGB založil Hilly Kristal v roce 1973, tedy ve stejném roce, kdy se Knockin' on Heaven's Door poprvé objevila na soundtracku k filmu Pat Garret & Bill the Kid. Ani on sám netušil, že se tím nesmazatelně zapíše do hudební historie, ačkoliv pomýšlel na jiné směřování svého podniku. Vždyť CBGB je zkratka pro country, bluegrass a blues. Prostor si nakonec podmanili Ramones, Talking Heads nebo právě Television. Ani Dylana jistě nenapadlo, kdo všechno bude i po několika desítkách let hrát jeho píseň. Tom Verlaine a Billy Ficca táhnou kapelu, i když nikoliv nepřetržitě, právě od onoho roku. Nestihli zatím nahrát víc než tři řadová alba, takže si tu a tam vypůjčí song někoho jiného.

Hodnocení: 60 %

Nedočkavá: ERIC CLAPTON

Eric Clapton nepatří mezi ty, kteří trpí nedostatkem vlastního kvalitního materiálu. A pochopitelně dodnes nemá zapotřebí parazitovat na úspěchu jiných. Přesto Dylanovo dílo ještě nestačilo vychladnout a budoucí člen Rock and Roll Hall of Fame - a to hned trojnásobný (jako sólový umělec a jako člen skupin Yardbirds a Cream) - nedočkavě přispěchal se svou reggae ovlivněnou variací Knockin' on Heaven's Door. Zřejmě i kvůli velmi krátkému odstupu od původní verze je mu občas skladba mylně připisována.

Hodnocení: 100 %

Pro Freddieho: GUNS N' ROSES

Velkolepý koncert na pozadí smutné události se konal v dubnu 1992 ve Wembley. Uctít památku Freddieho Mercuryho přišla plejáda hvězd různých žánrů - od Davida Bowieho, George Michaela, Eltona Johna až po Metalliku a Def Leppard. GNR s Dylanovou písní slavili velké úspěchy. Mladší příznivci byli občas velmi překvapeni, když zjistili, že autorem není Axl ani Slash. Snad symbolicky zazněla i na ono Velikonoční pondělí. Nemusela být sice tak natahována, ale kdo by si nechtěl užít elektrizující atmosféru vyprodaného proslulého stánku. Zpěvák Queen se na nebeskou bránu už bohužel díval z druhé strany.

Hodnocení: 90 %

Ruská: U2

I Bono už musel zjistit, že zajistit všeobecný blahobyt pro všechny nebude vůbec snadné. Vysmívat se těmto aktivitám může jen hlupák, byť v dnešním cynickém světě působí podobné snahy mnohdy až naivně. Ani hudební průmysl není oblast, kde jde všem jen o dobro hudebníků. U2, jedna z nejoblíbenějších a nejlépe vydělávajících kapel, však veškerými nástrahami showbyznysu úspěšně kličkují už od roku 1976, a to v nezměněné sestavě. Tu v Moskvě posílil Yuri Shevchuk z rockové kapely DDT. Na Dylana si tito Irové nevzpomněli poprvé. Jeho píseň All Along the Watchtower se objevila už na albu Rattle and Hum v roce 1988.

Hodnocení: 60 %

• Dudy, blues i disco: TOP 10 coververzí Sweet Child O' Mine

Česká: PETR KALANDRA

Petr Kalandra, kytarista, hráč na foukací harmoniku a skladatel, působil ve skupinách Marsyas, ASPM, Blues Session. Na onen svět se odebral ve 45 letech. Sice od té doby uplyne v září už 19 roků, i tak přejde mráz po zádech, když zpívá "já už stojím před bránou s klíčem, cejtim že zaklepu na nebeskou bránu". Atmosféru Dylanovy skladby zachytil velmi věrně, na rozdíl od řady jiných se vzdal pokusů o novátorství a modernizaci. Českým fanouškům je dobře známá i parodie v podání souboru Tři sestry. Track Tragédie v JRD Čifárie najdete na albu Švédská trojka.

Hodnocení: 90 %

Monumentální: LENINGRAD COWBOYS & ALEXANDROVCI

Těžko říct, zda se na interpretaci této skladby někdy podílelo víc hudebníků najednou. Když spojili své hlasy "kovbojové" a Alexandrovci, těžko mluvit o klubovém vystoupení. Jejich společné album Happy Together letos slaví kulaté dvacáté výročí. U těchto Finů je vždy na prvním místě zábava, což dokazuje i toto monstrózní až kýčovité provedení letitého hitu. Pokud vás jejich úprava Dylanovy písně zaujala, pak vězte, že na uvedeném CD najdete i další známé fláky, např. It's Only Rock'n'Roll (Rolling Stones), Gimme All Your Lovin' (ZZ Top), Yellow Submarine (Beatles) nebo Stairway To Heaven (Led Zeppelin).

Hodnocení: 70 %

Potemnělá: THE SISTERS OF MERCY

V souvislosti s kapelou The Sisters of Mercy jsou zmiňovány různé žánry: od post-punku přes gothic rock až třeba po dark wave. A nejspíš vás napadne i něco jiného. Těžko si ale budete Andrewa Eldritche a spol. asociovat s folkem, country nebo blues, což jsou pro změnu pojmy často spojované s Dylanem. Nejen tento písničkář se dostal od spárů "sester". Ty k obrazu svému předělali i jinou nestárnoucí klasiku Gimme Shelter od Rolling Stones nebo 1969 od Stooges. Obě tyto písně, na rozdíl od Knockin' on Heaven's Door, najdete na kompilaci Some Girls Wander by Mistake.

Hodnocení: 70 %

Dojemná: AVRIL LAVIGNE

Rocková rebelka. Popová princeznička. Další produkt hudebního průmyslu. Ať už si o rodačce z ontarijského Belleville myslíte cokoliv, přinejmenším komerční úspěch jí upřít nelze. Video připomíná několik nepěkných údajů, která souvisejí s válkou. Je otázkou, zda takto romanticky pojatá skladba v kombinaci s uvedeným tématem může mít patřičný dopad. Ale zodpovědné a mocné by asi neprobrala a nezastavila ani palba ve stylu Slayer. Na to je válka bohužel až příliš dobrý byznys...

Hodnocení: 60 %

Předvánoční: JOAN BAEZ, JERRY GARCIA, BOB WEIR, JOHN KAHN

Týden před Štědrým dnem roku 1987 se sešla zajímavá parta v sanfranciském The Warfield Theater. Toto místo velmi dobře zná i Bob Dylan. Vždyť v listopadu 1979 zde odehrál dokonce 14 koncertů v řadě v rámci Gospel Tour a dalších 12 show přidal v listopadu 1980 během A Musical Retrospective Tour. Jerry Garcia a Bob Weir si občas vystřihli Knockin' on Heaven's Door i se svými Grateful Dead. Těm, stejně jako Joan Baez, může třeba i Dylan jen tiše závidět, že měli tu čest vystoupit na legendárním festivalu Woodstock, od kterého letos v srpnu uplyne už 45 let.

Hodnocení: 80 %

Multiinstrumentální: THE ONE MAN BAND

Občas možná máte pocit, že na svém hřbetu nesete tíhu celého světa. Někteří egoističtí jedinci jsou zase přesvědčeni, že zrovna oni na svých zádech vláčí méně schopné spoluhráče z kapely. Jestli ale existuje osoba, která má oprávněný dojem, že právě její páteř se prohýbá pod váhou celého ansámblu, pak je to Marc Dobson. Pěvecky sice není stoprocentní, v tomto případě se to ovšem dá tolerovat. Uvolněnou atmosféru vystoupení dotváří i hučící fontána opodál. Marc je důkazem, že na splnění snu není nikdy pozdě. O skupině jednoho muže snil od 14 let, k samotné realizaci přitom došlo až o 24 roků později, tedy na jaře 2010.

Hodnocení: 40 %

text: Tomáš Rumler