RECENZE: Manic Street Preachers sklouzávají k rutině

MANIC STREET PREACHERS
FUTUROLOGY
Sony Music
13 trax / 48:22

Tracklist: Futurology, Walk Me To The Bridge, Let's Go To War, The Next Jet To Leave Moscow, Europa Geht Durch Mich, Divine Youth, Sex, Power, Love And Money, Dreaming A City (Hugheskova), Black Square, Between The Clock And The Bed, Misguided Missile, The View From Stow Hill, Mayakovsky

Novinková kolekce je jedním slovem zvláštní, což je tak bezobsažné a zároveň charakteristické, jako když o desce AC/DC řeknete, že je pořad stejná. Každý ví, že je to správně. Materiál vznikal společně s minulým albem, jenže výtrysk tvůrčího génia byl natolik obrovský, že musela přijít další nahrávka, která měla být divočejší a rockovější. To se povedlo, ale jen zčásti. Tedy pokud učiníme srovnání s Journal For Plague Lovers nebo prvním albem. V porovnání si minulým pokusem je Futurology (pochopitelně) nářez.

Jedná se ve své nejryzejší podstatě o koncepční desku, jejíž hlavním nosným motivem je chaos. Totální. Ať již textový nebo hudební. Chvíli jde o čistokrevný kytarový nářez, najednou zazní elektronika, aby se ve výsledku vše přelilo do poklidné kytarovky. A ani tak jednoznačné to není jazykově, protože nezřídka na desce zazní nepříliš zpěvná němčina, která ale paradoxně pomáhá atmosféře. Europa Geht Durch Mich svým pojetím dává vzpomenout dokonce na Laibach. Ano, až tam to došlo.

• LIVE: Poklidné kázání Manic Street Preachers

Jenže celý ten zmatek je zřejmě dokonale promyšlený a v neposlední řadě i krásný. To když si vedle sebe postavíte štiplavou vypalovačku Sex, Power, Love and Money a zahloubanou Between The Clock and Bed. Ta navíc odkazuje k jednomu uměleckému dílu. Schválně, jestli víte kterému? Podobně dobrých kusů je na albu víc, na druhou stranu dost těch v zásadě průměrných, po kterých vám zbude v hlavě jen pocit, že něco asi hrálo. A to může být kámen úrazu. Manic Street Preachers nadále neochvějně vládnou svým nástrojům a mají velký cit pro melodii a dobrý song, ale není v lidských silách chrlit jednu desku za druhou a být stále invenční a neotřelý.

Pokud chceme poslední počin trojky z Walesu nějak bilancovat, tak jde o vyrovnanou a povedenou desku, ale nikoliv desku výbornou až excelentní. Manicům zkrátka nedochází nadšení, ale invence. Proto by snad bylo lepší si pár let počkat a vybrousit novinku, než zase za rok poslat desku, o které si fanoušci budou myslet, že už ji slyšeli.

BEST TRAX: Walk Me To The Bridge, The Next Jet To Leave Moscow, Between The Clock And The Bed
ZKUS TAKY: The Clash - Sandinista, Manic Street Preachers - Send Away The Tigers, The Cure - Pornography

Petr Bláha
4/7