Vypsaná fiXa interview: Nepotřebujeme vyprodat O2 arenu

Mejla a Márdi z Vypsané fiXy při rozhovoru v La Loca

Márdi, když jsem se blížil do La Loca na rozhovor, viděl jsem tě z tramvaje, jak jdeš přesně opačným směrem. V Praze asi nejsi úplně doma...
Márdi: (smích) Za Pražáka se opravdu nepovažuju. V jednu chvíli se přesun do Prahy rýsoval, ale teď už jsem definitivně usazenej v Pardubicích. Ale z Pardubic do Prahy je to časově stejně daleko jako když jedeš třeba z Hloubětína do centra.
Mejla: Jedinej Pražák z kapely jsem já.

Letos slavíte dvacet let a máte za sebou možná stovky podobných rozhovorů. Existuje otázka, kterou jste nikdy nedostali a rádi byste?
Mejla: Málokdy se nás lidi ptají, jak se máme.

• VIDEO: Kdo se odpoutá s Vypsanou fiXou ve vyprodané Lucerně?

Naopak předpokládám, že na původ vašeho názvu se vás ptají stále dokola.
Mejla: Ani ne. Na to už se nás nikdo neptá.
Márdi: Ale jo, občas to zazní. Ale tahle otázka mi nevadí, je to docela dobrá historka a není špatný si ji občas připomenout. Ale pořád se o tom dohadujeme. Pítrs tvrdí, že to vymyslela jeho ségra, kdežto já mám za to, že s tím přišel můj brácha.
Mejla: A přitom jsem to vymyslel já!

Tahle otázka je taky stále aktuální. Kdysi jste u příležitosti vydání alba Fenomén odpovídali, co je fenoménem tehdejšího světa. Zmínili jste Kabát. Posun v čase o sedm let a Kabát nedávno prodal 70 tisíc lístků na svoji show...
Mejla: Dokud budou hrát, lidi budou chodit.
Márdi: Mně se ten jejich příběh líbí. A Špalkovy texty jsou skvělý, protože jsou vtipný a na nic si nehrajou.
Mejla: Když si přeložíš texty Kasabian nebo Oasis, obsahy textů nejsou až tak rozdílné.

Nešlo mi konkrétně o Kabát jako hlavně o fakt, že se u nás situace na hudební scéně příliš nemění.
Mejla: U nás nemáme správné podhoubí. Chybí tu infrastruktura, která by tě pořádně dostala mezi lidi. Nefunguje žádná pořádná hudební televize, rádia hrajou, co hrajou a skoro všechny časopisy zanikly. Problém je i v tom, že jsou lidi líný a nechtějí objevovat nové věci.

Když jste začínali vy, bylo to jinak?
Mejla: Bylo. Když jsme začínali my, měli jsme štěstí, že byl po nový muzice hlad. Ve Žlutým psu se chodilo na všechno. Na neznámou kapelu, která u nás hrála poprvé, přišly dvě stovky lidí. Dneska už je trh přesycenej. Zároveň mám pocit, že kapely chtějí úspěch hrozně rychle. Osmnáctiletý kluci jdou poprvý do zkušebny a myslí si, že za rok budou slavný.
Márdi: Kdysi jsme od kapely NVÚ dostali základní radu, že hlavní je vydržet, zbytek přijde sám.

Zpátky k vašemu jubileu. Jak moc si potrpíte na sentiment a nostalgii spojené s podobnými výročími?
Márdi: Mně přijde, že to uteklo nějak rychle. Když je ti deset, tak dvouměsíční prázdniny trvají strašně dlouho. A čím jsi starší, tím všechno utíká rychleji. Když se u nás zastaví babička, tak se směje a říká: "Počkej, až ti bude osmdesát." Sentiment necítíme, ale je pravda, že bych se asi rád přesunul v čase a dal si jednu akci, kdy jsme jezdili na koncerty v polském Fiatu naložení po střechu... Takhle s odstupem ti všechno připadá zábavnější než v dané chvíli.

Vzpomenete si na úplné začátky? Rok 1994...
Márdi: Na začátku jsme byli absolutně neambiciózní. Sejít se s klukama, zahrát si, dát si pivko...
Mejla: Dělali jsme si z toho legraci. Chodili jsme po Pardubicích a vykřikovali jsme, že Vypsaná fiXa je nejlepší kapela na světě. Ale zkoušeli jsme hodně, v podstatě každý den.
Márdi: Pamatuju si, že když jsme natočili naše druhý demo, měli jsme hroznou radost, že zní líp než to první. Dřív jsi měl radost z každé blbosti, třeba z nového efektu. Dneska, když máš prachy, můžeš jít jako nováček rovnou nahrávat do nejlepšího studia v zemi s nejdražšm producentem. Mít kapelu bylo v našich začátcích mnohem mystičtější.
Mejla: Jak říká Márdi, dneska je všechno snadněji dosažitelný. Podle mě bude hrozně těžký, aby v dnešní době vznikla kapela, která vydrží dalších dvacet let.
Márdi: Čas od času vyletí nějaká kapela nahoru, ale vyletět je lehčí než obhajovat.

• FOTOREPORT: Vypsaná fiXa hrála před Vypsanou fiXou. V Plzni vyprodala Buena Vistu

Co stojí za tím, že vy jste těch 20 let vydrželi?
Mejla: Měli jsme hodně štěstí. Sami na sebe i na lidi kolem.
Márdi: Pro kapelu je hrozně důležitý podobný humor.
Mejla: Dokázali jsme přežít všechny ty důležité milníky. Přechod ze střední na vejšku, přechod z vejšky do práce. Přítelkyně. Děti. Tohle všechno jsou zásadní okamžiky, kde hrozí potenciální problém. A tohle všechno se nám podařilo překonat.
Márdi: Důležité je umět ustát hádky.

Prozradíte mi, kvůli čemu se nejčastěji hádáte?
Mejla: Kvůli všemu.
Márdi: Jestli se zastaví na benzínce, jestli se bude nebo nebude víc zkoušet, proč někdo nepřijel na soustředění nebo když se někdo vožere a řekne někomu dalšímu něco hnusnýho...

Letos jste měli vcelku velkou krizi kvůli odchodu Mejna. O co vlastně šlo?
Mejla: To sice nebylo kvůli hádce, ale bylo to špatný období.
Márdi: Mejn se dostal do bodu, kdy toho měl fakt hodně. I v osobním životě. Přepadla ho  únava z toho všeho a měl v tu chvíli pocit, že jeho osobní věci nepůjdou s kapelou skloubit. Měli jsme pak místo něj dva basáky, kteří sice hráli dobře, ale prostě jsi cítil, že tam chybí ta dřívější chemie, X-faktor. Na koncertě jsi zkrátka cítil něco divného. Mejn se naštěstí vnitřně resetoval, odpočinul si a vrátil se.

Přemýšleli jste někdy, že byste s hraním sekli?
Márdi: Nikdy. Jak v tomhle kole jednou jsi, nemůžeš ven. Stačí, když pár tejdnů nehraješ a už tě svrbí prsty. Mám takovou vzpomínku na Michala Hrůzu. V začátcích se snažil prosadit s Ready Kirken, ale po čase toho nechal a začal prodávat čokoládový tyčinky. Občas nás potkal v Pardubicích ve Žlutém psu, jak tam kalíme, řešíme kapelu a koncerty, a po čase se k muzice zase vrátil, přitáhlo ho to zpátky. Ale zas měl v tý době prachy, tak nás - totální peněžní lůzry - vždycky pozval.

Máte toho za sebou hodně. Existuje vidina něčeho, co byste ještě chtěli dokázat?
Mejla: Nás prostě baví hrát a nepotřebujeme si nic dokazovat.

Jenže když jeden rok vyprodáš Lucernu, tak chceš přece příští rok víc.
Mejla: Nepotřebujeme vyprodat O2 arenu.
Márdi: Já bych to bral...
Mejla: Vždyť bys to nedal! Byl bys zase nervózní... (smích)

Něco podobného platí u vydávání desek. Všechny kapely se snaží, aby každé jejich album bylo lepší než to předchozí.
Márdi: Na tohle má dobrou teorii Pítrs. Říká tomu teorie přirozeně udržitelného rozvoje. Musíš zkrátka dělat takovou muziku, aby ses za ní nemusel stydět. Mám pocit, že my jsme zatím žádnou takovou sračkoidní desku nevydali.
Mejla: Myslím, že jsme v rámci možností pracovitá kapela, každou chvíli se snažíme vymýšlet něco nového. Teď naposledy nám dala fakt zabrat tahle narozeninová šnůra, ale ta energie se vrátila - všude bylo vyprodáno nebo narváno. Zatím jsme nesklouzli k rutině.
Márdi: Prvořadý pro nás vždycky bylo, je a bude hraní a dobrý songy. Všechno kolem je až na dalším místě. Přijde mi, že v dnešní době musí kapela dělat spoustu debilit, které vůbec nesouvisí s hraním. Nejhorší je, když propadneš tomu, že je to důležitější než to společný hraní. Vodpářeš to, proč to celý vzniklo a vysaje tě to.

Máte na každém albu nový materiál nebo vytahujete z šuplíku?
Márdi: Já tomu říkám kompost. A do toho kompostu občas sáhneme a vytáhneme něco staršího. Občas to jsou jen riffy, někdy celý song bez textu a občas je to skladba, která by mohla být už na dřívějším albu, ale nehodila se tam koncepčně.
Mejla: Třeba Gigi. Ta pochází už z dob Klenotu.

Poslední nahrávky jste si vydali sami. Neuvažovali jste o - v současnosti populárním - crowdfundingu?
Márdi: Bavili jsme se o tom v dodávce a dohodli se, že to dělat nebudeme. Respektuju tenhle způsob financování a nenapadám to, ale nám se nelíbí.

V minulosti jste byli součástí projektu Ekompilace. Jak jste se k tomu dostali?
Márdi: Pítrs s Mejnem dělali v Ekoncentru v Pardubicích, takže se to k nám dostalo vlastně přirozeně. Myslím, že třídění odpadu má budoucnost. Hrát na mítink Strany zelených bych ale nešel.

Márdi, tradiční otázka na závěr. Jak to vypadá s tvojí knihou?
Márdi: Na to ti tradičně neodpovím. Ale už doháním Axla Rose.

text: Petr Adámek, foto: Tomáš Vlach

Vypsaná fiXa bude jedním z koncertních hostů finále ankety Žebřík 2014 Bacardi Music Awards 13. března 2015 v Plzni.