RECENZE: Mark Knopfler mezi irskou putykou a jižanským salónem

Vydáno 07.05.2015 | autor: redakce

Na novém albu Marka Knopflera je zdánlivě všechno tak, jak má být: dylanovský zpěv-nezpěv, skvěle znějící kytary a citlivé aranže. Co ale albu citelně chybí, je invence a nové nápady.

RECENZE: Mark Knopfler mezi irskou putykou a jižanským salónem RECENZE: Mark Knopfler mezi irskou putykou a jižanským salónem


Mark Knopfler  TrackerMARK KNOPFLER

TRACKER
Mercury, Verve (US)
11 trax / 60:42 min

Tracklist: Laughs and Jokes and Drinks and Smokes, Basil, River Towns, Skydiver, Mighty Man, Broken Bones, Long Cool Girl, Lights of Taormina, Silver Eagle, Beryl, Wherever I Go

Ačkoliv tomu nostalgická úvodní odrhovačka Laughs and Jokes and Drinks and Smokes možná nenasvědčuje, čerstvé album Marka Knopflera je především poklidné a atmosféra na něm převládající je zcela v souladu s jeho přebalem. Až na několik výjimek se celé album nese v mírném duchu, ležérním tempu, bez zbytečných dynamických změn a výraznějších hráčských výkonů. Jistá vnitřní vyrovnanost, která je za písněmi cítit, ať už jde o pomalejší balady nebo veselejší kousky, je tak leitmotivem celého alba.

Na nahrávce jsou zřetelně rozpoznatelné dva inspirační vlivy. Prvním z nich je bezpochyby irská hudba, která je zřetelná zejména v již zmiňované první skladbě, stejně jako v Basil či Mighty Man, kde tahací harmonika a flétna decentně podbarvují jižanské kytary tvořící pozadí typicky irského nápěvu. Druhým silným vlivem je tradice amerického rockového písničkářství odkazující k postavám jako je Eric Clapton nebo Bob Dylan. Tento odkaz je zřejmý zejména v trojici písní ke konci alba (Long Cool Girl, Lights of Taormina, Silver Eagle). Nejen díky saxofonu se v River Towns Knopfler zvukově velmi blíží třeba Bruce Springsteenovi. Mezi těmito skladbami nápadně vyčnívá Broken Bones, která zní, jako kdyby byla do alba nalepená z nějaké ztracené nahrávky ze sedmdesátých let: neupravený zvuk funky kytarového riffu, kvákadlo a rhodes na pozadí, jednoduché bicí a tleskání na pozadí, to vše vytváří hypnotickou a lehce acid atmosféru. Skalní fanoušky Dire Straits zcela určitě potěší skoro závěrečná Beryl, která by klidně mohla být na B side legendární Sultans of Swing.


Na albu se neexperimentuje hudebně ani zvukově a určitá předvídatelnost je jednou z hlavních slabin alba, které v zásadě nepřináší nic nového v rámci Knopflerovy tvorby, natožpak vzhledem k žánru obecně. Nicméně věku, do kterého Knopfler zvolna vstoupil, často náleží spíše rekapitulování a návrat ke kořenům, než hledání nových cest. Po řemeslné stránce je album precizní a potěší každého Knopflerova fanouška a milovníka zvuků jeho kytary. Pro ostatní ale zůstane spíše záležitostí na několik poslechů než albem, ke kterému se budou vracet.


BEST TRAX: Laughs and Jokes and Drinks and Smokes, Broken Bones, Beryl
ZKUS TAKY: Bob Dylan – Nashville Skyline, Madelaine Peyroux – Standing on the Rooftop, Dire Straits – Sultans of Swing


Jiří Kalous
4/7

 

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít