Glenn Miller - Swingová hvězda, která beze stopy zmizela nad Atlantikem

Smrt si říká rock'n'roll (153.) - Glenn Miller

"Ve válce prý mlčí múzy, muži by však mlčet neměli," zpíval Karel Kryl. A pokud navíc samotní muži vládnou múzami, platí to dvojnásob. Glenn Miller muzikou žil i zemřel. Ačkoli jeho kariéru brutálně zasáhly obě světové války, přesto dokázal svůj talent přenést před zákopy a ničivé štěky samopalů válečným polem k věčnosti.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: PŘÍBĚHY ZESNULÝCH HVĚZD

CHOO CHOO SWINGIN'

Narodil se 1. března 1904 v městečku Clarinda ve státě Iowa, dětství prožil v Nebrasce. Hudební chutě dostal rodinně do genů, od útlého věku hrál na mandolínu a trubku a na dráhu profesionálního muzikanta a hlavně originálního skladatele se vydal po absolutoriu na univerzitě v Coloradu. V období 1924-1934 působil v mnoha orchestrech a bandech, v nichž registroval první krůčky pozdějších velikánů americké scény - Bennyho Goodmana, Dinga Crosbyho nebo skvělého bubeníka Gena Kruppy.

Snil o vlastní kapele, charakteristickém soundu a stylu, ovšem  pod svým jménem nahrával poprvé až v roce 1935. Dal dohromady schopný ansámbl dechařů, rytmosekce a smyčcového kvarteta a stvořil, např. Moonlight On The Ganges nebo A Blues Serenade. Jeho čas však dosud nenastal, desek se skvosty, které posléze navždy vešly mezi instrumentální nesmrtelnosti, se prodalo jen pár stovek. Když však o dva roky později sestavil poprvé skupinu dle vlastních představ a v roce 1938 již v New Yorku druhou, konečně zasáhl celé spektrum hudbymilovné generace.

Přelomovým dílem byl opus Tuxedo Jinction. Téměř 120 000 kusů prodaných během prvního týdne spustilo pravdivou millermánii. Následovaly chuťovky jako Pennsylvania 6-5000, In The Mood v jednačtyřicátém především Chattanooga Choo Choo, které dodnes patří mezi zlaté hřeby všech nostalgicko-militaristických matiné.

LEDOVÝ SPÁNEK

Svět však již stál před hitlerovskou hrozbou, USA vstupují aktivně do války a v říjnu 1942 se připojuje i Miller. Ani služba ve speciální vzdušné jednotce mu nezabránila ve vytvoření vojenského ansámblu Glenn Miller Army Air Force Band. Morální díly americkým jednotkám tehdy dodává třeba Marilyn Montroe se svými vnady, zatímco Miller se stará o zvukový relax. Koncem roku 1943 je s kapelou přeložen do Anglie, kde během příštího necelého roku odehraje neuvěřitelných téměř 800 vystoupení, z nichž polovina letí rozhlasovým éterem k uším milionů po celém světě.

Pro první polovinu roku 1945 je zorganizováno dvouměsíční turné po Evropě a Miller chce jako předvoj před vlastní kapelou doladit na místě všechny detaily. 15. prosince nastupuje do letadla směr Paříž a je to naposledy, co je spatřen.

V knize Glenn Miller & His Orchestra píše George Simon: "Millerovou nejoblíbenější knihou byla sice Bible, ale jeho motto pocházelo od jiného boha - Duka Ellingtona..." A jak zní? Bez swingu je život zoufale prázdný. Zvláště, když Glenn Miller spí, jako když ho do vody hodí.

Text: Jan Petřičko, foto: archiv

Témata: Glenn Miller, jazz, swing