RECENZE: Kieslowski napsali další soundtrack k rozvodu

KIESLOWSKI
MEZI LOPATKY
Indies Scope Records
10 trax / 38:38

Tracklist: Doteky, Obraz, Snad, Srdce, Postele, Orange Box, Jinde, Sever, Ve větru, Normadie

Analyzovat melodickou stránku tvorby Marie Kieslowski a Davida Pomahače je v podstatě zbytečné. Obecná snaha hudební kritiky přiblížit čtenáři interpreta přirovnáním k velkému hudebnímu pojmu či rýpáním se v muzikantově hudební inspiraci by posluchače Kieslowski odvedla od jádra a smyslu sdělení. Víme, že si duo při nahrávání vystačí pouze s notebookem a mikrofonem na chatě, a víme, že nositelka jména kapely má ráda elektroniku. Víme, že zvukově deska občas tepe, občas brnká, jak jsme byli zvyklí i dříve. To bez sebemenší snahy o přiblížení se k popu, ačkoli popularita dua pomalu ale jistě roste. Jejich životní melodie je jednoduše nepodbízivě smutná a taková pravděpodobně vždy bude. Bez ohledu na produkci.

Nová spolupráce s Honzou Muchowem se na desce nejvíc projeví v epické nejdelší písni Normandie v závěru alba. Místo hry nástrojů najednou vržou škunery a ženy zahynulých námořníků se zasklenýma očima civí strnule do dálky na šedivý obzor. To je okamžik, kdy se ozve fantazie vyvolaná melodikou. Fantazijní výlet do chladného severu Francie, kde se deska natáčela, je ale vzácný moment. Stejně vzácný jako je druhořadé, jestli při poslechu zaslechneme tu Radúzu, tu Eagles.

• SOUTĚŽ: Vyhrajte 3x CD Kieslowski – Mezi lopatky a po dvou vstupech koncertní křty v Praze a Brně

Kieslowski se neschovávají za jinotaje a ani se nepokouší rozehrávat hru kdovíjaké symfonie. Jejich hlasy rozehrávají už dlouho hru úplně jiného druhu. Sebevíc je totiž melodická stránka jejich tvorby hodnotná, textová výplň ji válcuje na plné čáře. Nejedná se o básnickou hodnotu slovních obratů, ale o přímou výpověď na nesmrtelné téma - partnerské vztahy. Proto urban folk. Folk, protože melodii vládnou slova a urban možná ze dvou důvodů. Ačkoli občas zaškobrtnou o zvuk country, jejich elektronická stylizace si mnohem více porozumí s prostředím města. Ale hlavně s mladým zmateným měšťákem, co se rád napije, aby zapomněl kým je, a že vlastně neví, co se sebou.

Pro dvacátníka jsou texty ledově řezaných duetů noční můrou o budoucnosti a možná i antikoncepcí. Třicátníci? Ti v těch textech žijí. Někde mezi uléháním k člověku, jehož by nejradši zadusili a podepsáním rozvodového papíru. Když Kieslowski v roce 2012 nazpívali Krátkou píseň o zabíjení, kudla bodala. Teď už jen hladí mezi lopatkami, což je vlastně mnohem horší finiš. Katarze. Zpráva o tom, že noční pitky a zlomená srdce, když vám bylo -náct, byla ještě sranda. S dětma na krku a cizincem v domě se nesměje nikdo.

• RECENZE: Kies... Cože? – Kieslowski na nože!

Na aktuální, kompozičně nejnáročnější desce, jde především o příběh bezvýchodně ztracených samotářů (díky Muchowovi s velkým S) zabalený do vznešené formy duetu. Fungovalo to dříve, funguje to i nyní. I přes tradičně krátkou stopáž desky ale může jedno téma linoucí se celým dílem vzbudit monotónní dojem. Zneklidňující příběh bez začátku a konce tak aspoň nalézá svoje rozvrstvení v četných projektech Marie a Davida mimo ten jejich.

S Kieslowski se tak budete naživo potkávat s Houpacími koňmi nebo třeba Nylon Jail. Ti také tvoří urban sebemrskačskou scénu, která si nalézá čím dál více následovníků. O Kieslowski to vypovídá jen to nejlepší. Co to ale vypovídá o nás, Samotářích?

BEST TRAX: Normandie, Doteky, Sever
ZKUS TAKY:  Ille - Ve Tvý Skříni, Nylon Jail - My Heart Soars Like a Hawk, Post hudba - Artefakty

Alena Bílková
5/7