DEAD KENNEDYS V AKROPOLI

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

3. března se v pražském Paláci Akropolis uskuteční koncert legendy amerického punku DEAD KENNEDYS. DK se ve své nynější podobě představili v Čechách již v červenci minulého roku. Jednak samostatným koncertem v Lucerna Music baru a především pak v rámci festivalu Rock For People, kde se jim dostalo bouřlivého přijetí. Nyní navštíví Prahu v rámci svého východoevropského turné, pracovně nazvaného Rocket to Russia.
V jeho rámci odehrají ještě koncerty v Budapešti, Bělehradě, Moskvě či Petrohradu. Turné propaguje jejich nově vydané kompilační album Mutiny On The Bay, které vyšlo v USA v roce 2001. Dead Kennedys v dnešním složení jsou: East Bay Ray Klaus Flouride D.H. Peligro Brandon Cruz Biografie DK - viz níže V roli hosta se představí legendární psychobilly kapela z Dánska - NEKROMANTIX. Kapela, kterou založil Kim Nekroman poté, co po osmileté službě na ponorkách opustil dánské námořnictvo. Styl kapely kapely prý nejlépe charakterizuje název jedné z jejich prvních nahrávek: Elvis meets the Wolfman. Rock’n’roll, s punkovým či místý HC přízvukem společně s texty, jaké byste mohli najít na soundtracku k „béčkovému“ hororu. Nerkomantix jsou kapela, která se již málem rozpadla kvůli vzrůstající míře „společenské unavenosti“, příjíždí na exklusivní koncert do Prahy před svým půlročním turné po Californii. Úvod celého večera pak obstará Pražská Superkapela P.S., ve kterých opět zpívá Kratos, na basu hraje Honza Čejka, který dříve působil v Už jsme doma, kytaru obsluhuje Zdeněk Petr, známý např. z Plexis, a na bicí hraje Mrsk. P.S. netřeba představovat. Na české scéně působí již od poloviny 80. let. Krom účasti na všech významných loňských festivalech se kapela představila po boku skupin jako The Real Mckenzies, Steakknife... BIOGRAFIE DEAD KENNEDYS Americká punková skupina, která se podstatně podílela na rozvoji teprve vznikající US hardcore scény, vznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po řadě špatně placených míst a neúspěšných pokusech o hereckou kariéru, zpěvák Jello Biafra skutečným jménem Eric Boucher) odpověděl na inzerát umístěný v místním hudebním plátku kytaristou East Bay Rayem. Tito dva později přijali baskytaristu Klause Fluorida, bubeníka Bruce Slesingera (AKA Ted) a druhého kytaristu známého jako 6025. Ten kapelu opustil v březnu 1979 zatímco Slesinger byl nahrazen D.H. Peligrem v polovině roku 1981. V roce 1978 se už v Americe plně projevil vliv britské punkové scény - turné Damned proběhlo začátkem roku 1977, koncem toho samého roku následovali Sex Pistols. Jak Biafra, tak East Bay Ray cítili potřebu změny, stejně tak jako chuť vytvořit ekvivalentní americkou punkvou scénu. Undergroundová kultura, kterou tito průkopníci podporovali, se již od začátku radikálně lišila od britské. Americký punk byl mnohem volnější a nebyl svázán směšnými diktáty a konvencemi, na rozdíl od punku britského. Tento rozdíl, projevující se převážně ve stylu projevu i v oblékání, je vidět dodnes. Po období zuřivého zkoušení si v červenci 1978 Dead Kennedys odehráli jejich první vystoupení; napětí a provokace mezi skupinou a obecenstvem naznačovaly, co bude následovat. Zpočátku byla muzika Dead Kennedys skutečně poctivým obrazem ortodoxního britského punk rocku - syrový zvuk kytar, dunivá baskytara a proklatě rychlé bicí. Samozřejmě zde již od začátku bylo víc než to; především hudební schopnost kapely. Neboť členové hráli překvapivě čistě, a také hloubka textů, které velice oslovovaly posluchače. Biafrův hlavní koncept textů byl politický a jeho polemiky útočily na celou řadu jednoduchých, nicméně důležitých cílů - velký obchodní marasmus, americká vláda pod bedlivou kontrolou prezidenta Ronalda Reagana, zvěrstva páchaná Ku-Klux-Klanem a slabomyslná odezva amerických liberálů na tyto problémy. Přetékající známým sarkasmem, první songy jako "Let''s Lynch the Landlord", "I Kill Children", "Chemical Warfare" a "Funland at the Beach" zesměšňovaly extrémní násilí i extrémní konservatismus, které byly charakteristické pro život Američanů. Na druhou stranu pouze smysl pro humor zachránil tyto obžaloby od toho, aby se stali hysterickým řevem, nebo nudným patosem. Dále pak mimořádné nasazení s jakým Biafra zpíval. Další důležitý fakt byl, že se skupina nebála kontrastu jejich politických názorů s koncertními vystoupeními a chováním v normálním životě. Mezi nejvýraznější patří Biafraova kandidatura na starostu San Francisca v roce 1979, když dorazil se svojí vizáží chuligána na radnici, obrátil dva nic nechápající hlavní kandidáty na útěk... Jméno Dead Kennedys bylo zvoleno tak, aby hluboce pobuřovalo co nejvíce lidí, a také to k potěšení skupiny fungovalo. Velice brzy se o kapelu začaly zajímat různé "zaručeně" správné politicko-náboženské spolky. Problémy Dead Kennedys s těmito samozvanými ochránci morálky se částečně urovnaly spojenectvím s úřady, které byly vždy rozporuplné... Normou všech vystoupení DK byla agresivní policejní přítomnost, která při zásazích nerozlišovala mezi fanoušky a kapelou. Tato vysoká hladina problémovosti se brzy projevila tím, že všechny hlavní nahrávací společnosti kapelu postupně odmítly. Dead Kennedys tedy nezbylo nic jiného, než si založit vlastní nakladatelství – Alternative Tenctacles. Americká pobočka vlastního vydavatelství DK, Alternative Tentacles, byla založena v roce 1979, anglická část až o pět let později. Mezitím byla vydána řada singlů u nezávislých vydavatelství Fast a Cherry Red. První byl "California Über Alles" (říjen 1979) - ostrý útok na guvernéra Kalifornie, Jerry Browna. Následoval "Holiday in Cambodia" (červen 1980), který znamenal zlomový okamžik - dokonalý mix rozjařeného štvavého textu a výhružně znějící hudby se dokázal udržet v hitparádě John Peel''s Festive Fifty po mnoho let. "Kill The Poor" (říjen 1980) a "Too Drunk to Fuck" (květen 1981) dokončily čtveřici singlů, které se mohly směle porovnávat s nejznámějšími punkovými nahrávkami své doby. Logicky přišlo první studiové album, Fresh Fruit For Rotting Vegetables (září 1980). Tato deska je bezesporu jednou z nejlepších punkových alb, které byly kdy nahrány a to i přes malé nedostatky. Koncem roku 1980 následovalo turné v Anglii, kde Biafra využil příležitosti a představil anglickým fanouškům dosud nevídaný jevištní projev. Všechny tři návštěvy Velké Británie po sobě zanechaly sérii výmluvných rozhovorů, ve kterých hudební tisk demonstroval ostré myšlenky ležící za uměleckou formou, která byla úmyslně surová a brutální. Tato surovost a brutalita se také projevila na novém EP In God We Trust, Inc. (prosinec 1981), obsahujícím osm písní, které byly o poznání rychlejší než na minulém albu a které zanechaly ve většině posluchačů zmatek. Už v této době nemohl nevhodný brak nabízený většinou britských punk kapel tomuto EP konkurovat. Skutečně, ohnisko výmluvného a inteligentního punku se přeneslo do Ameriky; skupiny jako Black Flag, Minor Threat, MDC, Husker Du nebo pozdější Bad Religion se již začínaly vrývat do povědomí posluchačů a americké prostředí se ukázalo být dobré pro punkovou scénu. Po delší přestávce Kennedys vydali druhé album. Zvuk "Plastic Surgery Disasters" (listopad 1982) se od Fresh Fruit ohromně zlepšil a deska je snad nejlepší sbírka písní od DK; krutý důvtip a politická satira přetrvaly, ale hudba, zachovávající si svůj náboj, obsahuje neočekávané momenty - např. Fluoridova hra na klarinet. Skupina pokračovala ve vystupování v Americe, přišlo i turné po Austrálii a Novém Zélandu. V letech 1983-85 však vyšel na povrch splín z turné v Anglii. Ten byl sice dočasně překonán vydáním nové desky Frankenchrist (prosinec 1985), nicméně vnitřní roztříštěnost kapelz je na ní patrná. Album je, na rozdíl od předchozích dvou, mnohem více konvenční nahrávkou. Na druhou stranu je po pěti letech vlády R. Reagana, téměř zuřivým odporem k politické diktatuře, ve kterou se USA začaly měnit. Frankenchrist rovněž dokázal, že talent skupiny znepokojuje úřady tak jako nikdy; toto album také znamenalo počátek konce Dead Kennedys. Do alba byl totiž vložen plakát "Penis Landscape" - tedy něco jako "Penisová krajina", představující tři řady pánských přirození pohromadě. Na základě tohoto plakátu byl proti DK zahájen soudní proces s obviněním z mravního ohrožení mládeže. V podstatě ale šlo jen o připravený útok proti nepohodlné skupině, o přesný zásah do slabin. Ve společnosti, kde je porno a prostituce na denním pořádku, nemohl tento kreslený umělecký výtvor vzbudit pražádný šok, natož ohrožení. Krátce nato byl Jello Biafra, jakožto vedoucí skupiny, zadržen policií a vzat do vazby. Propuštěn byl teprve až na vysokou kauci, kterou zbytek DK dal dohromady urychleným vydáním kompilace různých koncertních záznamů. Alternative Tentacles vydali tenhle živák v rekordním čase. Proces s Biafrou a DK se táhl dva roky, a i když nakonec spravedlnost zvítězila, kapelu to natolik otrávilo, že se v podstatě rozpadla... K údivu všech (zejména z důvodu dlouhé pauzy) se kapela pokusila o průlom vydáním nové desky Bedtime For Democracy (prosinec 1986), která byla jakýmsi hudebním návratem k počáteční jednoduchosti. Bohužel však energie i náboj alba vyzněl do ztracena... Přesto všechno je to zajímavá nahrávka znící anarchisticky a je plná hudebních nápadů; Biafra později uvedl, že zřejmě vyčerpal svůj hudební potenciál... Poslední kompilace Dead Kennedys - Give Me Convenience Or Give Me Death (červen 1987) - byla dobrým počinem, protože obsahuje některé z prvních nahrávek, které nebyly nikdy zveřejněny a nabízí tak zajímavé rarity. Dead Kennedys byli rozhodujícím podnětem pro americkou punkovou scénu. V loňském roce se pak Dead Kennedys postarali hned o dvě seznace. Jednak když vytvořili reunion bez Biafry a jednak, když se ukázalo, že Brandon Cruz jež převzal post zpěváka by se v horších časech mohl živit jako Biafrůf imitátor...

www.deadkennedys.com
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím