Vydáno 23.11.2014 | autor: redakce
Nickelback natočili další desku. Už jen tato věta dokáže v rockovém světě vzbudit protichůdné a často velmi vyhrocené vášně. Jedním z nejhlasitějších argumentů jejich odpůrců je často opakovaná mantra o tom, že kapela stále točí stejné desky. Pravda nebo důkaz toho, že hateři od nich nic jiného než rádiové singly neznají?
RECENZE: Nickelback i po dvaceti letech točí podle stejné šablony
NICKELBACK
NO FIXED ADRESS
Universal Music
11 trax / 43:02 min
Setlist: Million Miles an Hour, Edge of a Revolution, What Are You Waiting For?, She Keeps Me Up, Believe, Satellite, Get 'Em Up, The Hammer's Coming Down, Miss You, Got Me Runnin' Round, Sister Sin
Souhlasit je možné s tím, že recept na novou desku kanadských rockerů Nickelback se ani po téměř dvaceti letech existence příliš nemění - vždy je třeba přijít s několika hardrockovými vypalovačkami s těžkotonážními riffy a pořádným groovem pro mužské publikum a pro to ženské dodat nějaké ty srdcervoucí balady ve středním a pomalém tempu, které v rádiích neurazí.
První skupinu tentokrát uspokojí k revoluci burcující singl Edge Of The Revolution nebo vůbec nejsilnější moment novinky, nařachaná nálož Million Miles An Hour. Tu druhou zase potěší přístupnější What You're Waiting For?, Satellite, Believe či nenápadná, ale velmi zdařilá Miss You.
Potud tedy žádná změna a až na několik standardních výplňových kousků (Sister Sin, This Hammer's Goin Down) je u Nickelback vše při starém. Fanoušci tak i tentokrát dostávají další várku jejich oblíbené muziky a kritici mohou nadále mlátit hlavou do zdi a dožadovat se progresu nebo "vyššího umění".
Právě progres a experimentování v rámci jejich klasického písňového modelu a udržení se v žánru přímočarého mainstreamového rocku je už ale dlouhá léta tím, co je na jejich albech tím vůbec nejzajímavějším. Vzpomeňme například na poloakustickou Rockstar nebo country zavánějící This Afternoon. Na předchozí řadovce tyto momenty chyběly a nejspíš i to byl důvod, proč se z Here And Now nestala tak ikonická nahrávka jakou byla třeba hity přeplněná All The Right Reasons.
Novinka ale po předchozím přešlapování vykračuje zase správným směrem a obsahuje momenty, které jsme v diskografii Nickelback ještě neslyšeli. Rozverná funky vyhrávka She Keeps Me Up připomene roztančené období Stevieho Wondera, dupárna Got 'Em Up zase boduje sebeironickým textem o partě lupičů, kteří chtěli vykrást banku, avšak zapomněli, že v neděli jsou podobné instituce zavřené. Následnému telefonátu mámě z vězení, do něhož se kapela dostane díky nešťastné náhodě s kolem projíždějící policejní hlídkou, pak patří k okamžikům, nad nimiž jen stěží potlačíte pobavený úsměv.
Vůbec nejdiskutovanější skladbou alba se ale zcela jistě stane Got Me Runnin' Round, v níž se Nickelback setkávají s Flo Ridou. Ještě větší překvapení než jejich bizarní spojení je ale následné zjištění, že výsledek není ani zdaleka tak hrozný, jak by se mohlo zdát. Celou skladbu totiž prostupují ženské vokály, které ji odlehčují a dodávají jí houpavější feeling, což Flo Ridovi skvěle připraví půdu. A jakmile rapper spustí, tak jeho oblíbená oplzlá metafora k orálnímu sexu v písničce o svádění ani zdaleka nepůsobí tak násilně a roubovaně, jak by asi leckdo čekal.
No Fixed Adress není nahrávka, díky níž by Chad Kroeger a spol. vykročili ze stínu kapely, nad jejímiž kvalitami se zuřivě diskutuje. Pořád je to mainstreamový rock pro masy, se všemi jeho klady a zápory. A protože je to dobře udělané řemeslo, na němž ani tentokrát nechybí potenciální hity, fanoušci s ním mohou být spokojeni. Co je ale ještě důležitější, ve světle všech experimentálních prvků novinky by tentokrát i ti, kteří jejich hudbou obvykle opovrhují, mohli ve své kritice najít i o něco smířlivější tón. Alespoň tolik si totiž Nickelback za svou osmou studiovku zaslouží. {vypnoutlink:Believe}
BEST TRAX: Million Miles An Hour, Got 'Em Up, Got Me Runnin' Round
ZKUS TAKY: Staind - The Illusion Of Progress, Seether - Isolate And Medicate, Shinedown - Amaryllis
Jan Trávníček
5/7
0,00
čtenáři
hlasuj
