Ohlédnutí za Budařovým večírkem

Budařovy písničky jsou „o tatínkovi, mamince a tatínkovi mojí maminky.“ Zdánlivě prostá témata, na jejichž existenciální dno se však dostanete jen s jistou dávkou odosobnění. Kavárenská povaha hudby přítomné na zadek neposadí, všichni už totiž většinou sedí. O to větší výzvu znamenal pro divadelníka a herce, jehož tvorba je propletená s persónou režiséra Vladimíra Morávka, prostor pražského klub(ík)u XT3, kde 27. 3. představil desku Uletěl orlovi a maraton videoklipů.



U jednoho z mála stolků v sále ještě upíjel čas zbývající do začátku vystoupení bratr Jana Budaře, jeho věrná kopie. Potom už skutečný Jan z pódia upozornil na komorní atmosféru večera. V případě, že se budou nudit, vyzval přítomné k intimnostem. Po titulním partu za klavírem to vypadalo na ponurý večer vestoje (s kytarou i bez), když ale Budař dostal prostor ke komunikaci s publikem, fluidum nesmělého baviče zafungovalo.
A v tom také bylo nejsilnější, zároveň však nejslabší místo koncertu. Skloněný za piánem, doprovázený hráčem na bicí a cellistkou, připomínal Budař často posmutnělého, do vlastních myšlenek ponořeného pierota, který jako by publikum ani nepotřeboval. Pravda, občas si vypomohl sebeironizujícím veršem i mimikou, je ale třeba si přiznat, že zkušenost na hudebním pódiu je pro Budaře především vítanou příležitostí rozšířit si herecké obzory.

text Lukáš Král foto Sanjin Nesimi