Colours of Ostrava: 7 NEJ momentů druhého dne

SLUNCE SI OSTRAVU OBLÍBILO

Loňský ročník byl dost možná vůbec prvním, kdy v Ostravě nezapršelo a po celou dobu panovalo horké letní počasí. Nyní to vypadá dost podobně. Televizní rosničky sice na pátek hlásily přeháňky, ale veškeré předpovědi o dešti byly naprosto liché. Lidé přímo v areálu mohli využít osvěžující spršky i klasické sprchy. Někteří vyhledali na internetu bazénové možnosti Ostravy a vyrazili mimo stanové městečko. Doporučujeme nádherné koupaliště Vřesina v Ostravě Porubě.

MONKEY BUSINESS VZPOMNĚLI NA MICHALA HRŮZU

Na hlavním pódiu si večer zahráli i domácí Monkey Business, kteří si na Colours of Ostrava vystřihli premiéru v roce, kdy zde hrála i funková legenda George Clinton a jeho kapela Parliment Funkadelic s hostujícím Berniem Vorrellem. Tehdy jako mladíčci vyvolali pozornost slavnějších Američanů, kteří si koncert užili z backstage ještě starého areálu na Černé louce. Monkey Business dostáli své pověsti výborné živé kapely, která baví nejen svými kostýmy. Největší úspěch měla závěrečná Piece of My Life. V půli jejich vystoupení Matěj Ruppert poslal energii zraněnému Michalovi Hrůzovi.

PÁTEK DEN PÍSNIČKÁŘEK

V pátek na Colours kromě Češky Anny K., Islanďanky Emiliány Torrini  a Francouzky Zaz zahrála i Slovenka Jana Kirschner. V kongresovém centru Gong postavila svůj program zejména na repertoáru z posledních dvou desek Krajina, rovina a Moruša biela. Ze starších písní nejvíce bodovaly Pokoj v duši, Líška a Na čiernom koni. Jana před ostravským publikem uspěla, i když ignorovala megahity Modrá a V cudzom meste a na konci svého vystoupení sklidila standing ovation. Z někdejší finalistky soutěže krásy se stala popovou princeznou, aby se proměnila v československou královnu world music.  Dokázala sestavit skvělou kapelu řízenou jejím partnerem Eddiem Stevensem. Skvělé výkony předvedli i vokalisté ze skupiny Skety.

JAMIE WOON = HVĚZDA POPU NA DOSAH RUKY

V Gongu vystoupil i Brit Jamie Woon, který se po vydání desky Mirrorwriting českému publiku představil v klubu MeetFactory. Tehdy přijel sám s kytaristou, do Ostravy si už přivezl celou kapelu, které ale dal minimálně na třetinu koncertu pauzu a svůj hlas doprovázel pouze zvukem akustické kytary. Divákům nevadilo, že jeho pojetí R&B je spíše pomalejší a početná skupinka se hned v úvodu zvedla ze svých křesel a zabrala místo před pódiem. Asi ve dvou třetinách koncertu na jeviště vyběhla nadšená fanynka, aby objala svůj idol. Bohužel se však k samotnému zpěvákovi nedostala, protože ji stihla zastavit přísná ochranka. V závěru si diváci vykřičeli energičtější Lady Luck a hitovky Night Air, Street a Shoulda.

BARVY A TVARY NA COLOURS

V potemnělém oprýskaném prostoru, nad kterým sviští výtah na prohlídku vysoké vítkovické pece, se opět odehrává výstava čtyřech mladých výtvarných nadějí. Při vkročení do chladné auly přistane návštěvníkovi na tělo nálepka se jmény vystavujících - Achrer, Šimera, Nepraš a Hladil. Soutěžící o cenu Jana Světlíka zde vystavují díla světové úrovně, jejichž tématika je úzce spjata s výstavním prostorem. A nejen to. Jak to vypadá, když spustíte proudy barvy po sedmnáctimetrové tyči? Když namíříte šípy na plátno? Ztvárníte-li koloběh velkoměsta v kaleidoskopickém kruhovém videozáznamu, kde najdou svoje místo: mravenčí dav, parky, vesmír, počítače ve vlnách i antické obrazce? Pokud budete mít štěstí, narazíte na angažovaného průvodce či samotného autora díla. V pátek se na místě inkognito pohyboval vystavující vítěz loňského ročníku Marek Číhal. Zatímco si někteří návštěvníci stěžovali, že je to se současným uměním stejné jako v případě oněch nepochopených vyhozených rozsypaných sušenek, vy v tomto koutku můžete najít své místo pro rozjímání.

VÝTAHEM DO OBLAK NAD ŽHNOUCÍ PEC

Nejen z mravenčí, ale i ptačí perspektivy si můžete prohlédnout rezavé siluety industriálního komplexu a pestrého areálu festivalu. Připlatíte-li si pár desítek korun, máte šanci se podívat přímo do útrob vysoké pece. Nejsme na rodinném výletě, ale na hudebním festivalu, takže vynechme informace z poučných tabulí, které stezku lemují. Tématem číslo jedna je genius loci místa. Zatímco návštěvník si utahuje přezku barevné helmy a výtahem nad areál ho provází usměvavý děda informující o světovém unikátu, v kterém se právě nacházejí, v zádech mrazí při představě každodenní špinavé pracovní rutiny, jež z místa dýchá. Ohnivzdorné pece, chladiče vzduchu, šrouby a páky. Vše masivní, statické a mlčící jako kostra kdysi živoucího tělesa. Zatímco několik metrů pod nohama kuňká zpěvačka Ille, o několik desítek let dříve toto místo charakterizoval hluk, dým a žár. Kovové objekty tu připomínají spaceship, oblek horníka Ironmana. Stěžujete si na svou kancelář? Ale no tak...

PŘÍBĚH O ABBY, KTERÝ NATRHL ZADEK MGMT

Na vrabčátko Zaz se můžete v našich luzích a hájích dívat opět a znova. Letos na podzim v Bratislavě i Praze. Na COO jste stáli před volbou, zda dát přednost jí nebo čerstvému objevu berlínské scény - Abby. Mladí studovaní muzikanti, co se nebojí vzít do ruky violoncello či hrát na bicí ve dvou, zvládli naživo přesně to, čím nevynikají MGMT, ačkoliv jejich tvorba se může zdát podobná. Silný vliv sedmdesátkové psychedelie, chytlavé melodie, dlouhá sóla, příjemný mužský vokál. MGMT neumí ale live předat energii ani své nahrávky ozvláštnit, Abby vynikají v obém. Kromě již poměrně populárních Streets a Monsters po koncertě snadno v hlavě utkvěly nápěvy o tom, že každé léto mluvíme různými jazyky a že bychom se měli vyklidnit, když se všechno hroutí, a zamyslet se. Koncertu přívětivých Abby nechybělo vůbec nic. Snad kromě jejich múzy, dívky Abby, o které to celé je.

TANEČNÍ NADÍLKA Z DÁNSKA

K večeru svůj nadupaný pop předvedla dánská hvězdička MØ. Na absolutní závěr festivalové páteční horečky byl pak výborně zvolený program: Trentemøller. "Nevěděl, jestli má být rockerem, nebo elektronikem," píše se o něm. Dejme pryč čárku před "nebo" a vězme, že dánský DJ s chladně severským jménem může být obojím. Trentemøller s sebou přivezl holky, které si co do kvantity oděvu mohly podat ruku s MØ. Na pódiu spolu koketovaly stejně dobře jako s kytarou. Ostatně právě kombinace jednoduchých drsných riffů a electro podhoubí byla Trentemøllerova nejsilnější stránka. Alternativní vokály, úhozy dřívek a zvonkoher, hvízdavé zvuky a podivné choreografie už jen dotvořovaly originální rukopis.

text: Daniel Maršalík, Alena Bílková, foto: Jana Zvolánková, Matěj Slezák