LIVE: Queen v Praze díky Adamu Lambertovi vzbudili iluzi, že je Freddie stále mezi námi

QUEEN & ADAM LAMBERT
O2 Arena, Praha
17. 2. 2015

SETLIST: One Vision, Stone Cold Crazy, Fat Bottomed Girls, Lap Of The Gods, Seven Seas Of Rhye, Killer Queen, I Want To Break Free, Somebody To Love, Love Of My Life, '39 Brian, Days Of Your Lives, It's A Kind Of Magic, Under Pressure, Save Me, Who Wants To Live Forever, Tie Your Mother Down, Another One Bites The Dust, I Want It All, Radio Gaga, Crazy Little Thing Called Love, Bo Rhap + We Will Rock You, We Are The Champions

Samozřejmě, že kdyby byl stále mezi námi božský Freddie Mercury, pražská show Queen by se na prahu roku 2015 odehrála úplně jinak. Možná by se vzduchem vznášel obrovský nafukovací penis, jak si nezapomenutelný provokatér Fred vždycky přál. Mezi sedadly by se svíjely baletky v kostkovaných trikotech a král všech zpěváků by se procházel po pódiu jako páv poté, co by se elegantně snesl ze stropu sedící na trůnu. Smál by se, producíroval by se jako modelka a s celou arénou by si hrál jako kočka s myší. Tak by to možná bylo, kdyby před dvaceti čtyřmi lety nezemřel a neopustil tak jednu z největších kapel všech dob a miliony fanoušků po celém světě.

• TOP 10 nejpamátnějších koncertů rockové historie

 
Brian May a Roger Taylor se rozhodli tvorbu Queen nezmrazit a pokračovat v koncertování, a to ještě nezanedbatelnou řádku let po frontmanově smrti. Když se snažili nahradit Mercuryho Paulem Rodgersem, napsali několik nových písní, které samy o sobě nebyly špatné, standardu Queen se ale nemohly rovnat ani ony ani dřevácká image Rodgerse. Show sice pokračovala, ale sebevíc se vědělo, že Brian s Rogerem jsou osobnosti, které si zaslouží hrát, jejich činnost se často považovala za parazitování na slávě Queen.

 A právě ve chvíli, kdy už nikdo nečekal, že Queen znovu povstanou, se na turné objevil nový partner pro Queen. Excentrický, laškovný, občas lascivní. Vtipný i melancholický. Mladá verze Mercuryho verze 2015. Adamu Lambertovi se povedlo to, co se podařilo snad jen kdysi George Michaelovi – vzbudit iluzi, že Freddie je stále s námi. Velká gesta, silný hlas, výrazná mimika. Ať už v Praze pobíhal v nýtované bundě nebo krajkové košili, ovíval se na burleskním kanapi pozlaceným vějířem nebo na zábradlí zpíval a capella Save Me, dokázal si získat okamžité sympatie diváků. Když děkoval za příležitost hrát po boku Briana Maye, nebo se smál, když se číslo vydařilo, působil jako syn Mother Mercury. Ano, té vysněné madam Mercury, podle které si Freddie vymyslel pseudonym.

• SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Freddie Mercury

Když už to vypadalo, že Adam ukradne zbytku kapely show, tak se ohleduplně na čas vypařil. Nastoupil Brian May, symbol progartových kytarových sól, a mladickou nabušenost vystřídalo britské gentlemantsví. Brian si jako již tradičně neodpustil akustickou verzi Love of My Life, kterou po několika větách v češtině věnoval svému zesnulému spoluhráči a příteli. Za sborového zpěvu tak rozplakal nejen publikum, ale i sám sebe. Se stejnou grácií se po pódiu procházel vždy stylový Roger. Ten obstojně odzpíval několik písní a obohatil show o další mladou krev – svého syna Rufuse Tigera Taylora sekundujícího na bicí. Zatímco John Deacon se rozhodl s kapelou nespolupracovat, stojí za zmínku, že klávesista Spike Edney, jenž kapelu doprovázel několik let, stále s Rogerem a Brianem vystupuje.

Roger s Brianem předvedli širokou škálu svého umu, našli sobě konečně vhodného partnera a odehráli pouze skladby, které vznikly ještě za původní sestavy. Nechali fanoušky, aby je milovali. Aby si vychutnali už čtyřicet let neměnné Brianovy pózy s kytarou a Rogerovo pomlaskávání do rytmu, když hraje přechody na bicí. Zároveň ale nechali Freddieho několikrát vstoupit pomocí plátna, nahrávek i samotného Adama Lamberta. Hráčská ega, která se po dobu slávy Queen, tak těžce třela, tak konečně ustupují vzpomínce, jež díky nim ožívá. Zároveň se ale nejedná o žádnou zádušní mši nebo besedu. Bohaté variace písní i dramaturgická pestrost vytvořily plnohodnotný koncert nesmrtelné hudby, v jejímž stylu si dnes troufá pokračovat jen málokdo.

• Přízrak jménem AIDS aneb hudební oběti zákeřné choroby

 
Byl to také koncert, jenž vizuálně podkreslovalo jen jednoduché Q, z nějž se vynořovali muzikanti, kteří jako jedni z posledních zažívají, jaké to je být živoucí legendou. Nejen hudebně, ale i kostýmově předvedli sedmdesátkovou rozevlátou dekadenci a zároveň osmdesátkový naondulovaný pompézní rock. Kombinace, tak bláznivá a zároveň geniální, jak to umí jen Queen. Kapela, která odchází z pódia za zvuků státní hymny.

text: Alena Bílková, foto FB Queen