Ohlédnutí za Budařovým večírkem

Vydáno 30.04.2007 | autor: redakce

Mohl by převlečený za larvu vyprávět o záletech a úletech svého otčíma babočky admirála a lidi by mu to věřili. Jan Budař se svým bandem ale přináší písničkové recitály.
Budařovy písničky jsou „o tatínkovi, mamince a tatínkovi mojí maminky.“ Zdánlivě prostá témata, na jejichž existenciální dno se však dostanete jen s jistou dávkou odosobnění. Kavárenská povaha hudby přítomné na zadek neposadí, všichni už totiž většinou sedí. O to větší výzvu znamenal pro divadelníka a herce, jehož tvorba je propletená s persónou režiséra Vladimíra Morávka, prostor pražského klub(ík)u XT3, kde 27. 3. představil desku Uletěl orlovi a maraton videoklipů.



U jednoho z mála stolků v sále ještě upíjel čas zbývající do začátku vystoupení bratr Jana Budaře, jeho věrná kopie. Potom už skutečný Jan z pódia upozornil na komorní atmosféru večera. V případě, že se budou nudit, vyzval přítomné k intimnostem. Po titulním partu za klavírem to vypadalo na ponurý večer vestoje (s kytarou i bez), když ale Budař dostal prostor ke komunikaci s publikem, fluidum nesmělého baviče zafungovalo.
A v tom také bylo nejsilnější, zároveň však nejslabší místo koncertu. Skloněný za piánem, doprovázený hráčem na bicí a cellistkou, připomínal Budař často posmutnělého, do vlastních myšlenek ponořeného pierota, který jako by publikum ani nepotřeboval. Pravda, občas si vypomohl sebeironizujícím veršem i mimikou, je ale třeba si přiznat, že zkušenost na hudebním pódiu je pro Budaře především vítanou příležitostí rozšířit si herecké obzory.

text Lukáš Král foto Sanjin Nesimi

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím