SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Milan Peroutka (175.)

Vydáno 16.01.2015 | autor: redakce

Když kapela Olympic loni na koncertu v zaplněné pražské Malostranské besedě vzpomínala na svého bývalého bubeníka Milana Peroutku, bylo to v odlehčeném duchu. Nic jiného by si asi bubeník přezdívaný Ferda ani nepřál. Devětačtyřicetiletý Peroutka zemřel předloni v noci na sobotu 4. května. V pátek večer ještě odehrál koncert v Karlových Varech a zúčastnil se autogramiády, v sobotu ráno ho našla rodina na zahradě jeho domu v Praze mrtvého.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Milan Peroutka (175.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Milan Peroutka (175.)


olympic-1351167053Olympic (Milan Peroutka druhý zleva)


PANÍ S KOSOU BUBENÍKY NEŠETŘÍ

Kolem smrti nejveselejšího člena Olympiku se celkem pochopitelně vyrojilo mnoho fám, polopravd a legend. Jedna z těch muzikantsky laděných hovoří o tom, že unavený Peroutka uklízel do zkušebny po příjezdu z koncertu nástroje a uklouzl na schodech. A vzhledem k tomu, že do poslední chvíle držel v rukách milované bubny, upadl na nechráněnou hlavu.

"Sedím a brečím. Nemohu uvěřit, že mi zemřel kamarád, se kterým jsem prožil veliký kus života. Jsem v šoku," reagoval okamžitě po neštěstí klávesák Olympiku Jiří Valenta.

Ve skupině Olympic Peroutka působil od roku 1986, kdy nahradil Petra Hejduka. Ten kapelu opustil kvůli vzájemným neshodám kvůli svému úspornému způsobu hraní. Peroutka přinesl na svou dobu ostrý, tvrdý zvuk bicích, který Olympic přiblížil k tehdy módní vlně metalu. S trochu cynickou nadsázkou se dá říct, že paní s kosou bubeníky nejstarší tuzemské bigbítové kapely nijak nešetří. Během pěti dekád prošli Olympikem čtyři bubeníci a jenom jediný z nich, František Ringo Čech, ještě žije. Právě kontroverzní postava českého bigbítu Čech byl prvním, kdo v kapele na bubny hrál. Odešel ale už po dvou letech v roce 1965.

olympic-002


Následujících šest let v kapele bubnoval a příležitostně zpíval usměvavý Jan Antonín Pacák (zemřel v roce 2007), který se na image skupiny podílel i jako výtvarník. Po něm přišel Hejduk, který předtím hrál v Golden Kids a neskrýval svůj vstřícný vztah k popu. Peroutkův předchůdce zůstal u muziky ještě nějakou dobu po odchodu z Olympiku, koncem 80. let ale začal pracovat u záchranky. Zemřel v květnu 1995 na rakovinu.

JEDEME DÁL

Olympic po nečekaném úmrtí svého bubeníka zrušil dva nejbližší koncerty, které se měly odehrát 7. a 8. května v pražské Malostranské besedě. Před sebou však vystoupení v rámci turné k 50. výročí, které mělo končit vánočním koncertem v pražské Lucerně. A v takový okamžik jde pieta stranou a naplňuje se otřepané Show must go on. Už 14. června Olympic v amfiteátru ve Výravě na Královéhradecku pokračoval v turné. Jako stálý host za bicí usedl zkušený Martin Vajgl (Wanastowi Vjecy, November 2nd, Čechomor, Vltava).


Vájgl nakonec svůj záskok u Olympiku protíhl na delší dobu než sám čekal. Hraje na obou albech, která vyšla po smrti Peroutky (Souhvězdí šílenců a Souhvězdí drsňáků), a je stále s kapelou na jejím "permanentním turné". "S Martinem jsme spokojeni, nehodláme ho vyměnit. Je zvláštní, jaký je to protipól Ferdy. Martin je spíše introvert. zatímco Ferda byl typický extrovert. Řekl bych, že kapela je teď více tvůrčí, ale není v ní tolik legrace," konstatoval lídr Petr Janda.

BUBENÍK POHODÁŘ

Ferda Peroutka přišel do Olympiku v polovině 80. let, kdy Jandova skupina vyhlásila na obsazení bicích konkurz. Překvapivě ho vyhrál tehdy teprve dvaadvacetiletý vlasatý mladík, nepříliš známý bubeník Společnosti Leška Semelky nebo OK Bandu. Muzikant narozený 19. ledna 1964 se od té doby podílel na všech deskách Olympiku a ještě stihl hrát také s Janem Kalouskem, Jankem Ledeckým nebo Marcelou Březinovou. Od roku 1995 působil i v ASPM (Amatérském sdružení profesionálních muzikantů) Jana Spáleného.

olympic-005

"Byl pro mne vždycky ztělesněním nejen talentovaného a muzice opravdu oddaného bubeníka, ale také člověka, kterému se říká pohodář. On byl sluníčko: kdykoliv a kdekoliv jsem ho potkal, zářil úsměvem. Takových je málo... Když jsem s ním v roce 2002 dělal rozhovor do knihy Vzpomínky plíživé aneb Jasná zpráva o Olympiku, při otázce, co mu Olympic vzal, Ferda se pro něj typicky pousmál a odpověděl, že 16 let života, ale že ničeho nelituje. Nakonec mu tahle skupina vzala 27 let života a jak ho znám, určitě nelitoval do poslední chvíle," uvedl hudební publicista Petr Korál.

S Ferdou Peroutkou se kolegové z hudební branže i příznivci kapely rozloučili 9. května 2013 ve zcela zaplněné Velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze. Na poslední cestu ho doprovodil spontánní potlesk přítomných. Slzy mnozí z nich nemohli potlačit v okamžiku, kdy zazněla píseň Olympiku Jednou s textem "Až si nás jednou nejvrchnější kritik zavolá, všechna slunce zblednou já tam budu jenom sám...".

O rok později za přítomnosti členů a příznivců Olympiku odhalili pamětní desku Peroutky na jeho rodném domě v Radotíně u Prahy. A nebyl by to Ferda, aby kolem toho nebyla legrace. Janda připomněl, že se opravdu doslova jedná o rodný dům, protože tehdy prý bylo minus osmadvacet stupňů Celsia a jeho mamince se nechtělo do porodnice, takže se narodil doma na gauči.

"Přidal se k nám jako mladý hudebník, měl jedny kalhoty, jedny boty a tričko a byl to takový zakřiknutý kluk. Nakonec se stal lídrem zábavy v Olympiku," vzpomíná kapelník Janda.


text: Roman Jireš

Příště: Sam Cooke, americký zpěvák přezdívaný Král soulu

zavřít