Tereza Černochová interview: Moc bab pohromadě nedělá dobrotu

Tereza Černochová vydala letos v březnu album Škrábnutí

Před nedávnem proběhl křest tvé nové desky Škrábnutí. Jaké z něj máš dojmy?
Byla jsem ten den zrovna na antibiotikách, takže mě mrzlo, že jsem si tu virózu neodložila ještě o pár dní. Koncert byl završením zvláštního týdne, který začal vstoupením v Brně. Byla tam super atmosféra a namlsali jsme se, že se nám to extrémně povedlo. Načež jsme dostali tři sprchy, kdy na nás v Ostravě a dalších zastávkách přišlo strašně málo lidí. Takže jsme byli nervózní, ale v Praze byl zase narvanej barák. Ten den jsem ještě zpívala na pohřbu Miroslava Ondříčka, takže jsem si řekla, že večer si to prostě jen užiju, celé to přenášela Česká televize online.

Desku Ti křtila Lenka Dusilová. Jak jste se k sobě dostaly?
Lenka má velkej podíl na desce, kterou jsme Romanem Holým začali točit před pěti lety. Chtěla jsem od ní text, protože se mi líbí její vyjadřování. Lenka používá měkký slova a měkce je i vyslovuje, je strašně zkušená a hudebně velmi daleko. Celý to působí, jako kdyby to zpívala drzá holčička. Volala jsem jí ještě v době, kdy pobývala na Aljašce a od té doby nás pojí silný přátelství. Jsem totiž v jednom kuse mezi chlapama a občas prostě potřebuješ s nějakou holkou pokecat, kór s muzikantkou. Kluci totiž někdy strašně špatně snášej, když se ta ženská, která je pro ně normálně parťák, opravdu projeví jako ženská. Pak z toho cejtí nějakou dávku hysterie a hned je oheň na střeše.

• FOTOREPORT: Tereza Černochová má pokřtěno, mini-turné k albu Škrábnutí je u konce

Vybíráš si tedy samý chlapy do kapely záměrně? Co oslovit jiné muzikantky?
Mně by vadilo, kdyby měla jiná ženská navrch v tom slova smyslu, že by byla víc v pohodě než já, abych byla za ještě větší krávu, než teď. (smích) S holkama už jsem si toho užila dost a jednoduchý to úplně nebylo. Moc bab pohromadě nedělá dobrotu. Ale myslím, že třeba Lenka Dusilová by byla vyjímkou.

Když se bavíme o Black Milk, v té době jsi působila úplně jinak. Vyzývavé topy, taneční klipy. Byla to tehdy stylizace, nebo to bylo dáno i věkem?
Byl to danej styl a la české Destiny's Child. Sexy holky. Taky v tom věku máš postavu trošku jinou než teď, zvlášť po porodu. (smích) Ale to my jsme v té době byly téměř ještě jako jeptišky, když si to srovnáš s dnešní Miley Cyrus. Zajímalo by mě, co se tý holce děje v hlavě. My jsme třeba tenkrát dostaly nabídku fotit do Playboye. Obě holky tehdy řekly po chvilce váhání "jasně"! Já jsem z toho byla ale strašně špatná. Teda jen pár let, než jsem nafotila tu krávu. (smích)

Nedávno jsem viděla stejný koncept, který nafotila Pamela Anderson pro PETA.
Ta to fotila až po mně! Asi o dva roky později. Volali mi z novin, jestli o tom vím, jestli to není inspirace.

V té době jsi měla docela silné promo. Co se potom stalo?
Touhle "kraví" fotkou jsem se dostala na titulku Blesku, ale neměla jsem žádnýho PR manažera, kterej by to korigoval. Takže jsem byla často dotazovaná, kde je ta nová deska a pořád jsem vysvětlovala, že je to promo k turné, ne k druhý desce. Začala jsem hrát s brněnskou kapelou, což byl jeden velkej nášup. Nový lidi, nový vjemy, jinej humor. Jenže se v ní začali strašně střídat členové, Zbyněk Raušer odešel do Support Lesbiens, pak byl odejit basák a odešel trumpetista, perkusista, a nakonec Jirka Kučerovský začal hrát s Tomášem Klusem. Místo toho, abychom dělali nový věci, jsme se tak s nějakým nováčkem učili dokola ty starý a to nás strašně brzdilo.

Kapelu jsi na čas rozpustila a teď hraješ v komorní sestavě. Taky ses dost posunula žánrově.
Když jsme s Romanem a Jirkou Hutárkem seděli nad rozdělanou deskou, řešili jsme, jestli to má být moje sólová deska, nebo deska s kapelou, bylo kolem toho hodně otazníků a stejně tak kolem stylu. Řešila jsem si osobní problémy a z toho rozjuchanýho funky stylu jsem se čím dál víc posunovala do melancholických věcí. A začalo mě to strašně bavit, zjistila jsem, že si od tý hlasitý hudby potřebuju odpočinout.

• RECENZE: Tereza Černochová v nitru sebe samé

Takže zase možná přijde doba, kdy budeš chtít dělat bordel a ty taneční věci pustíš do světa?
Já to v sobě mám tak jako tak. Jen si kromě toho potřebuju tvořit i vlastní styl. Mám stejnej problém, jako měl třeba můj táta, a to je hudební roztříštěnost. Pro hodně lidí jsem pořád škatulkovaná jako Black Milk, pro někoho jsem ve škatulce Romana Holého, taky jsem hrála s big bandem, s Vladimirem 518. Někdo mi třeba radí, ať řeknu "ne, já s váma teď nepojedu, lidi jsou pak z toho zmatený, co vlastně dělám za muziku", ale proč, když mě to baví? Navíc jsem matka samoživitelka a musím vydělávat. Řeším si sama i booking a samozřejmě to nestíhám. Obvolávám kapelu, zvukaře, řeším technickej rider a jak kam pojedem. Ta logistika není zas tak složitá, ale s dítětem nechceš celej den prosedět u počítače a na telefonu. Chceš s ní jít ven. Kluci taky nejsou pořád na příjmu, takže jsem na ně hnusná, že se neozývaj a pak někam jedem a blbě na sebe koukáme. Prostě tohle by měl dělat někdo jinej. Management, agent.

Když mluvíme o tvé žánrové roztříštěnosti, dostala jsi někdy nabídku do muzikálu?
Nedostala a asi bych ji ani nevzala. Ta hudba je kolikrát nádherná, ale je to trochu jako chození do fabriky. Zpívala jsem třeba v koncertní úpravě Noci na Karlštejně, kde dal Janis Sidovský dohromady lidi, kteří by do muzikálu nešli, jako je Matěj Ruppert nebo Vojta Dyk. Taky jsme jeli koncertní turné Jesus Christ Superstar a to se mi strašně líbilo. Ale klasický muzikálový prostředí rozhodně není pro mě.

Nyní ses žánrově ustálila na své desce Škrábnutí, která je plná tvých osobních zpovědí. O čem jsou jednotlivé songy? Začněme třeba skladbou Polibky snílků...
To je o momentu, kdy jsem volala Romanovi, že umřel můj táta. On byl někde ve městě a byl z toho totálně opařenej. No a asi pět minut na to mu zavolala jeho manželka, že čekají dítě. Takže zároveň prožíval smutek a radost. Je to o tom, že někdo odchází a někdo přichází a že to tak člověk musí brát. Mám tu spoluautorství s Milanem Princem, který mi v textech pomohl s tou duchovní stránkou.

Co píseň Podplouvám?
K tomuto songu napsal text Vráťa Šlapák. Viděl, že trpím nějakou osamělostí a říkal mi o příběhu velryby - plejtváka. Ty velryby plujou v oceánu po skupinách a mají mezi sebou jednoho jedince, kterej "zpívá" na jiných frekvencích než to stádo, a oni ho neslyší a vyčlení ho ze skupiny.

Až nastane září...
To byla předposlední píseň, kterou jsme dělali. Text napsala Alena Rytířová, dcera Zdeňka Rytíře. Popsala jsem jí celou situaci s mou dcerou, jak jsem otěhotněla. Laura se měla narodit právě v září, ale pak jsem to stihla nějak dřív.

Tereza Černochová s Lenkou Dusilovou při křtu alba Škrábnutí

Kromě toho jsi taky pro Stream.cz nazpívala ukolébavku Popelky. Nepřemýšlela jsi o albu pro děti?
To by bylo strašně fajn. Já měla i ekologický pořad na ČT. Jezdili jsme po republice a děti soutěžily v různých disciplínách, celé to bylo o přírodě a moc mě to bavilo. Nazpívala jsem pro pořad song, do kterého rapoval i Vladimir 518. Zrovna včera mi říkal, že se mu ten text strašně poved, ale že ho nemůže najít.

K přírodě máš úzký vztah. Když jsi vybírala prostředky na vydání alba na Katalyzátoru, jednou z odměn bylo i odpoledne na hřbetu koně.
Teď jsem přes rok neseděla na koni, ale už mi to chybí. Chystám se na ně i s Laurou, dětem to dělá dobře.

Co až za tebou přijde Laura v šestnácti, že chce být zpěvačkou?
Tak to fakt nevím. Já bych si přála umět hrát na basu nebo na bubny a přijde mi super, když na to hraje ženská. Tak třeba se dá tímhle směrem. Nebo ji ta muzika vůbec nebude bavit. Ale extrémně ji zajímá jídlo. A taky když se maluju. Třeba jsou v tom známky food stylingu. (smích)

Nebo si založí kapelu s dcerou Heleny Zeťové a Terezy Kerndlové.
(smích)

text: Tereza Vavroušková, foto: archiv, Veronika Strachová, Matěj Třasák