LIVE: Jerry number one aneb Jarek Nohavica popáté v Brně

JAREK NOHAVICA
Sono centrum, Brno
19. 2. 2015

Nohavica vyjel z Ostravy na brněnské turné. To dohromady čítalo sedm koncertů na čtyřech různých místech. Na cestách zažívá mnohá dobrodružství a právě o nich vyprávěla první píseň - humorná skládačka bizarních příhod, ve které vedl dialog se svým hudebním doprovodem, polským akordeonistou Robertem Kuśmierským. Dále se pokračovalo ve vážnějším tónu, písněmi z devadesátých let jako Darmoděj a Já chci poezii, jejíž tempo Nohavicu semlelo, on to vtipně okomentoval a publikum mu s radostí a potleskem odpustilo.

Během svých vystoupení se totiž Nohavica orientuje hlavně na publikum, baví ho svými komentáři písní a jinými glosami z aktuálního společenského dění. Reaguje na to, co se pod pódiem zrovna děje a jak posluchačstvo hudbu vnímá, lichotí mu (a klubu), případně podněcuje ke zpěvu. Využil také příležitost k pozvání do Ostravy do vlastního klubu, který se chystá otevřít, a tím uvedl i první z kupletů, v nichž se i on sám chopil menšího akordeonu, nebo také houslí.

Kuśmierský zase během koncertu střídal akordeon s pianem, na nějž odehrál například skladby Jeruzalém, Jdou po mě jdou, Hlídače krav nebo Mikymauze, kde rytmickou složku doprovodu obstaral klapot metronomu. Kromě toho měl Kuśmierský ještě sólový výstup na akordeon, v němž předvedl svou virtuózní techniku jako ukázku z vlastního alba.

• FOTOREPORT: Jarek Nohavica zaviroval Brno

Nohavica si pozval na pódium ještě jednoho hosta, aby obohatil rytmickou sekci, perkusistu Pavla Plánku. Společně zahráli hned několik písní, nejvíce zdařilá byla něžná skladba Planu v obsazení: Nohavica baskytara, Plánka rainstick (perkusivní nástroj imitující zvuk deště) a Kuśmierský piano. Známých písní zaznělo během večera spoustu, z těch novějších zmiňme tu nejčerstvější, která vznikla podle Nohavici "v Brně předevčírem", v níž vyměnil kytaru za ukulele a sám sebe zde nazývá Jerry number one. Mediálně nejznámější a kdysi velmi kontroverzní byla píseň Dežo s romskou tematikou, která ovšem, jak Nohavica připomněl, není rasistická. Daleko zajímavější je však její hudební stránka, v jejímž doprovodu se skrývá hit Raye Charlese Hit the Road Jack. V samotném závěru koncertu zazněla po předchozí domluvě s publikem oblíbená Kometa a pochod s bubínky na Ostravu.

Pátá brněnská zastávka proběhla ukázkovým způsobem - dobrá muzika doplněná Nohavicovým humorem a nadsázkou, podporovaná kvalitním zvukem a citlivou prací se světly tak, že dvě a půl hodiny uteklo rychle asi jako voda v Ostravici. Otázkou je, kolik takových zastávek by bylo zapotřebí, aby se dostalo skutečně na všechny fanoušky, neboť účast na koncertu přirovnal Nohavica k přirozenému výběru a zájem o lístky komentoval slovy: "V této zemi koupíš všechno, kromě lístků na Nohavicu".

text: Nikola Illeová, foto: Romana Šlapáková