RECENZE: Holden Caulfield ukazují, že inspirovat nerovná se vykrádat

HOLDEN CAULFIELD
HOPETOWN
Indies Scope Records
12 trax / 39:24

Tracklist: The Song You Hate, Save The World, Daydreaming, The Story Ain't Tragic, Hopetown, rise Up, blind, Berlin, Naked, Lost, The Story Ain't Tragic (acoustic)

Kdyby přitom před časem padla otázka, který z českých interpretů nemá šanci vydat skousnutelnou desku, volba by dost možná padla právě na Holden Caulfield. Dvojice singlů, které měly finální nahrávku Hopetown uvést v posluchačské povědomí, totiž neopatruje amor, který by svojí přesně mířenou střelou mohl okamžitě přesvědčit o nutnosti zařadit si desku mezi srdeční záležitosti.

V případě prvního singlu Blind jsou rozpaky vcelku pochopitelné - song vzniknul ještě v dobách, kdy lídr Martyn Starý razil filozofii, že vydávat plnohodnotná alba postrádá význam, a kdy se mladičká kapela hudebně teprve formovala. Ukázat určitou vyzrálost se podařilo až s druhým singlem Save the World. Bohatší o propracovanější kompozici i text, širší škálu zvuků, zahrnující zapamatovatelný klávesový motiv, chytře schovanou kytaru, vzájemně se prolínající vokály a atmosféru osmdesátkového diska (jejím budovatelem je z velké části producent Armin Effenberger, zbytek alba měl producentsky na starosti Šmity) se skladba staví do pozice profesionálního kusu dobře odvedené muzikantské práce.

• FOTOREPORT: Holden Caulfield v Roxy zachraňovali svět

To nejzákladnější, díky čemu je Hopetown příjemným překvapením, je skutečnost, že přešlapů je na Hopetown k nalezení daleko méně, než by se u debutu dalo očekávat. Jistě se nabízí možnost omlátit o hlavu podobnost s ranými Bloc Party, kterou nezapře písnička Rise Up, v níž mimochodem (jako v jedné z mála) zní Martynova jinak pokulhávající angličtina vcelku uvěřitelně. Eponymní Hopetown zase může fungovat jako reminder desky Reptilians z autorského pera amerických Starfucker.

Ani jeden z kusů ale s často předpojatě užívaným termínem "vykrádačka" nemá nic společného. Písničky sice připomínají něco, co už v minulosti párkrát na světové scéně zaznělo (nejvíc patrná je v Naked paralela s Daft Punk). To ale nic nemění na skutečnosti, že jde v hudební branži o běžně aplikovanou praxi, která má svůj základ nikoliv v potřebě spíchnout přes noc rádiový hit a pak jakoukoliv pohanu vehementně odmítat. Často nejde o nic víc, než o úmysl vzdát určitému interpretovi touto cestou hold (nakolik se případný tribute týká zde zmíněných kapel, ví jen jejich autor). Jasné však je, že i přes všechnu podobnost jde pořád o autorské písničky Holden Caulfield, které v sobě určitou svébytnost nesou, jsou ve většině případů líbivé a několik (Berlin, Daydreaming) se jich může pyšnit přívlastkem "zatraceně dobré."

• ROCKBLOG (Holden Caulfield ): Crowdfunding, nový trend internetové žebroty

A přesně v tom to celé tkví. Od Holden Caulfield se nedočkáte pokusů o novátorství nebo světovost. Jejich debut je zřídlem prostých, chytlavých melodií, které na sebe žánrově sice příliš nenavazují, zato z hlediska koncepce, atmosféry a stěžejní myšlenky, že upínat se k naději má smysl i ve chvílích, kdy věci nemusejí vypadat růžově, jsou spojeny v těsném poutu. Díky tomu je jejich nové album uceleným kompletem, který šlape s precizností japonské železniční dopravy a přesto bez vypočítavosti, hodné amsterdamských kurtizán.

BEST TRAX: Berlin, Rise Up, Hopetown
ZKUS TAKY: Grouplove - Never Trust A Happy Song, The 1975 - The 1975, The Naked and Famous - In Rolling Waves

Adam Vrána
5/7