No Name interview: Učte se, nebo dopadnete jako my!

No Name slibují vydat nové album hned po létě

Funguje to výborně, čehož důkazem je, že jsme jedna z mála kapel v nezměněné sestavě už skoro 18 let. První zkouška, kde jsme se střetli, byla 26. srpna 1996. Měli jsme ambice, sny a basu piva. (smích)

Ale pár let to trvalo, než jste o sobě dali vědět hity, jako jsou např. Žily.
Na Slovensku nás dostala nahoru píseň Ty a tvoja sestra v květnu 1999 a v Česku jsme se poprvé ukázali právě s písničkou Žily, to bylo, myslím, v březnu 2001.

Kdo skládá většinu skladeb a jak vlastně vznikají?
Každá píseň má jiné „papíry", což znamená, že jednou někdo donese muziku, jindy jen textový nápad... Většinový autor jsem sice já, ale chlapci mají na krku taky hodně hitů. Podstatné je, že nápady se donesou do zkušebny a tam se to celé zmastí, přesně jako před osmnácti lety. Ta chemie prostě funguje neustále a to osobně považuji za největší zázrak.

Máte společné i jiné zájmy?
S bratry chodíváme hrát hokej, se Zolim plavat, akorát náš basák je úplně mimo sport, jeho baví houby a ženské (smích).

• No Name v TOP 7 videoklipů týdne

Jak osobně odpočíváš a čím se inspiruješ?
Odpočívám, když jsem s rodinou, děckama, kdykoliv a kdekoliv. Stačí si vypnout telefon a je to hotové. Co se týká inspirace, tak je mi v podstatě jedno, kde skládám, ale používám klasická písadla jako papír a pero, nedokážu na tohle používat moderní technologie, že bych si třeba zapisoval texty do mobilu, to určitě ne.

Ovládáš krom zpěvu také nějaké hudební nástroj?
Já zpívám od té doby, co si nejmladší brácha Dušan potrhal struny a já jsem mu půjčil kytaru, kterou už mi nevrátil. (smích) Na druhou stranu jsem vlastně rád, protože se můžu věnovat lidem a tam je moje místo. Co se týče nástrojů, tak slušně ovládám klavír a pro moje skladatelské potřeby si vystačím i s kytarou – ale sólo bych si na kytaru vystřihnout netroufl.

Jak se udržuješ v hlasové formě?
Třeba tak, že kromě koncertování učím zpívání mladé adepty herectví na košické konzervatoři, a to sem hodin týdně, takže jsem neustále v permanenci. Paradoxně se mi od doby, kdy jsem se vrátil na školu, zpívá líp.

A co je podle tvůj recept na celkově dobrou kondici?
Nechlastat, nekouřit a dopřát si spánek! Když je člověk nevyspalý, nedokáže to nahradit ničím jiným.

Vnímáš na vašich koncertech nějaké rozdíly mezi slovenským a českým publikem?
Od chvíle, kdy nás Čechy a Morava přijali s otevřenou náručí, je nám už úplně jedno, kde zrovna hrajeme, ty rozdíly se smazaly. Nedávno jsme například vystoupili na Plzeňském Majálesu a cítili jsme se úplně stejně, jako kdybychom hráli v Košicích... Skutečně se nám dnes rozdíl mezi slovenským a českým publikem poznává těžko.

• Okoř se šťávou oslaví 17 let s No Name, Mandrage, Wohnout i Jelenem

Brzy vstoupíte do festivalové sezóny jako jedni z hlavních účinkujících Okoře se šťávou, jaké typy open air akcí vám nejvíc sedí?
Rádi si zahrajeme na místech, která dýchají historií, je to jiné než v halách nebo klubech. Každý člověk touží být aspoň na chvíli součástí historie a v podhradí je to intenzivní. Na Okoři hrajeme rádi, je to zázračné místo, takové zážitky se vždy vryjí pod kůži.

Vy jste celkem pilní nejen koncertně, ale i v nahrávacím studiu, na kontě máte už sedm řadových alb a prý se brzy dočkáme dalšího...
Před měsícem jsme vypustili do světa singl Povedz mi a těšíme se z toho, že si ta píseň už žije svým vlastním životem. Je to předvěst nového alba, které chceme vydat na přelomu září a října.

A co na konec vzkážeš vašim fanouškům, ať už českým nebo slovenským?
Učte se, nebo dopadnete jako my! (smích)

red, foto Sunmusic, Noname.sk

Na Okoři se šťávou se 30. května kromě No Name představí Mandrage, Wohnout, České srdce, Jelen, Zrní a další. Více na www.okorsestavou.cz