LIVE: 7 nejdůležitějších momentů Aerodrome festivalu

• FOTOREPORT: Aerodrome, vol.1 přivezl do Česka Avenged Sevenfold, Limp Bizkit i Roba Zombieho

SPONTÁNNÍ MEET AND GREET POWERMAN 5000

Když Michael Cummings aka Spider One před patnácti lety hřímal refrén tehdejšího hitu Powerman 5000 When Worlds Collide, měl kolem sebe zcela jinou sestavu. Během více než dvacetileté historie se kapelou mihly téměř dvě desítky muzikantů, momentálně má kolem sebe Spider One tři úplné nováčky. Proč se tedy po odehrání setu nevyrazit socializovat mezi lidi, vyfotit se, nechat se poplácat po ramenou, prohodit pár slov? Zájemců nebylo málo. Ačkoliv Powerman 5000 nedostali na pódiu příliš prostoru, daly prostor i novinkám z aktuální desky Builders of the Future. Samozřejmě nechyběl ani výše zmíněný hit, který jejich vystoupení tradičně uzavřel.

NA POČTU NEZÁLEŽÍ

Informace, že Megadeth z osobních důvodů baskytaristy Davida Ellefsona ruší část turné včetně plánovaného gigu na Aerodromu, přidělala pořadatelům pouhý měsíc před akcí mnoho vrásek. Právě absence Davea Mustaina a jeho party je pravděpodobně jedním z důvodů, proč na pražské Výstaviště dorazilo méně diváků, než se původně očekávalo. I tak dokázalo zhruba pět tisíc lidí vytvořit chvílemi velmi bouřlivou atmosféru a za několik circle-pitů by se nestyděl ani lecjaký desetitisícový festival.

HENTAI CORPORATION SLAVILI SVÁTEK ADOLFA

Času málo, "velké" kapely dávno zabookované, fanoušci Megadeth naštvaní (slušně řečeno), najít adekvátní náhradu nemožné. Takové karty ležely na stole před pořadateli, když se dozvěděli o zmíněném výpadku Megadeth. Šanci tak dostali domácí bouřliváci Hentai Corporation. Frontman Radek Škarohlíd sice na pódiu vypadal o něco příčetněji než obvykle (přestože o svém aktuálním stavu sám tvrdil opak), pro "prvodiváky" musel být jejich set plný dráždění bradavek, nadávek, vzkazek Hitlerovi a neurvalé muziky i tak zážitkem.

NA PLESE PŘÍŠER S ROBEM ZOMBIEM

Dům tisíce mrtvol, Halloween, Vyvrženci pekla. I pod těmito filmy je režijně podepsán Rob Zombie. Z názvů zmíněných snímků, stejně jako z jeho uměleckého jména (v pasu má uvedeno Robert Bartleh Cummings) je vcelku jasné, v jakém žánrů je mu nejlépe. V podobné hororové stylizace se po vizuální stránce odehrávají i koncerty jeho kapely. Pokud vás na Aerodromu nezaujala výživná porce jeho groove metalu v čele s Dragulou (ano, to je ta ze soundtracku z Matrixu), přinejmenším bylo na co koukat. Nepochopeny zůstaly snad jen barevné nafukovací balóny, které jeho tým uprostřed setu naházel mezi diváky. A ten mikrofon, Robe, ten by ti záviděl i Jonathan Davies.

MAN IN BLACK: WES BORLAND

Přestože za symbol a ikonu Limp Bizkit je obecně považován Fred Durst, za jejich úspěchem z přelomu milénia z velké části stojí i umění Wese Borlanda, jenž je považován za jednoho z nejtalentovanějších kytaristů současné tvrdě rockové muziky. Všestranný umělec se před českým publikem objevil naposledy loni na jaře za mikrofonem Black Light Burns a i tentokrát dokázal, že kromě citu pro nápaditou pódiovou stylizaci nezapomněl nic ze svého kytarového umění. Riffy z Nookie nebo My Generation jdou stále až na dřeň.

NOSTALGIE S LIMP BIZKIT

Fred Durst to má na háku. Na pódium si nakráčel v outfitu ala „vydrž zlato, jen si vedle do krámu skočím pro dvě koblihy a plechovku Budweisera k snídani", ve slunečních brýlích párkrát zamžoural do sluníčka a během celého setu víc řečnil, než zpíval. Prostě na pohodu. I tak ale pecky jako Break Stuff, Take a Look Around nebo My Way zacílily tam, kam měly - přímo do útrob nostalgie. Potěšil jeho špacír mezi diváky i pár riffů Metalliky a nakonec ani příliš nevadilo, že Durstovi všechny ty prostředníky a "motherfuckers" tak úplně nevěříte. Snad jen ten cover Welcome to the Jungle od Guns N' Roses (jako by Limp Bizkit neměli na skladě mnohem lepší coververzi) byl na úvod trochu zbytečný.

AVENGED SEVENFOLD. A DÁL?

Avenged Sevenfold byli avizováni jako hlavní tahák celé akce. Vcelku logicky - Rob Zombie u nás nemá nikterak velké jméno a Limp Bizkit jsou už přes deset let za zenitem, o vzpomínce na ubohou diváckou kulisu během jejich posledního koncertu v Česku nemluvě. Parta kolem zpěváka M. Shadowse má sice v Americe na růžích ustláno, jejich set na Aerodromu však budil rozpaky. Poměrně sterilně znějící metal, trocha pyrotechniky a pár nablýskaných klišé. Ve výsledku nic, co by v paměti zůstalo déle než několik dní. Vzpomínka na loňské headlinery System of a Down září o to jasněji. Jak očekávání druhého dílu festivalu naplní Metallica, se dozvíme už 8. července.

text: Petr Adámek, foto: Petr Tibi