DJ Friky interview: Set Davida Guetty? To je pro profíka utrpení

DJ Friky je jedním z každoročních účinkujících na vyhlášení cen Žebřík

Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby se člověk mohl stát DJem?
Jako u každýho hudebního žánru a hry na nástroj je důležitá především rytmika. U DJingu je smysl pro rytmus asi ze všech ostatních hudebních předpokladů nejdůležitější. A samozřejmě musíš mít ráda hudbu.

Hodně lidí si určitě myslí, že je hlavní znát prostě hodně muziky...
Je djing a djng. Já jsem turntablista, takže se snažím používát gramofon jako hudební nástroj. To znamená, že vytvářím i nový melodie a nový věci, tudíž je to trochu jiná práce, než ten standardní dJing, kdy člověk pouští písničky. Hudební přehled musí mít DJ samořejmě taky. Kromě smyslu pro rytmus a orientaci v muzice je turntablism náročnej i finančně.

Ty jsi kvůli prý vybavení vycestoval do Ameriky...
Je to tak. Když jsem začínal, udělal jsem si přes vejšku mezinárodní life guard kurs a odletěl jsem do Států dělat plavčíka. Tam jsem si vydělal na první equipment, který jsem si potom z Ameriky přivezl zpátky.

• VIDEO: Aneta Langerová, Ondřej Brzobohatý i Richard Müller zvou na Žebřík

Dneska už bys podobné vybavení sehnal i tady?
Určitě by se dalo sehnat i tady. To se dalo i tenkrát, ale vydělával bych na to nesrovnatelně dýl. Tam jsem strávil půl roku prací a přivezl jsem si v podstatě všechno včetně desek. Tady bych půl roku pracoval na jeden, možná na dva gramofony. Ale rozhodně bych neměl mixáky, sluchátka, desky a tam získanej hudební přehled. Nakupování ve Washingtonu nebo v New Yorku v obchodech s deskama bylo taky diametrálně odlišný. Tenkrát jsem hrál jen z desek. Evropa už to dohání, ale Českem si nejsem úplně jistej. Co se ale týká ceny vybavení, jsou produkty, který pro začátek koupíš za lepší peníze, než v době, když jsem začínal já.

Jak bys popsal rozdíl mezi hraním před DJ Shadowem v Roxy a třeba na party, jakou je Žebřík (13. března, DEPO2015, Plzeň)?
U Shadowa bylo specifický, že on je legenda a opravdovej DJ. Svým způsobem i vzor. Je čest si s takovým člověkem zahrát, navíc když tě před svým vystoupením pochválí, srdce ti zaplesá. Díky tomu, že už čtvrtý rok jezdíme na mistrovství světa, tak už jsem se s většinou "legend" jako spoluhráčema setkal. Kdežto Žebřík se týká Plzně, kde jsem žil osm let a začal jsem tam s hraním. Mám tohle město opravdu rád a mám k němu i k Žebříku, kde už dlouho hraju, vztah. Rád tuhle akci podporuju a sem poctěn, že si organizátoři vybírají mě. Zároveň tam mam možnost ukázat, jak rostu, co jsem se naučil a kde v tuhle chvíli jsem.

Je na různých akcích rozdíl i v technice hraní?
Ty moje mejdany jsou spojením všeho dohromady. Turntablismus není zralej na to, aby ho člověk dělal celej večer na party. Ale já jsem si našel cestu mezi ním a party djingem. Takže do toho zařazuju i beat juggling, míchání, scratche, sampling... Všechno tohle se snažim spojovat, ale zároveň to lidi musí stíhat vstřebávat a bavit se u toho.

Podle čeho se vlastně hodnotí, kdo vyhraje soutěž v turntablismu?
Je to podobný jako v krasobruslení, je to hodně složitý bodovat. Na světovém finále v Londýně je 10-12 porotců, který už vyhráli světovej šampionát. Posuzuje se melodičnost, technická náročnost, vizibilita. V Polsku na finále je bodovacích kategorií ještě víc. Mně se taky podařilo bejt v porotě na světovém finále DMC pro jednu kategorii. Ve výsledcích bylo vidět, že strašně málo lidí se shodovalo v tom, kdo je nejlepší. Kvalitu těch prvních pěti je strašně těžký posoudit.

• AUDIO: Friky Flink a Jan Černý nás posílají do svého zvukomalebného ghetta

Kam po světě už ses díky djingu podíval?
Tak třeba v Americe byl pro mě velikej zážitek hrát v černošský čtvrti. Tam jsem byl s kamoškou jedinej bílej. Nikdo mě do toho klubu nechtěl odvézt, protože se všichni báli. Ve Washingotnu D.C. je 75% černošskýho obyvatelstva. Můj kamarád, co mě tam pozval, se postavil k pultu, představil mě jako kámoše a v podstatě jim nakázal, ať jsou na mě hodný. Když jsem pak odjížděl, kámoš mi zcela vážně sdělil, že pro mě přijede přesně ve dvě, bude čekat přesně 25 vteřin, ani o vteřinu dýl, a odjede. Byl to hrozně zvláštní pocit, podobnej jako když jsem odjížděl hrát do Kosova. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa a za zkoušku člověk nic nedá. Když ji teda přežije. A tohle byly společně s mejdany ve St. Moritzu a na plažích Chorvatska jedny z top zážitků.

Jak ty ses dostal k video scratchingu a jak je momentálně ve světě populární?
Ten plugin byl vytvořenej pro software, pro kterej už dlouhodobě pracuju. Pro Serato a pro Scratch life. Mně jeho objevení přišlo geniální. Najednou mohl jeden člověk dělat live jak obrazovou, tak zvukovou show. To u nás doteď nemá obdoby, ani to není moc rozšířený. Na mý úrovni, aniž bych se vytahoval, to tady nedělá snad nikdo. Ve světě samozřejmě ano a líp. Například DJ Cheeba. To je pro mě v tomhle oboru nejúspěšnější člověk. Nebo DJ Woody. Tenhle druh práce je náročnej na přípravu. Mně příprava prvního takovýho setu trvala rok a s bubeníkem jsme to pak tři měsíce zkoušeli, než jsme s tím vylezli. Naše první vystoupení jsme testovali na hudebních cenách Apollo, měli jsme připravených 55 minut show. Pak jsme s tím objeli celou republiku.

Umíš si představit, že se vlivem techniky vinyly vytratí z DJingu úplně?
Ony už se v podstatě bohužel skoro vytratily. Ale zase se to vrací. Technickej djing je založenej na gramofonech, ale dnes se používá systém, kterej ty desky v podstatě nahradí v reálnym čase. Nemusíš jich tak tahat plnou bednu, ale dvě desky, který používáš jako ovládací prvky pro software a zvukovku. Vinyl se vrací, ale jezdit po mejdanech s plnejma přepravkama na maso desek, který něco váží, hlídat si, aby ti je nikdo nerozkrad, do toho samozřejmě zjistíš, že ty správný jsi nechal doma... Vinyl je pro mě pořád největší láska, přesto se snažím jít s dobou a třeba konkrétně ten videoscratch by bez moderní techniky vůbec nebyl možnej.

Máš za sebou několikaletou zkušenost s prací v rádiích jako Evropa 2 nebo Bonton. Kde se ti dělalo nejlíp?
Nejlíp se mi samozřejmě dělá v rádiu, kde jsem momentálně. Třeba na Evropě jsem dělal 6 let pořad dance extravaganza, kde mi do výběru kupodivu nikdo nekecal. Odvázal jsem se a jednou hrál dubstep, jednou electro, jednou gheto funk. Ale zase jsem v pořadu nemluvil a to mi chybělo. Zato teď se mi povedlo, co jsem si dlouho přál, a to vysílat z domova. To je obrovskej zlom nejen pro mě, ale pro celý FM vysílání v Český republice. Zrušilo se dojíždění a mám pořad, kterej od A do Z dělám já a do kterýho mi vůbec nikdo nezasahuje. Teda kromě rady pro rozhlasový a televizní vysílání, která už mě upomínkovala kvůli mé nejapné puse.

• FOTOREPORT: Vinylová show DJ Shadowa a Cut Chemista v Roxy

Pořad je tedy v éteru od pondělí do pátku...
Každý všední den mezi osmou a desátou na Color music radiu, který má frekvenci 90,7 FM Praha a 99,4 FM Brno. Radiocolour.cz jsou webovky a pořad se jmenuje Frikolora. Dál mě můžete sledovat na mém facebookovém profilu nebo mém webu.

Napadlo někdy český muzikanty využít tvých skills?
V roce 2007 jsem objel turné s New Orchestra of Dream. To dával do kupy Štěpán Smetáček a Tonya Graves, plus tam bylo asi 25 dechů, klávesy, perkuse, basa. Byli jsme s tímhle projektem i v zahraničí. Už předtím jsem spolupracoval s klukama z Mandrage, který znám téměř od jejich dětství. A se Zdeňkem Bínou z -123 minut a s Honzou Černým jsme nedavno vydali EP Confusion. Takže já se jako hudebník trochu cejtim, s muzikantama se tak vyhledáváme navzájem. Vážíme si sebe navzájem a spolupráce nás baví. S bubeníkem Markem Fričákem jedeme ten VideoScratchLiveDrums set, kam občas přibrerem ještě Štěpána Eliáše na klávesy.

Rozhovor s Frikym probíhal v pražském klubu La Loca

A tvoje práce s hudebníky je pouze mixovat muziku, nebo vkládáš i melodie?
V některých partech jen scratche, jindy produkuju hudbu, nebo dělám remixy. Někdy jen vystupuju jako doplněk, někdy vyprodukuju celou linku i s basou. Je to otevřený. Největší zážitek byl pro mě asi ten orchestr. To jsem se tak klepal, až jsem před vystoupením musel dělat kliky, abych se uklidnil a odehrál to. Podobně nervózní jsem byl až na vystoupení mistrovství světa v Londýně. Pokud hraješ s orchestrem nebo děláš teamovej dee jaying, kterej děláme s Fluxem, narůstá zodpovědnost a nervozita. Takovou nervozitu jsem necejtil ani před plnou O2 arenou, v který vznikal přenos pro Eurosport.

Když už jsme tak u těch hal, co si myslíš o pánech jako David Guetta a Calvin Harris?
Já se snažím nemluvit o nikom, koho jsem neviděl hrát. Ale Davida Guettu jsem zrovna viděl. Bohužel. On je jedna z nejhorších prezentací živýho hraní, kterou můžeš vidět. Přestože měl plnou halu, tak si v podstatě psal smsky, polovina toho setu byla předmíchaná. Já jsem se normálně sebral a odešel jsem. Tohle vidět nepotřebuju.

Pak jsem se náhodou dostal v Crossu k Cheebovi a to jeho vystoupení bylo tak geniální, že jsem tam zůstal celý vystoupení stát s otevřenou pusou. Tak se to má dělat! Byl technicky zdatnej, skvěle melodickej, byla to skvělá party a do toho dělal skvělej video scratch. A to vše jeden člověk! Tohle by měl podle mě DJ prezentovat. To, co prezentuje David Guetta, ale i spousta českejch djs, je jen důkazem, že se djing rozšířil, ale ubral na kvalitě, kouzlu a individuálnim pocitu z něj. Djing je teď dostupnej každýmu, stejně jako si každej může koupit foťák a nazývat se fotografem. Proto většina setů zní v podstatě stejně, protože počítač už umí míchat sám. Ty pokud nejseš insider, tak nepoznáš rozdíl. Přitom pro tyhle kluky stačí si k djovi stoupnout se Shezamem, zkopírujou si set a za hodinu ho můžou zahrát stejně, jen bez scratchů. Takže David Guetta? To je pro profíka utrpení. Doufám, že si tu hudbu aspoň opravdu sám produkuje.

 {vypnoutlink:Aneta Langerová,Ondřej Brzobohatý,Richard Müller}

text: Alena Bílková, foto: Čestmír Jíra

Rozhovor natočen na diktafon Sony ICD-TX50, video pořízeno na telefon Sony Xperia Z3