Korn, The Prodigy i barva v očích: TOP 7 okamžiků festivalu Sziget

• Blink 182 , Placebo i oživlý drak: TOP 7 okamžiků festivalu Sziget (I.)

KORN JSOU STÁLE METALOVÝMI KRÁLI

Kapel, které i po více než dvaceti letech točí skvělé desky, nesnižují se k účelovosti a stále se snaží posouvat hranice žánru, není příliš. Korn jsou v tvrdě rockové muzice jedním z nejzářivějších jmen už od poloviny devadesátých let a za tu dobu neztratili nic ze své osobitosti a zejména nasazení. Jonathan Davis ve své typické póze máchal kšticí z dredů u Gigerova mikrofonu, jindy na pódiu řádil jako nazlobený čert, když s přísným výrazem ve tváři burcoval dav kanonádou motherfuckers. "Si snad choděj dozadu šňupat, to jinak není možný," komentovala koncert jedna z dívek v publiku ve chvíli, kdy Davisovi už poněkolikáté sršely z očí blesky, až z něj šel skoro strach. Těžký valivý zvuk, skvělé bubenické představení Raye Luziera a setlist postavený z novinek Hater, Never, Never, nesmrtelných pecek jako Falling Away From Me, Freak on a Leash, závěrečné Blind nebo coveru Another Brick in the Wall učinil z jejich sedmdesátiminutovky dost možná nejvýbušnější set celého festivalu.

ŽIVOČIŠNÝ DRUH: SZIGEŤAN

Podle oficiálních informací pořadatele se na ostrově zvaném Óbudai sešlo vystřídalo během celého týdne přes 415 tisíc unikátních návštěvníků. Celotýdenní pernamentky, jichž bylo k mání zhruba 40 tisíc, byly vyprodány už před festivalem, každý den pak na největší budapešťský ostrov na Dunaji proudily další tisíce lidí s jednodenními vstupenkami. Řeč čísel ovšem není zdaleka tak zajímavá jako jednotlivé festivalové postavičky. Mezi "standardně" vypadajícími návštěvníky jste tak mohli potkat mnoho bytostí v plyšových oblečcích nejrůznějších zvířátek, námořníků, kovbojů, páreček s blyštivými helmami ala Daft Punk, chlápka s maskou z melounu, jiného chlápka s hlavou panáčka Lega, zahlédnout již tradiční boratovské plavky nebo berušku v životní velikosti. I pár naháčů se areálem potulovalo. Komedianství svítí v Budapešti zelená.

• FOTOREPORT: Sziget, den IV.: Bastille , Lilly Allen, Macklemore & Ryan Lewis
• FOTOREPORT: Sziget, den V.: Ceelo Green, Korn , Kelis 

MACKLEMORE PŘIJEL ŘEČNIT, LILY ALLEN PŘIPOMNĚLA MATEŘSTVÍ

Zcela v odlišném duchu se nesl čtvrteční program na hlavní stagei. Po mladících Bastille, kteří před měsícem nadchli publikum na Colours of Ostrava, se na pódiu ukázala Lily Allen. Její poslední deska Sheezus se točí kolem radostí a starostí spojených s mateřstvím, což připomínal také stage-design s obřími kojeneckými lahvemi. Zatímco z jejího vystoupení čišelo uvolnění, přirozenost, vtip a snad i lehký erotický náboj, set hlavních headlinerů dne nudil. Macklemore si nejspíš spletl festival se Speakers' Corner v londýnském Hyde Parku a během show víc žvanil než zpíval. Jedno klišé střídalo další, mezi skladbami se neustále na oko dojímal a rozplýval nad atmosférou před pódiem. Ano, byla bouřlivá, zejména během megahitu Can't Hold Us, avšak sám zpěvák se o to nijak výrazně nepřičinil. Jedno z největších zklamání festivalu.

LIBO-LI TAK TROCHU JINOU PARTY?

O tom, jaké mimohudební vyžití Sziget nabízí, jste si mohli přečíst v prvním festivalovém reportu. Pořadatelé jsou ovšem perfekcionisti a maximalisti, a tak se snaží návštěvníky bavit o každé volné chvíli. A časový prostor mezi přestavbou aparatury na hlavním pódiu, kdy zástup lidí čeká před stageí na největší hvězdy, k všelijakým hrátkám svádí dokonale. Každý den kolem sedmé hodiny tu vypukla tématická párty. Jednou rozdali pořadatelé několik tisíc balónků, které pak na signál zamířily společně k obloze, jindy se vzduchem rozlétly tisíce bublinek z dětských bublifuků. Skvělou podívanou byla tzv. Color party s náložemi barevného prášku, který na povel k bitvě proměnil návštěvníky v ušmudlané pestrobarevné klauny. Na konci festivalu byl po setu Calvina Harrise připravený ohňostroj. Ostatně celý festival je tak trochu jedna velká sedmidenní non-stop párty...

• FOTOREPORT: Sziget, den VI.: The Prodigy , Madness , Crystal Fighters
• FOTOREPORT: Sziget, den VII.: Outkast , La Roux a End Show s Calvinem Harrisem

THE PRODIGY, PŘÍŠTĚ VOLUME DOPRAVA

Sobotní večer patřil britské legendě The Prodigy. Keith Flint a spol. svůj set začali jedním ze svých největších hitů, singlem Breathe, brzy přišly na řadu další hity Voodoo People nebo Posion. Bohužel ve srovnání s ostatními koncerty byl jejich zvuk tišší, a tak festivaloví návštěvníci stojící dál od pódia museli napínat uši, aby se na jinak povedenou párty naladili. Přesně v polovině koncertu spustila kapela Firestarter, čímž rozpoutala další vlnu nadšení a kotel dál a dál vřel a rozpínal se od svého epicentra. Základní část show ukončila Smack My Bitch Up, po níž následovaly další čtyři přídavky. Kromě slabšího zvuku byla dalším negativem videoprojekce, která byla podrobena zkreslujícím efektům znemožňujícím vidět, jak The Prodigy vlastně dnes vypadají. Lidé si jejich hudební nálož užívali, avšak setu Skrillexe o pár dní dříve se nevyrovnali.

CEELO GREEN JAKO ROCKER?

Velkou neznámou pátečního programu bylo vystoupení CeeLo Greena, poloviny dua Gnarls Barkley. Všichni znají hity Crazy a Fuck You, ale nikdo si neuměl představit, jak jeho show vlastne bude vypadat. I díky tomu, že Američan bude letos hlavní hvězdou Hiphop kempu, se dalo předpokládat, že jeho vystoupení se pravděpodobně ponese v RnB stylu. CeeLo však překvapil rockovým pojetím svého představení s náloží kytarových riffů a nešetřil ani coververzemi. Lidé tak slyšeli Bowieho Let's Dance, Don't Cha od PussyCatDolls nebo grungeovou hymnu Smells Like Teen Spirit. Ze začátku bylo v očích diváků vidět nadšení, rockový feeling se zdál být vydařeným vtípkem, avšak postupně se ukázalo, že se o žádný žert nejedná. I megahit Crazy pojal Green tvrději a kytarově a tato verze se nesetkala s takovou odezvou, jakou by si píseň tohoto formátu zasloužila. CeeLo Green na Szigetu uvařil dort podle receptu Čapkova pejska a kočičky. Otázkou tak zůstává, jak jeho koncert vyhraněné publikum na Hip Hop Kempu příjme. 

MELANCHOLIE S WILD BEASTS

Zatímco drtivá většina šla pařit na nestárnoucí The Prodigy, ve vedlejším stanu A38 chystali svůj set Wild Beasts. Vzhledem k počtu návštěvníků ostrova je téměř nemožné, aby na hlavních scénách chyběli diváci. Pod obřím stanem se jich nakonec sešlo více než dost a Wild Beasts mohli zopakovat hudební zážitek, který poskytli svým fanouškům před dvěma lety. Otevřít svůj set největším aktuálním hitem je kvůli stále neusazenému zvuku riskantní krok, na druhou stranu jako vítací prolog fungovala Mecca skvěle. Po zbytek téměř osmdesátiminutového prostoru už vody melancholie neopustil, přestože udržet pozornost po celou dobu není u jejich hudby jednoduché. Naštěstí skupina disponuje dvěma výbornými zpěváky Flemigem a Thorpem, kteří společně rezonují mezi hlubokým a vysokým hlasem, čímž dokáží také více přiblížit emoce svých písní. I tato diverzifikace zavdává k otázkám o důležitosti sdělení a jejich adresátech. Protože se ale prostřednictvím hudby do výrazných post-rockových postupů nepouštějí, většina imaginace zůstává na posluchači a podobně snilo i publikum na Szigetu.

text: Petr Adámek, Daniel Maršalík, foto: Čestmír Jíra