SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Beach Boys (181.)

I jistý příkrov tajemné mystiky, který kapelu obklopoval, přispěl k její ohromné popularitě. Z rodinného podniku bratří Wilsonů je však dnes jen prach: Carl se za dosud ne zcela vyjasněných okolností před sedmadvaceti lety utopil poblíž San Franciska, Dennise sklátila v devadesátém osmém rakovina plic a Brian - paradoxně ten s nejchatrnějším zdravím od samého začátku - měl svého času rovněž na kahánku. Kdyby měl někdy psychopat Charles Manson opustit zdi doživotního vězení, nenašel by ze svých někdejších blízkých přátel nikoho.

HURÁ NA PLÁŽ

Vznikli vlastně ještě před Beatles a Rolling Stones. Bratři a rodáci z kalifornského Hawthorne, Brian (bg. keyb, voc, *20.6.1942), Dennis (ds, voc, *4.12.1944) a Carl (g, voc, * 21.12.1946) Wilsonové ukuli jádro Beach Boys (spolu s bratrancem Mikem Lovem a přítelem Alem Jardinem) již v roce 1960. Když bylo Carlovi, nejmladšímu ze sourozeneckého tria, čtrnáct, přibrali ho jeho starší bratři do kalifornského středoškolského vokálního souboru v Hawthorne. Strašně se mu nechtělo. Jedna z četných historek praví, že Brian poté překřtil soubor na Carl And The Passions a bratra tím pro věc získal. Název o dvacet let pozdějí vzkříšen jako oficiální album Beach Boys. Carlův tvůrčí přínos kapele spočíval - spíš než ve faktickém komponování - v precizaci vokálních harmonií. Narozdíl od šéfa Briana, který nedal dopustit na George Gershwina, hořel Carl pro Chucka Berryho (stačí si poslechnout jeho kytarové sólo ve slavném hitu Surfin' USA) a Little Richarda.

• SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jim Morrison

Dennis se - podobně jako Carl - do většího tvůrčího epicentra Beach Boys dostal až v dobách mentálních kolapsů Briana. Divoch a sukničkář od přírody, napsal Dennis například jednu nejcennějších písní BB - Forever.

Brian WilsonPOSLEDNÍ SKOK

Drogy, alkohol a halucinogeny všeho druhy dramaticky ovlivňují chod skupiny. Brian opakovaně psychicky kolabuje, bratři jsou navíc pod vlivem jogínských transcendentálních meditací. Renomé bratří rovněž nepřispívá blízké přátelství se sektářským násilníkem a vrahem Charlesem Mansonem. V důsledku drog a alkoholu Dennis téměř přichází o hlas, bratři jsou rozhádáni, nic nepomáhá ani přesun do Holandska a stálé nepopiratelné úspěchy singlů z alb, i když vrchol (deska Pet Sounds, 1966) zůstává podruhé nezlezen.

První se k sólové kariéře odhodlává Dennis (album Pacific Ocean Blue), začátkem 80. let jej napodobuje Carl, koncem téže dekády i Brian. Všichni se zároveň i neustále setkávají a míjejí v rodných Beach Boys, ale sláva kapely logicky upadá. Dennis oficiálně opouští kapelu až na přelomu let 1981/82 a hledí vstříc plné sólové kariéře. 28. prosince 1983 si odskakuje ze studia od natáčení alba Bamboo (dodnes oficiálně nevyšlo) na svou luxusní jachtu a v kalifornském zálivu Marina Del Ray chce celé odpoledně relaxovat. Plavat a rybařit, skočí z paluby do vody a utopí se. Jeho popel je později rozptýlen do moře.

Dennis WilsonKONEC PŘÍBĚHU

Dennisova smrt paradoxně posílí Briana, který inscenuje triumfální návrat Beach Boys na scénu stejnojmenným albem v roce 1985 a v roce 1988 potěší své četné fanoušky očekávaným sólovým debutem stejně jako kapelovým albem Kokomo. Carl rovněž nahrává sólová alba, hostuje na deskách např. Chicago, Eltona Johna, Toma Pettyho či Davida Lee Rotha. Začátek devadesátých let se nese ve stínu velké soudní pře za uznání nesvéprávnosti Briana v dobách jeho psychických krizí (vyznamenala se i Murry Wilson, matka bratří, která Brianova práva prodala už v roce 1969 jinému subjektu). Brian však spor vyhrává, což ho znovu povzbudí do další práce.

Carl je již vážně nemocen, rakovina plic ho udolává v jednapadesáti letech 6. prosince 1998, kdy v losangelské nemocnici, v rodinném kruhu manželky Giny a dvou synů, vydechne naposledy. Jedna velká legenda, jeden velký životní příběh tří bratří končí.

text: Jan Petričko, foto: last.fm

Příště: Elliot Smith, písničkář, jenž se proslavil skladbou Miss Misery nominovanou na Oskara