RETRO: Poprvé s Lenny Kravitzem

Vydáno 19.12.2014 | autor: redakce

Je to už téměř 18 let, co jsme měli poprvé tu čest spatřit na vlastní oči úkaz jménem Lenny Kravitz. Nejdřív v Berlíně a o týden později na jeho prvním českém představení. Ačkoliv už měl tou dobou na kontě čtyři alba a minimálně dva megahity, stále byl v hudebních kruzích považován spíš za jakýsi newyorský módní výstřelek než za pravověrného rockera. Teprve turné k albu Circus mělo dokázat, že jde o osobitého muzikanta, který si zaslouží všeobecný respekt...

RETRO: Poprvé s Lenny Kravitzem RETRO: Poprvé s Lenny Kravitzem


lenny kravitz-014LENNY KRAVITZ, SKUNK ANANSIE

5. 3. 1996
Berlín, Arena

Pro amerického zpěváka, instrumentalistu, producenta, skladatele a textaře Lennyho Kravitze byl Berlín druhou ze šesti zastávek po SRN v rámci Circus Tour '96. Místo činu, Arena jakožto víceúčelová hala, spíš připomíná sklad nebo tržnici v prostorách zkrachovalé továrny než koncertní sál, organizačně a technicky však byla zabezpečena na výbornou.

Pověsti o dokonale ozvučených Lennyho produkcích potvrdil již 45minutový blok supportujícího britského kvarteta Skunk Anansie. To v roce 1995 založila holohlavá černošská zpěvačka s příznačným pseudonymem Skin. S precizní hlasovou modulací si rozhodně hlavu neláme, o to víc však prodává emoce. Energii si vybíjela hopsáním, bitím spoluhráčů a napadáním diváků. Skunk Anansie, skutečný prototyp hardcore/metalové moderny poloviny 90. let, završili úspěšné představení svým největším hitem Selling Jones z loňského debutu Paranoid & Sunburnt. Nezvykle dlouhou pauzu pak vyplnila reprodukce funksoulových veličin v čele s Jamesem Brownem.

Lenny Kravitz, černý Žid s ruskými a indiánskými předky (!), si dal načas a objevil se na prknech skoro o hodinu později, což mu však obecenstvo rázem odpustilo po prvních taktech úvodního songu Resurrection. Zatímco studiová verze je takřka bez napětí, koncertní nepostrádala sílu a hutnost. Podobně ostřeji vyzněla i většina ostatních, v Areně živě podaných songů. Lennymu asistovali vedle stálých studiových spoluhráčů, kytaristy Craiga Rosse a basisty Tonyho Breita, bubenice Cindy Blackman, dechová minisekce (trubka, sax) a klávesista. V prezentačce cirkusových čísel pokračoval ostrou funkovou Tunnel Vision, která se díky saxofonovému sólu dostala až k deseti minutám. Z dalších novinek předvedl v jednotlivém setu Beyong The 7th Sky, a singly Rock And Roll Is Death a Can't Get You Off My Mind. Titulní skladba desky i turné tedy paradoxně nezazněla.

Koncert však úžasně gradoval, základní kostra písniček byla až na vzpomenutou hustotu k nerozeznání od studia, Kravitz bezvadně zpíval, střídal se v kytarových sólech s Rossem (občas jako byste slyšeli jammovat Page s Hendrixem) a neustále mával svými drearlocky, což dělalo dojem zejména na početnou dívčí část publika. Starší kousky Fields Of Joy, Mr. Cab Driver a zejména Let Love Rule znali Němci nazpaměť. Při posledně jmenované titulce z debutového LP se hlavní persona odhodlala k odvážnému, leč efektnímu činu: vrhla se do rozvášněného davu a stanula na pultu pivního stánku Heineken.

lenny kravitz-015Lenny Kravitz v Berlíně v březnu 1996


Po tomto čísle nikdo nepochyboval, že se bude přidávat. Na úplný závěr jsme tedy slyšeli na smyčcové figuře zaranžovaný megahit It Aint Over, pomalou Belive a nakonec notoricky známý hendrixovský model Are You Gonna Go My Way ze stejnojmenné předposlední desky. Stál jsme v koridoru pro fotografy a já si v tu chvíli myslel, že mi to ustřelí uši. Uši přežily a co víc, slyšely to nejlepší ze čtyř Kravitzových desek ve vůbec nejlepším možném podání.

text: Jarda Hudec, foto: Oldřich Teringer

 

lenny kravitz-012LENNY KRAVITZ
13. 3. 1996
Praha, Sportovní hala

Dorazí-li do Prahy hvězda světového formátu, jejímuž vystoupení předchází vynikající pověst, stojí případná návštěva přinejmenším za úvahu. Vždyť Jarda Hudec po návratu z Německa zářil, jako kdyby slupnul alespoň kilo uranu, a přirovnával Kravitzův koncert k jamu Page s Hendrixem. Ne, nejděte si to ověřit!

Jako první se na scéně objevila britská hvězdička Skunk Anansie, a jak se ukázalo, volba předkapely vyšla na 100%. Divoženka Skin nejenže skvěle zpívá, ale zvládne na pódiu předvádět i všelijaké psí kusy. Nemůže sice efektně pohazovat hustou hřívou jako hlavní hvězda večera (hlavou by mohla dělat maximálně tak prasátka), ale i tak se vyřádí dost. Pere se s kytaristou, skáče nejen z můstku připraveného u bicích Marka Richardsona, ale i mezi diváky atd. I zbytek kapely hraje s nasazením. Díky tomu jsme se stali svědky kouzelné situace, kdy si kytarista Ace v zápalu boje utrhl popruh od nástroje, načež chvíli nepostál ani nešťastnému technikovi, který mu přispěchal na pomoc. To je ovšem jen vizuální složka Skunk Anansie. Hrálo se přirozeně především z debutu Paranoid And Sunburnt, ale kromě albových pecek jako Little Baby Swastika, Selling Jesus, And Here I Stand a samozřejmě hitů Charity a Weak zazněly dvě zbrusu nové skladby. Byť byla jejich deska hodnocena sporně, naživo mě Skin s spol. svým koktejlem moderního tvrdého rocku přesvědčili. A pokud mohu soudit, osazenstvo Sportovní haly rovněž.

Přestávka je sice hezká věc, zvlášť když chcete nakoupit nějaké to občerstvení za ceny odpovídající velikosti haly, ale nic se nemá přehánět. Hodinová pauza dokáže pěkně otrávit. Nebo navnadit, protože ten aplaus, který nakonec Kravitze přivítal, bych vám přál slyšet.

Je mi sympatičtější Kravitz rockově běsnící než Kravitz soulově skučící a v tomto ohledu dotyčný rozhodně nezklamal. Naživo se vám provalí i to, co lze z desek a videoklipů jen těžko vytušit: Lenny Kravitz je především záležitostí image. Je sice tradicionalista, který čerpá takřka výhradně z hudby 60. a 70. let, ale když dojde na lámání chleba a postavíte vedle něj v úvodu zmiňovanou dvojku Page-Hendrix, zjistíte, že každému jde o něco trochu jiného. U těch dvou staroušků je prostě důležitější muzika, u Kravitze jeho copánky. Ten je totiž v první řadě showman, který umí nadchnout halu a ví, že když při závěrečné Let Love Rule vyběhne mezi diváky, všichni vstanou a na přídavek ho budou vyvolávat jako zběsilí. Když vypálí sólo, je radost ho poslouchat, ale pageovsko-hendrixovskou živočišnost a objevování nepoznaného u něj neslyšíte. Kravitz pouze opisuje. A baví. Oboje přitom dělá velmi dobře.

  • RECENZE: Lenny Kravitz zní na Strut jak umělci, které poslouchal v dětství


Playlist se na chlup shodoval s tím, co bylo možno slyšet i na dalších evropských zastávkách Circus Tour - průřez všemi čtyřmi alby s těžištěm v tom posledním. Doprovodná kapela se projevila jako velmi důstojné křoví, i když svět se tentokrát točil především kolem copánkovaté star. O bouřlivých reakcích diváctva jsme se už zmiňoval.

Pokud se ptáte, zda stojí za to vidět Lennyho Kravize naživo, odpověď zní jednoznačně ano. Jen u něj nesmíte hledat nic, co nemůžete nabídnout. {vypnoutlink:Lenny,Death}

text: Jan Ernest

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít