ROCKBLOG: Totální nasazení o turné v Turecku (I.)

Asi nebyl lepší způsob jak odstartovat naši 25. koncertní sezónu, než tímhle netradičním a poměrně exotickým způsobem, absolvovat takový menší turné po Turecku. Všechno to vlastně vzniklo poměrně zvláštně. Před víc jak patnácti lety mně přišel dopis z Turecka od dívky jménem Özge s žádostí o naše CD "Souhlasíš se vším?" a v něm byla přiložená desetidolarová bankovka. Byl jsem hodně překvapenej, ale CD jsem tehdy obratem poslal. Nenapadlo by mě, že se jednou s Özge osobně setkám, tím spíš po tak dlouhatánský době. Stalo se to vloni, kdy se při návštěvě Český republiky přišla podívat na náš koncert. Pak následoval další a další a po jednom takovým hraní nám pak navrhla, jestli bychom nechtěli přijet zahrát do Istanbulu. My souhlasili, slovo dalo slovo, z původně dvou koncertů se ve finále staly čtyři, a protože pozvání dostali i moji Deratizéři, jejichž všichni členové taky chtěli, mohli jsme koncem února 2015 vyrazit ke šňůře víc než exotický a do míst, kde asi moc českých kapel ještě nehrálo, jestli vůbec nějaká - do Turecka.

Neboť má náš kytarista Karloss fóbii z lítání a protože jsme si taky říkali, že některý věci by se letadlem vezly poměrně obtížně, dohodli jsme se, že část výpravy poletí a část pojede autem. Demokraticky jsme se dohodli, kdo poletí a kdo pojede - o auto byl kupodivu velký zájem, zkraje dokonce převyšoval, nakoupili jsme letenky, vytunili naši dodávku, Özge zatím domluvila tři koncerty v Istanbulu a jeden v Corlu, zařídila ubytování a vůbec vše okolo, a mohlo se vyrazit. V Turecku jsme strávili úžasných pět dní, zbylý dny, o něco míň úžasný, pak na cestách. No, a pokud vás zajímá, jak vše probíhalo a vypadalo, sepsal jsem takový menší deník Turkey tour 2015.

1. DEN - DALEKÁ ŠTREKA A SNĚHOVÁ KALAMITA V INSTANBULU

Nevěděli jsme, co přesně nás bude čekat cestou autem a i když dle plánovače má trasa trvat nějakých 20 hodin, dali jsme si další patnáctihodinovou rezervu - prostě pro jistotu. Vyrazil jsem ze Slanýho v úterý večer na půl osmou, nabral zbytek, čili Karlosse, zvukaře Chucka a Zuzku z Deratizérů a na devátou jsme opouštěli Prahu. Kromě kupování dálničních známek žádný zdržovačky, takže pěkně Česko, Slovensko a Maďarsko - to už s Chuckem za volantem a pak srbská hranice, jíž jsme se trochu báli a to tím spíš, když celníci vypadali jako veteráni z Jugoslávie 90.let. Naštěstí zafungovala moje ruština a Srbové nás ani neprohlíželi. Zdejší dálnice jsou podstatně horší než maďarský a jak jsme tu jeli přes den, tak fůra omezení, spousta policejních hlídek a samotná cesta neskutečná nuda zpestřená pouze platbou mýta a průjezdem Bělehradu za ranní špičky, a to až do doby, kdy skončila dálnice a já vystřídal Karlosse na zajímavý horský úsek před bulharskými hranicemi. Tady na kochání moc pěkný. Pár zážitků z benzínek a odpočívadel a už tu byl hraniční přechod.

• FOTOREPORT: Číro vedle číra - Valník slavil patnáctiny s Totálním nasazením, E!E , SPS i Volantem

Kupodivu i bulharští celníci v pohodě, i když se rusky se mnou bavit nechtěli a jejich angličtina byla stejně mizerná jako ta moje. Prodali nám dálniční známku a nechali nás bez větších zdržovaček projet, takže vzhůru směr bulharský dálnice. Ty jsou ještě horší než v Srbsku, samá díra a záplata, ale zase se tu může 130 km/h, o čemž se nám v Srbsku mohlo jenom zdát. Na koukání Balkán se vším všudy a v Sofii na prvním kruháku, než jsme najížděli na obchvat, nás dostalo, jak jsme dávali přednost koníkovi s vozíkem. Za Plovdivem jsme už za tmy museli sjet na obyčejný silnice a u jedný pumpy měli kliku na rusky mluvící romskýho obyvatel, který nám vysvětlili, že musíme úplně jinudy kvůli uzavírce. Karloss jim nechtěl věřit, že nás někde přepadnou a je fakt, že to vypadalo jako z hororu, ale ač jsme trochu bloudili, nakonec jsem nás neskutečně únavnou a nekonečnou cestou dovezl na tureckou hranici. Mezitím jsme dostávali zprávy od známých o sněhový kalamitě v Istanbulu, a když jsme viděli videa na facebooku a zprávy na novinkách.cz, rozhodli jsme se, že přenocujeme někde na začátku Turecka. Zuzka vykomunikovala penzión v Edirne, abychom si následně prošli velmi důkladnou kontrolu od tureckých celníků. Odstavení auta a všechno ven, všechno otevřít a do toho neskutečný papírování ohledně vozu. Pak přišel starší šéf celníků, zběžně vše přejel pohledem, kdy ho zaujal jen deratizérský kontrabas a s úsměvem pokynul, ať jedem.  Pak už jen penzión v Edirne, majitel pohodář a po 29 hodinách konečně postel.

2. DEN - KADIKÖY A BRUTÁLNÍ ZPOŽDĚNÍ LETADLA

Ráno po desátý odjezd z Edirne a první kontakt s tureckými řidiči včetně ponaučení, že jsou pravidla velmi free, pak zmatkování u nájezdu na dálnici před koupením známky, neboť turecky fakt neumíme, ale potom už poslední část trasy ubíhá jak nic. Nejlepší dálnice z celý trasy, skvělý typicky turecký oběd na pumpě s restaurací a zjištění, že jiný jazyky tu moc nefrčí a angličtina už skoro vůbec ne, a jak jde čas a kilometry a přibývá sněhu vůkol, přijíždíme konečně do Istanbulu. Nevíme na co koukat dřív, jestli na rozlehlost velkoměsta a jeho krásy nebo kvanta sněhu všude okolo a zapadaný kamióny i osobáky, který si jejich majitelé lopatami vyhrábávají. Následky včerejší sněhový bouře jsou dost fatální i teď. Jak se později dozvídáme, něco podobnýho tu nebylo desítky let. Mazec. Hodinu a půl projíždíme Istanbulem, než se dostaneme přes obrovský most do čtvrti Kadiköy, v asijský části Istanbulu, kde se setkáme s Özge a ubytováváme na hostelu nedaleko stadionu Fenerbahce.

Mezitím dostáváme zprávy od bubeníka Frankyho a Deratizérů, že letadlo mělo několikahodinový zpoždění, takže večerní koncert v Shaft klubu se uskutečňuje jen tak tak. Na koncert jdeme pěšky, neboť je to jen kousek od hostelu Hush, a turečtí fans nám pomáhají s věcmi. Posouvá se zvukovka i začátek a zbytek výpravy doráží z letiště opravdu na poslední chvíli. Klub Shaft je moc příjemný útulný rockový klub, erární apára slušná, zvukař umí anglicky a s našim Chuckem brzy najde společnou řeč, lidičky se pomalu trousí a my s Deratizéry začínáme na jedenáctou hrát. Set pohoda až na mojí angličtinu a ještě že mi s tím vydatně pomáhá Martina, jen lidí se čekalo dvakrát tak víc než těch necelých padesát. Jak je nám však vysvětlováno místními včetně pořadatelů, nečekaný sníh odradil všechny a je fakt, že ulice Istanbulu jsou jak po vymření v porovnání s tím, co v těchto končinách uvidíme za pár dní. Nicméně atmoška i tak skvělá a o všechny postaráno náramně, máme nač si vzpomeneme. S Totáči začínáme po půlnoci, ještě pár lidí sem zbrousí, nálada graduje, tančí se, líbí se to a zejména naše songy s popěvky nananá apod. slaví úspěch. Pokročilá hodina však dělá svý a hlavně s námi, takže to trochu zkracujeme, poslední song, přídavek a tradá na hostel. Jde se pěšky a všichni padáme okamžitě za vlast. Další den nás čeká náročný program a hlavně na výlet do evropský části města se moc těšíme.

3. DEN - EVROPSKÁ ČÁST ISTANBULU S VÝLETEM A HRANÍM V TAKSIMU

Naši průvodci Özge a Petr nás vyzvedávají dopoledne na hostelu a my míříme na exkurzi po památkách po evropský části Istanbulu. Už cesta lodí na z Asie do Evropy a krmení racků je zážitek a vůbec je toho hafo, co následně projdeme, když nadšení střídá nadšení. Vůbec nevadí mokrá sněhová břečka okolo ani déšť, památky a mešity jsou úžasný, stejně jako jídla, co si kupujeme. Ve finále dáváme legendární velký bazar a já si konečně kupuju zurnu, tureckou flétnu s takovým tím pisklavým zvukem. Přes vedlejší uličky a fůru krámků alá pravý Turecko se přes přístav vracíme zpátky do Kadiköy a po menší pauze jedeme objednanou dodávkou do čtvrti Taksim a klubu Tunnel Sahne. Menší útulný klub je vizáží spíš jazzový a tak jsou i trochu trable s erárním aparátem, kdy malá kombíčka jsou hodně legrační a Racek z Deratizérů musí hrát akustiku přes linku. Před koncertem ještě dáváme nějaký turecký kávy a čaje na pěší zóně kus vedle, kde nás v ulici překvapuje výzdoba jakoby vánoční a taky přítomnost křesťanskýho kostela. Před hraním ladíme formu stejně jako včera zdejším dobrým pivem Efes, byť tu mají i čekýho Kozla a ač máme pivo zadarmo, zaráží nás jeho cena - v přepočtu na naše všude v Istanbulu stojí pivo okolo 120-150 Kč!!!

• ROCKBLOG: Po Evropě s A Banquet 

Postaráno o nás je opět náramně, jídla a pití, co hrdlo ráčí, než Knackova domácí slivovice, jíž sem propašoval v pet láhvi litr a půl, začne "zabíjet", minimálně mě. Nějak jsem to špatně odhadl, jak tohle nepiju, ale do turecký raki se mi nechce. Holky se pro změnu ovínily, všichni jsme veselí, může se začít. Lidiček sice pomálu, město pod tající sněhovou břečkou je stále poloprázdný, ale pár desítek jich sem přeci dorazilo a nálada je skvělá, takže si to užíváme plnými doušky obě kapely a i mluvený slovo už je lepší. Deráči sranda a pohoda, s TN je to horší, no a ještě že u Totáčů mluví především Franky. Během setu hořce lituju, že jsem toho vypil tolik - naštěstí mi Turci nerozumí, co zpívám, takže občasný přežblebty nevadí, každopádně videa jsou nepublikovatelný. Skvělá atmoška, tančí se, paří se a v tak malým klubíku se tenhle počet lidí i snese. Prostě fajn hraní a dobrá sranda cestou zpět. V dodávce je poměrně hlučno, chudák turecký řidič. Spát se jde podobně pozdě jako první den, takže dost pozdě, spunkový deficit narůstá.

Druhý díl Rockblogu Totálního nasazení si přečtete v sobotu 7. března.

text: Sváťa Šváb, foto: archiv kapely