Koblížci interview: V patnácti jsme společně masturbovali

Kobližci

Začátkem září jste vydali novou desku 3+. V čem je jiná než ty předchozí?
Josie: Původně jsme hráli pop-punk. Teď jsme se víc přesunuli do popu, zakomponovali jsme do toho i hip hop, také trochu metal, rock'n'roll. Pop-punk je velmi omezený žánr.
Filip: Chceme teď cílit na trochu starší skupinu lidí, a sice na lidi v našem věku, to znamená kolem dvaceti let. Co se týká textů i hudby, je to přece jen už trochu složitější. Nevím, jestli to třináctiletému posluchači, pokud sám nezažívá nějaké potíže nebo pokud trochu nedumá nad životem, něco řekne.

Vy zažíváte nějaké potíže?
Filip: To je asi spíš otázka pro Josefa, který napsal devadesát procent textů. Já jsem se staral hlavně o aranže.
Josie: Teď už žádné potíže nezažívám, ale zažíval jsem. Byly to problémy osobního rázu, nechci to publikovat veřejně. Měl jsem zkrátka deprese, to není podstatné.

Údajně jste od poslední nahrávky zažili nějaký životní posun, o co přesně šlo?
Josie: Například od nás odešel kytarista, byli jsme najednou takoví opuštění. Zůstali jsme sami tři, museli jsme udělat desku, na kterou jsme měli smlouvu, všichni na nás tlačili a my jsme z toho byli nešťastní, protože jsme neměli materiál. Museli jsme se tedy rozhodnout, jestli se na to vykašleme nebo jestli to doděláme. Rozhodli jsme se pro druhou variantu, a proto tady dneska ještě sedíme.

Pokud byste to album nenatočili, co by to pro vás znamenalo?
Josie: Byli bychom asi zadlužení do konce života.
Filip: Neumím si představit, co bych dělal, kdybychom se rozpadli. Mám samozřejmě nějaké záložní varianty, ale Koblížci jsou pořád taková rodina, odkud jsem vzrostl, zjistil jsem, jaké to je hrát koncerty, co znamená být v kapele.
Josie: My jsme totiž jinak úplně vylízaná paka. Už bychom asi nevylezli ze Šumperka. Robert by dělal kuchaře v Šumperku, Filip by programoval IT s dlouhými vlasy a knírkem... Nevím, co by dělal Petr.

Vaše nové album se jmenuje 3+. Proč?
Filip: Jeden z nejlogičtějších důvodů je to, že bez kytaristy jsme na to zbyli jenom tři. To plusko značí možnost, že budeme čtyři, ale také podstatný zbytek našeho týmu, hlavně našeho uměleckého vedoucího Lukáše Fouska, a také přátele, kteří nás podporovali.
Josie: Může to také znamenat, že to můžou poslouchat děti od tří let výš.

Na předchozích albech máte poměrně kontroverzní texty. Jak je to na 3+?
Filip: Tady jsou také kontroverzní texty, ale trochu jiným směrem. Dřív to byly často sexuální narážky. Tady jich je několik také, ale nejsou tak hloupoučké. Ty předtím byly takové puberťácké, tady jsme to chtěli vzít trochu z jiného úhlu.

Čím to je? Máte teď v této oblasti víc zkušeností?
Josie: To nemáme, ale vyrostli jsme, víš?

• All Time Low interview: Podprsenky? Na pódiu nám přistál i vibrátor

Sledujete porno?
Josie: To jsme sledovali v patnácti, v té době to bylo normální.

Teď jsou vaše texty tedy dospělejší?
Josie: Představ si jakoukoli mladou kapelu, která zpívá dospělé texty, tak jí to prostě neuvěříš a zní to trapně.
Filip: Dnes už si můžeme dovolit zpívat o věcech trochu víc z nitra. Pořád jsme to ale my, na nic si nehrajeme.

O jakých věcech přemýšlíte ve svém nitru?
Filip: Třeba já o tom, jestli jsem se s tou hudbou vydal správnou cestou, nebo o tom, jestli budu navždycky žít v Praze nebo jestli se zítra ožením...
Josie: Nedávno Filip v autě říkal, že když zažije trojku, tak už se může oženit.
Filip: Rád bych podotknul, že s dvěma ženami.

Nahráváš další otázce. Když Tomáš Klus hraje na koncertě písničku LeHomole, snad pokaždé ji věnuje právě Koblížkům. Tušíte proč?
Filip: To jako fakt? To slyším poprvé. Dřív jsem se s ním párkrát bavil, tak možná jestli si něco pamatuje, nevím...
Josie: Já jsem s ním na předávání Slavíků čůral. O čem ta písnička je?
Filip: To je o tom, že když nemáš štěstí na holky, tak to máš zkusit s klukem.
Josie: Možná si Tomáš Klus myslí, že jsme teplí.

A jste?
Josie: Si piš! Všichni jsme teplí, jinak bychom byli mrtví. Ale nejsme homosexuální kapela, i když z posledního klipu k písničce Už mě nenajdou to tak může působit. Už nás to koketování s teploušstvím přestalo bavit. Všichni si teď myslí, že jsme teplí, tak jsme se zapsali a teď nám to škodí. Ještě k tomu ten náš název. Fakt jsme byli buzerantská kapela, a to už teď nechceme být.

Takže jste na holky, můžeme to tak uzavřít?
Josie: Ano, jsme na holky.

Co byste chtěli svou hudbou dokázat?
Filip: Můj životní cíl je vymyslet úplně nový hudební styl. Rád bych také změnil svět k lepšímu. K tomu, abychom nebyli chamtiví, abychom víc mysleli na druhé a měli rádi i sami sebe.
Josie: Mně je tohle úplně jedno. Ať si každý dělá, co chce.
Robert: Vždycky jsme byli kluci, kteří se chtěli předvádět. Chtěli jsme se ve společnosti vymykat. Na pódiu máme tu možnost.
Josie: Dneska jsem třeba zjistil, že si nás dvě holky nechaly vytetovat na tělo. Jedna si nechala udělat naše staré logo na ruku, druhé jsem se někdy na koncertě podepsal a ona si to nechala obtáhnout na kůži. To je výborný pocit.

• TOP 7 projektů, v nichž mají prsty Blink-182 

Dospěli jste už od těch vašich bouřlivých začátků?
Josie: Trochu jsme se zklidnili. Dřív jsme vždycky někam přijeli a dělali jsme bordel. Teď se trochu víc ovládáme.

O jaký typ bordelu šlo? Co jste dělali?
Filip: Sem tam jsme něco rozbili, občas se někdo poblil...
Josie: Utráceli jsme za chlast, drogy, holky...

Za holky jste museli platit?
Josie: Zaplatili jsme si párkrát holky, proč ne, že? Zažili jsme, že jsme byli sami kluci na pokoji, bylo šest ráno a my se potřebovali nějak sexuálně vybít, ale nejde to, tak jsme si nechali holky přivézt.

V tom by právě možná bylo praktičtější, kdybyste byli čtyřprocentní a vystačili byste si sami.
Josie: To jsem taky říkal. Máme dokonce jednu takovou příhodu, když nám bylo asi patnáct, tak jsme společně na pokoji masturbovali.
Filip: To doufám, že v tom rozhovoru nebude!

text: Katarína Straková, foto: archiv Koblížků