RECENZE: Gerard Way na sólovce vzpomíná na své hudební kořeny

Vydáno 29.10.2014 | autor: redakce

V posledních letech jsme byli svědky celé řady sólových desek muzikantů z jinak úspěšných kapel. Julian Casablancas z The Strokes, Patrick Stump z Fall Out Boy, Brody Dalle z Distillers... U nás například Adrian T. Bell z The Prostitutes. Každý ze zmíněných svou sólovkou prozkoumává nové možnosti a Gerard Way, bývalý frontman My Chemical Romance, není výjimkou.

RECENZE: Gerard Way na sólovce vzpomíná na své hudební kořeny RECENZE: Gerard Way na sólovce vzpomíná na své hudební kořeny


Gerard Way  Hesitant AlienGERARD WAY

HESITANT ALIEN
Warner Music
11 trax / 38:46

Tracklist: The Bureau, Action Cat, No Shows, Brother, Millions, Zero Zero, Juarez, Drugstore Perfume, Get the Gang Together, How It's Going to Be, Maya the Psychic

Jedním z pojítek většiny zmíněných interpretů je především změna stylu. Ačkoliv stále místy prosakují vlivy jejich původních kapel, rozdíly a punc novosti mají vždy navrch. Podobné je to i v tomto případě. My Chemical Romance se ke zvuku Hesitant Alien lehce přiblížili již poslední deskou Danger Days, až na své prvotině se ale Gerard Way mohl doopravdy vyžít v kombinaci popové chytlavosti a alternativně-rockových vlivů.

Celou Gerardovou deskou se nese zřetelná zvuková nostalgie. Album jako celek především odhaluje Gerardovy hudební kořeny: občas zavane osmdesátkový post-punk nebo devadesátkový grunge, muzikant se otře i o britpop, pop-punk, či alternativní rock. Lze zaslechnout vlivy například Smashing Pumpkins (v přiznaně rockovějších momentech), nebo Placebo (to především ze strany vokálu Briana Molka). Album díky tomu zní trochu rozlítaně, jako jeden velký experiment a hledání, jakým směrem se upnout. Na druhou stranu je ovšem Hesitant Alien ideálním příkladem toho, že se umělec upínat nemusí a může tvořit bez ohledu na trendy nebo očekávání hudebních kritiků či samotných fanoušků.


Fanoušci Gerardova dřívějšího působení v MCR nejspíše nebudou úplně zklamaní. Deska je totiž přesně taková, jaká se dá očekávat od frontmana tak excentrické kapely a zároveň od umělce, který spolupracoval například s Deadmau5em a ve volném čase se věnuje tvorbě komixů. Veškerá zmíněná nostalgie se netváří jako pouhá póza a pokus o retro-stylizaci, spíš působí jako upřímné odkrývání toho, co má Gerard Way rád. Svým způsobem je Hesitant Alien velmi osobním albem, není ovšem uzavřené a nepřístupné, ale právě naopak umožňuje posluchačům ztotožnit se s vlivy, ze kterých Gerard čerpá a možná se i pousmát nad postupným odhalováním inspirací, které za albem stojí. Nejde o prosté kopírování, vlivy jsou na album zakomponovány poměrně přirozeně, ale posluchači s hudebním přehledem neuniknou.

Po samotné hudební stránce je Hesitant Alien album opravdu povedené a velmi zpěvné. Stojí na výtečném citu pro melodie, které jsou doplněny skvěle znějícími hudebními doprovody, které se pyšní i přes pevné základy v tradičních rockových nástrojích poměrně rozmanitým zvukem.

Gerard Way tedy začíná svou sólovou dráhu především jako upřímný hudební fanoušek. Z jeho prvního počinu je naprosto zřetelně cítit láska k hudbě. Opravdu slušný začátek sólové hudební kariéry.

BEST TRAX: Action Cat, Brother, Get the Gang Together
ZKUS TAKY: My Chemical Romance – Danger Days, Smashing Pumpkins - Mellon Collie and the Infinite Sadness, Blur - Blur

Jan Čapek
5/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít