RECENZE: Všechny cesty Foo Fighters končí zpět u Foo Fighters

FOO FIGHTERS
SONIC HIGHWAYS
RCA Records
8 trax / 42:11

Tracklist: Something From Nothing, The Feast and the Famine, Congregation, What Did I Do?/God as My Witness, Outside, In the Clear, Subterranean, I Am a River

Foo Fighters se ve svém hudebním směřování vždy pohybovali na hraně mezi hudebními experimenty a sázkou na jistotu. Misty ne zcela libozvučné a trhané kytarové riffy zasazené do neobvyklých bicích paternů byly pro kapelu charakteristické stejně jako rádiové refrény se silnými a strhujícícmi melodiemi; výsledný mix skvěle fungoval a stál spolu s hudebním původem jejího frontmana v pozadí úspěchu kapely. Na nové desce tomu není jinak: novátorské prvky, které by mohly posluchače nechat na pochybách, jsou po chvíli vždy vystřídány starými ingrediencemi z Grohlovy hudební kuchyně a po krátkých odbočkách cesta skončí vždy bezpečně doma.

To ale, jak Foo Fighters novinkou přesvědčivě dokazují, nemusí být nutně vždy na škodu - výlety jsou to totiž skutečně pestré. Skvělým případem je hned úvodní Something from Nothing: její začátek, náladou připomínající pozdější nahrávky The Beatles, je střídán poctivým rockovým riffem ze stare školy, quasi funkrockovými vložkami a stadionovým refrénem, jen aby skončil v nekompromisním závěru jako jedna z nejtvrdších skladeb alba dávající vzpomenout třeba na All My Life. Následující The Feast and the Famine je o poznání méně inovativní (dojem obyčejnosti narušují jen neobvyklé bicí ve sloce) a jasná hitovka Congregation už jsou staří dobří Foo Fighters v plné polní. Na barevnosti také přidává použití ne zcela standardních nástrojů v aranžích (dechová sekce v In the Clear a smyčce v I Am a River).

• AUDIO: Zahlceni Foo Fighters. I potřetí kvalitně

Odkazy na legendy minulosti, ať už vědomé nebo nevědomé, jsou ale přítomné i ve zbytku alba: kytarové solo v Outside odkazující k Robby Kriegerovi, God as My Witness lehce vykrádající beatlesácké All You Need Is Love, části z In the Clear zní jako kdyby je hrál Brian Molko a koneckonců i skryté vlivy Grohlovy původní kapely - Nirvany (připomíná vám basa v úvodu Outside grungeovou Lounge Act z Nevermind?). Výsledek nepůsobí jako vykrádání hrobů z důvodu absence vlastní hudební invence, ale spíše jako začlenění prvků společného hudebního jazyka do vlastního vyjádření.

Za zmínku stojí rozhodně i textová stránka alba, která je plná buď podivných sdělení pohybujících se někde mezi proroctvím, biblickou exegezí a burcováním k revoltě, nebo řešení osobních a vztahových problémů. Mimo jiné právě texty přispívají k tomu, že celá deska působí neklidně, lehce depresivně (v tomto ohledu je nejsilnější Subterranean, ve které je skvěle zkombinovaný optimistický prvek s posmutněle melancholickými pasážemi jak z OK Computer) - skoro jako z jiného světa. Z této podmanivé nálady zřetelně vyčnívá southernrocková What Did I Do?/God as My Witness a až přespříliš sluníčková závěrečná I Am a River. Apokalypticky futuristický dojem pak podtrhává obal alba, na kterém je koláž vytvořená ze symbolů současných megalopolí.

• RECENZE: Dave Grohl sezval do Sound City rockovou smetánku

Sonic Highways je svkělá deska s několika silnými písněmi, které vykračují z obvyklého skladatelského schématu a které dokáží překvapit i po opakovaném poslechu. Právě ten je klíčem k objevení všech skrytých hudebních detailů, které dělají desku tak krásnou. S příliš velkými očekáváními budete napoprvé možná zklamáni, ale pokud dáte Sonic Highways další šanci, těžko budete litovat - je to totiž jasná láska na druhý poslech.

BEST TRAX: Congregation, Outside, Subterranean
ZKUS TAKY: Foo Fighters - One by One, Mastodon - Once More 'Round the Sun, Radiohead - OK Computer

Jiří Kalous
6/7