RECENZE: The Prodigy chrlí vztek, který vás zadupe do země

THE PRODIGY
THE DAY IS MY ENEMY
Mystic production
14 trax / 56:12

Tracklist: The Day is My Enemy, Nasty, Rebel Radio, Ibiza, Destroy, Wild Frontier, Rok-Weiler, Beyond the Deathray, Rhythm Bomb, Roadblox, Get Your Fight On,  Medicine, Invisible Sun, Wall of Death

The Prodigy byli ke konci 90. let jedněmi z mých osobních heroes. Výbušné spojení taneční hudby, punku a hiphopu bylo pro mě synonymem maximálně osobitého a progresivního spojení žánrů na tehdejší hudební scéně. Bohužel po desce Fat of The Land jako by jim někdo sebral vítr z plachet a někdejší největší kapela taneční scény se začala otáčet v kruhu opakování zavedených formulí a vykrádání sebe sama.

První náznaky obratu přišly v roce 2009 s deskou Invaders Must Die, která do sebe nasála vlivy dubstepového chvění z tanečních klubů a zaujala i svým nefalšovaným exaltovaným vztekem. S podobnou náladou, ale vycizelovanou do krystaličtějších tvarů a vybroušenou téměř do dokonalosti přichází i nové album The Day is My Enemy.

14písňové album něčím připomíná jízdu současnými okrajovými částmi Londýna. S útržkovým mícháním vlivů hiphopu, RnB, dubu, dubstepu a nadladěnými animé samply evokuje nefalšovanou frustraci a násilí druhé a třetí generace přistěhovalců bez práce a budoucnosti. Těch, kteří v kapucích se spuštěnými kalhotami šňupají koks u telky s puštěným zápasem Tottenhamu. Třaskavá naštvaná energie vystřelovacích nožů a baseballových pálek vybuchuje ve stejné opakující se formuli jako hudba nového alba Prodigy.

• The Prodigy opět v Česku. Ulovil je Trutnoff Open Air Festival

The Day Is My Enemy začíná už od první písně ukazovat, jak se trio dokázalo revitalizovat v obnovené síle. Martina Topley-Bird zpívá vypůjčeného Cole Portera v obalu nějakého divokého cyberpunkového soundtracku k sci-fi z roku 2001. Nasty a Rok-Weiler jsou energickým návratem dvou zpěváků, především však Keitha Flinta v neobyčejné punkově-komiksové formě. Tracky jako Rhythm Bomb a Destroy se naopak vrací ke kořenům samotných The Prodigy z jejich vůbec první desky Experience, ale (snad díky návratu raveu) znějí neobyčejně svěže. S poslední písní Wall of Death už jen vyčerpaně vypnete ipod a máte pocit, jako byste se masochisticky bušili kladivem do hlavy za řevu "fuck you and your heart attack".

The Prodigy ani tentokrát moc nepracují se změnami nálad, tempa nebo struktury, ale magickým způsobem se jim povedlo dosáhnout intenzivní pocitu energie či nějaké podprahové "přinasranosti", která chytí a nepustí. Zní to asi téměř blasfemicky - vyfetovaní elektroničtí punkeři Prodigy jsou zpět. Tohle je hodně povedená deska. {vypnoutlink:Death,Air}

BEST TRAX: Nasty, Destroy, Wall of Death
ZKUS TAKY: Pendulum - Immersion, Borgore - #NEWGOREORDER, The Bloody Beetroots - Hide

Boris Carloff
6/7