TOP 15 nejlepších zahraničních alb roku 2014 (II.)

• TOP 15 nejlepších zahraničních alb roku 2014 (I.)

KASABIAN - 48:13

48:13 je jedna ze zásadních desek letošního roku, na kterou se názory hodně různí. Podivínská nahrávka toxických dvojčat z Leicesteru s minimální účastí kytar obsahuje několik překvapivých momentů, díky nimž se rozhodně zapíše do dějin - minimálně ostrovního - rocku. První song Shiva je jasným poškádlením všech natěšených a podobné mezihry jsou na albu ještě dvě (Mortis a Levitation). Oproti tomu Bumblebeee má ambice vytřískat z vás duši a v moshpitu zadupat deset stop, to vše při extatického pořvávání We're in ecstasy. (Kateřina Nováková)

• VIDEO: Rockový hit léta? Kasabian !

INTERPOL - El Pintor

Je nemístné čekat u Interpol revoluci. Jejich zvuk bude vždycky stejný, stejně jako fakt, že se kapela prakticky nikam nepohnula. El Pintor může klidně stát hned vedle Antics a Our Love to Admire, jediný rozdíl je v tom, že Paul Banks hraje tentokrát i na basu. Interpol byli ale vždy spíš písničková kapela, uzavřená ve vlastním zklamaném prostoru. Na El Pintor najdete jedny z nejlepších songů, co kdy Paul & zbytek napsali. All The Rage Back Home je nejlepší věc od dob Obstacle 1, Breaker 1 je perfektní melancholický downer a Ancient Ways provádí nejhoršími zápasovými zákoutími. Zápas je středobodem kapelní kariéry a koneckonců i předchozí, černobílé desky. (Adam Hencze)

PRINCE - Art Official Age

Rok 2014 byl pro Prince poměrně turbulentní. Svět si připomněl třicetileté výročí slavné desky Purple Rain, zpěvák si založil profily na sociálních sítích, aby je o pár měsíců všechny smazal. Oznámil návrat k vydavatelské společnosti Warner Music, s níž byl v devadesátých letech na nože rozhádaný a vydal u ní hned dvě desky. Rockovou PlectrumElectrum natočil s doprovodnou dívčí kapelou 3rdEyeGirl. Větší úspěch zaznamenalo album Art Official Age, kde Prince namíchal koktejl z funku, R&B a neosoulu. Nejvíce se umělci podařily pomalé písničky, zejména This Could Be Us a Breakdown, v nichž opět dominuje jeho typický falzet. O výrazné ženské vokály se postaraly skvělé zpěvačky Lianne La Havas, Andy Allo a Delilah. (Daniel Maršalík)

ANATHEMA - Distant Satellites

Po pouhých dvou letech od předchozího počinu Weather Systems vytáhla liverpoolská Anathema ze své šperkovnice desítku vybroušených drahokamů. Na zmíněnou desku novinka přímo navazuje (přinejmenším nápadem totožně pojmenovat první dvě skladby), v tom zásadním - intenzitou - ji však překonává. Bratři Cavanaghové se zpěvačkou Lee Douglas a zbytkem kapely rozehrávají velkolepé drama, jehož hlavními aktéry jsou silné a nalehavé hudební motivy, euforické smyčcově-kytarové plochy a mohutné, téměř patetické gradace. Pro Distant Satellites platí v podstatě to samé, co pro dosavadní tvrobu kapely: tohle není pozadí k rozjuchané party. Tahle hudba vyžaduje intenzivní poslech, jenž dokáže odměnit velmi intenzivním zážitkem. (Petr Adámek)

FINK - Hard Believer

Rok 2014 patřil písničkářům, ať už to byl Passenger, James Arthur, Asaf Avidan nebo George Ezra. Fink se však takové popularitě, jaké díky výrazným singlům dosáhli jeho kolegové, zatím netěší. Pojem "fink" v angličtině znamená "opovrženíhodný" a na mnohé tak může kvůli své popelnicové image skutečně působit. "Fink" je ale zároveň německý výraz pro pěnkavu. Tedy ptáka z řádu - jak jinak - než pěvců. A tak Fin Greenall jedním slovem vystihl sebe sama. Celoživotně aktivní zpěvák, DJ, producent a hlavně autor čekal na otřes hitparádami 14 let; tolik uběhlo od vydání jeho prvního alba. Ačkoli o umělci začalo být slyšet již od alba Perfect Darkness z roku 2011, teprve Hard Believer se objevil na příčkách hitparád po celé Evropě. Jeho živá vystoupení neusazují o nic míň než tato bezchybná nahrávka. (Alena Bílková)

SWANS - To Be Kind

Po veleúspěšném opusu The Seer bylo těžké věřit, že by Swans mohli přijít s něčím lepším, nebo alespoň stejně dobrým. Geniální momentum no-wave legendy se ovšem projevilo v plné síle, jelikož To Be Kind je počinem skutečně velkolepým. Intenzita rituálních hypnotických rytmů a ohlušujících dronů, zabalených do dřevního zvuku čerpajícího i z blues a funku se člověku dostane do nejskrytějších zákoutí duše a její účinek může být různý od extáze až po husí kůži a emocionální vyčerpání. Poslech To Be Kind je bez nadsázky transcendentální zkušeností, pokořující hranice klasického hudebního zážitku. (Jan Čapek)

BONAPARTE - Bonaparte

Tato německá kapela se švýcarským rodákem v čele je silná především ve své pódiové prezentaci. Kromě čtyř muzikantů, hrajících v roztodivných kostýmech, čítá i pět tanečníků a tanečnic, včetně Cley Cutthroat, jedné z nejlepších burlesque tanečnic v Německu. Loňský počin s názvem Bonaparte předčil všechny jejich dosavadní desky a díky svojí pestrosti se nedá jednoznačně žánrově zařadit. Bonaparte se tak ze škatulky kapely hrající elektroniku na živé nástroje posunuli mezi rockery, kteří dobře vědí, že použít samply není hřích. A to se Bonaparte v klipech, které vydávají jako na běžícím pásu, rouhají prakticky neustále... (Hedvika Pajerová)

text: Daniel Maršalík, Alena Bílková, Petr Adámek, Kateřina Nováková, Jan Čapek, Adam Hencze, Hedvika Pajerová