Mother's Angels interview: Sláva není smlouva na dobu neurčitou

Mother's Angels mohou v Žebříku získat cenu za Objev roku

Vaši fanoušci nominovali Mother's Angels na objev roku v anketě Žebřík. Jaká byla vaše první reakce?
Jakub Dryml: Velký překvapení. V noci, kdy skončilo hlasování, mi přišla SMSka od Petra, našeho tour-manažera, že tam jsme. Já jsem si myslel, že si dělá srandu, tak jsem to nechal být a šel jsem spát.
Petr Lenoch: Já jsem byl zrovna na plese a slavil jsem narozky, tak jsem to hned všechno dohromady oslavil. (smích)

Co pro vás ta nominace znamená?
Jakub: Je to taková vizitka, že nám naši fanoušci dávají na vědomí, že má smysl to, co děláme. Viděli jsme, že lidi chtějí, aby nás objevili i další.
Petr: Když naši fanoušci zjistili, že jsme mezi pěti nejlepšími, začali nám psát, že nám fandí a že pro nás budou hlasovat. Zároveň jsme to období hlasování využili na sociálních sítích k rekapitulaci loňského roku naší kapely, našich fanoušků i nás muzikantů a lidí okolo.
Jakub: Na druhou stranu to nebereme až tak vážně. Byli bychom za ocenění rádi, ale mnohem důležitější je pro nás to, aby poté fanoušci přišli na koncert. Na druhou stranu víme, že výhra nic nezmění. Je to taková odměna, ale nepodléháme mamonu soutěže.

• VIDEO: Mother's Angels vyzývají k Boji

Čím jste si nominaci zasloužili? Za nové CD, nebo za koncerty?
Jakub: Asi oboje dohromady. Lidi nám dali vědět, že je to s námi baví. Nesnažíme se kalkulovat, dělat singly pro singly a vypadá to, že se nám to začíná vracet. Fanoušci přibývají, jsou věrní a umějí být velice aktivní.

Co je pro vás důležitější, ocenění od lidí, jako v případě Žebříku, nebo ocenění od odborníků, jak to funguje u Anděla?
Jakub: To se těžko říká, vždycky to jsou jenom lidi. Každé ocenění má pro nás váhu. Nikdy nevíš, kde je názor posazený a zda vychází zevnitř.

Sami jste si SMSku poslali?
Petr: Já bohužel ne, mám firemní číslo, a tam to máme zakázaný.
Jakub: Jsem na tom podobně. Vím, že rodina hlasuje, ale nekupovali jsme SIM karty a nevybírali peníze z účtů, abychom si posílali hlasy.

Vy ale nejste úplně objev, hrajete už od roku 2005.
Jakub: Původ kapely je zavádějící. Dnes jsme v nové sestavě tři roky, ale začínali jsme s Peťanem spolu hrát už ve třinácti. Kdy je opravdový start kapely, to je otázka.
Petr: Jsou dva typy kapel. Buď se to vyvíjí už od mala, nebo vzniknou v jiných podmínkách jako produkt profesionálního managementu...
Jakub: ... a ty si pak můžou říct - podívejte, do čtrnácti dnů jsme objevem roku!

Mother's Angels se dostávali do povědomí lidí pomalu krůček po krůčku, nebo takhle zpětně vidíte nějaké okamžiky, které vás skokově posunuly dopředu?
Petr: Já si myslím, že je to postupné. Byly ale okamžiky, které posun stvrdily, například turné s Divokým Billem, s UDG, vydání nového CD nebo když nám na Radiožurnálu začali hrát písničku Pyžamo.
Jakub: Začínali jsme hrát v malých hospodách a klubech, najednou přišly větší kluby, pak turné, nevzdali jsme to a jdeme pořád za svým cílem. Zkušenosti, co jsme nasbírali, nám daly pokoru a jsme rádi, že jsme neměli všechno tak rychle. Pro nás není primární, že nás někdo poplácá po ramenou. Úžasný je sedět v dodávce se svýma kámošema a dělat něco, co je neuvěřitelně vzácný, protože to jde z nás. Když hraješ písničku na pódiu, a cítíš, že lidi ti tu energii vrací, sdílí a šíří dál, uvědomíš si, že je to přesně to, proč to člověk dělá.

A jaký je váš cíl?
Jakub: Cesta je cíl, na druhou stranu to chceme dělat co nejlíp a přistupovat k muzice, ke zkouškám a k vystoupením, co nejprofesionálněji. Vozíme svého zvukaře i osvětlovače. Čím víc ty věci sedí do sebe, tím víc nás to baví a věříme, že toto určitě zúročíme. A budeme si moct říct, že jsme šli vlastní cestou.

Jak stíháte skloubit práci a hudbu?
Petr: Vyžaduje to určité schopnosti plánování. Na kapelách, které nemusejí chodit do práce, nebo mají brigády, je většinou vidět, že mají víc času na tom dělat. My kapelu tvoříme v časech volna, nicméně oboje má svoje.
Jakub: Jsme rádi, že to máme rozdvojené. Díky tomu, že přineseme peníze odjinud, nejsme na muzice závislí, nemusíme ji tlačit a lacině se podbízet. Práce nás drží na zemi a v realitě. Sláva není smlouva na dobu neurčitou, naopak. Vyhovuje nám, že tady si plníme své jasné představy o muzice a necítíme urputnou zodpovědnost, kdy musíte podrazit to, co v muzice ctíte a zároveň se upsat něčemu, co by vás zpětně mohlo vykořisťovat.

Jaké máte v kapele profese?
Petr: Já projektuju kravíny a jiné zemědělské stavby. (smích)
Jakub: My jsme normální kluci, ale Péťa je inženýr. Vzdělání z naší kapely může mít jen jeden, takže jsme Péťu poslali na studia a on nás teď reprezentuje. (smích) Johny je bankovní poradce, Oťas studuje konzervatoř a učí v ZUŠ a já jsem obchodně-technický poradce ve firmě, co prodává například bazény.

Na CD Boj jste vybírali i formou crowfundingu. Jeden fanoušek si koupil noc se členem kapely.
Jakub: Pod nocí se členem kapely si člověk může vybavit různé věci. Tuhle položku si vybral člověk, který nás má opravdu rád a má k nám hodně blízko. (smích)

A proběhlo to?
Jakub: To je takové naše vzájemné tajemství.

•  Imodium a Zakázaný ovoce opět na jednom pódiu. Tentokrát akusticky

Pak si dva lidi koupili soukromou párty.
Jakub: Děláme mejdany u nás na Vedralce, což bývala prvorepubliková hospoda, kde máme také zkušebnu. Částečně někteří lidi přišli tam, někdo na plnění ani netrval, nebo si koncert schoval do budoucna. Ale jedné kamarádce jsme i zahráli u ní v baru. Pak jsme byli s lidma na kafi, složení písniček buď proběhlo, nebo právě probíhá.

Přemýšleli jste, zda CD Boj vydáte tradiční cestou výlisků, nebo spíš jen online?
Jakub: Ani ne, prodáváme CD běžně na koncertech. Šlo nám o to, aby to bylo pro lidi dostupné, takže jsme ho vydali oběma cestami na vlastní náklady. Je ke stažení i k poslechu, rozesíláme ho poštou. Docela se mu daří, už jsme museli nechat vylisovat další várku.

V současné době jedete akustické turné s kapelami Imodium a Zakázaný ovoce a chystáte se na turné s Michalem Hrůzou. Jaký typ koncertů si užíváte víc?
Jakub: Oboje, je to jiné. V akustice vyniknou texty, nemusíme tolik tlačit do energie. Zároveň hrajeme se skvělými hosty. Je tam Jana Věnečková, houslistka, a Honza Dostál, cellista. Sedli si s námi, jako kdyby byli už celou dobu součástí kapely. Na druhou stranu si neumím představit, že my, odchovaní rockovou muzikou, bychom hráli jen akusticky. Mně už to strašně chybí.
Petr: Na druhou stranu je akustika velké oživení pro nás, i pro fanoušky. Oslovíme nové lidi.
Jakub: Jdeme na to trochu jinak. Písničky jsme předělali, nehrajeme to samé. Překlápíme písničky do jiné polohy, i Jana se mnou zpívá a neuvěřitelně nás to baví.

Jaká česká deska vás v poslední době zaujala?
Jakub: Líbí se mi Valerie od kapely Imodium. Je to skvěle propracované, dobře udělané. Nebo novinka Zdeňka Bíny s názvem Birds, to je založeno na akustickém hraní, čisté album.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Jakub: Tahle dvě turné jsou pro nás opravdu důležitá. Mezi akustickým hraním zkoušíme na rockové hraní, pracujeme na dvou singlech. Budeme se věnovat tomu nejzásadnějšímu - chystáme se jít do zkušebny a posunout to zase někam dál. Ale co se stane, to nevíme, budeme pokračovat v tom, co děláme.
Petr: Představy a plány samozřejmě jsou, ale ty jsou zatím tajný. V létě budeme hlavně koncertovat.
Jakub: Četl jsem knížku o Bonovi z U2 a on tam říká, ať se kapely vykašlou na všechno a udělají tu nejlepší píseň, co můžou udělat. Náš cíl je tedy udělat tu nejlepší písničku, a co přijde potom, se uvidí. (smích)

Co vzkážete čtenářům iReportu?
Jakub: Ať čtou, ať přibývají. Ať podporují muziku, ať se o ni zajímají a vytvářejí si díky muzice svoje vlastní světy. Já iReportu dost fandím a čtu ho rád.

text: Hedvika Pajerová, foto: archiv kapely