RECENZE: Lana Del Rey skučí: Jsem smutná, ale nezachraňujte mě!

LANA DEL REY
ULTRAVIOLENCE
Universal Music
11 trax / 51:24 min

Tracklist: Cruel World, Ultraviolence, Shades Of Cool, Brooklyn Baby, West Coast, Sad Girl, Pretty When You Cry, Money Power Glory, Fucked My Way Up To The Top, Old Money, The Other Woman

Ultraviolence je plná kytar. Lana a její producentský tým v čele s Danem Auerbachem, členem The Black Keys udělali z nástroje, který na první desce využívala jen málo, základní stavební kámen aranží. A nutno říct, že je to krok správným směrem. Zvukově nahrávka také navazuje na Born to Die: schované smyčce, upozaděné bubny. Auerbach zkrátka dopřál Laně více prostoru se rozezpívat a její hlas je ještě dominantnější než kdy dřív. Vzhledem k poměrně unikátnímu projevu a nespornému kouzlu "šíleně smutné princezny", které má původ právě ve zpěvaččině hrdle, je dominance hlasu pochopitelná, přijatelná a příjemná.

Pretty When You cry

All those special times,
I spent with you, my love,
It don't mean shit compared to all your drugs.

• VIDEO: Šedivá melancholie Lany Del Rey

Tématicky nehledejme taktéž nic objevného. Leitmotivem celého alba je nešťastná láska v různých podobách. Tu se nedaří kvůli slávě, tu kvůli jiné ženě, která do vztahu vstoupila, tu kvůli drogám. Mimochodem narážky na drogy se v textech na Ultraviolence objevují poměrně často. Představa zfetované Lany alespoň částečně dává odpověď na to, jakou depresi se jí na desku podařilo zkoncentrovat.

Guns and Roses

You didn't want me all the time
But you were worth it anyway
'Cause you were so much better
Than the rest of them
Out of all the others
You were the honest man

Přestože se s koncem alba Lana del Rey (tedy alespoň textově) se svým osudem smíří, nic to nemění na tom, že pokud byla Born To Die smutné dílo, těžko hledat přídavné jméno pro Ultraviolence. Oproti té se totiž debut jeví jako plážové album plné letních veselých songů. Lana natočila nahrávku, z jejíž každé noty čiší zoufalství, strach, smutek a skrytá žádost o pomoc. Zpravidla se i na těch nejdepresivnějších deskách najde alespoň jeden veselejší song (viz. Ghost Stories od Coldplay, která je přesným příkladem takové nahrávky), ale tady bychom nějaký takový náznak hledali marně. A tak se Lana zařazuje někam po bok The Cure a jejich Pornography. Ovšem z pozice, kterou si Ultraviolence vytvořila, nekřičí "Zachraňte mě, prosím!", ale jen tak potichu šeptá "Jsem smutná, ale nechte mě být."

• VIDEO: Bude Lana Del Rey navěky mladá a krásná?

Kdo by chtěl poslouchat CD plnoé zvratů s neobvyklými aranžemi nebo objevnými zvuky, měl by se od Ultraviolence držet dál. Kdo si však chce dopřát 50 minut atmosféry, která umí pohltit a nepoustit, ten nové a smutnější verzi Lany del Rey propadne. Velice zajímavé bude sledovat (zvláště po zážitku ze zpackaného koncertu v pražské Arše) koncertní podobu nových věcí. Buď bude na následujícím turné ultimátní nuda nebo se budou páchat hromadné sebevraždy. Ta druhá varianta by byla snad i lepší.

Sad Girl

I'm a sad girl
I'm a sad girl
I'm a bad girl

BEST TRAX: Cruel World, Pretty When You Cry, West Coast
ZKUS TAKY: The xx - Coexist, The Cure - Pornography, Low - I Could Live In Hope

Martyn Starý

7/7 (poslech v té správné náladě)
3/7 (poslech s neutrální náladou)