RECENZE: Faith No More po 18 letech navazují tam, kde skončili

FAITH NO MORE
SOL INVICTUS
Mystic production
10 trax / 39:10

Tracklist: Sol Invictus, Superhero, Sunny Side Up, Separation Anxiety, Cone of Shame, Rise of the Fall, Black Friday, Motherfucker, Matador, From the Dead

Hudbu Faith No More bylo vždy nutné brát trochu s rezervou, špetkou vtipu a velkou tolerancí pro různé hudební výstřelky a odbočky. Na tom se nic nemění - již vydání prvního singlu Motherfucker totiž mohlo mnohým fanouškům způsobit noční můry. Skladba je kvůli své prazvláštní recitační atmosféře rozhodně největší pěstí na oko z celého tracklistu. Pokud ale bylo smyslem Pattona a spol. si se svým publikem trochu pohrát, určitě se jednalo o dobrou volbu.

Nejistoty se totiž rozplývají při prvním poslechu - na albu se najde v podstatě vše, díky čemu si Faith No More v devadesátých letech udrželi svou popularitu na vrcholu. Určitá míra žánrové nejednoznačnosti je stále přítomná, objeví se míchání pro kapelu tradiční popové chytlavosti, funky hravosti a tvrdé kytarové údernosti. Kapela ovšem již u druhého tracku Superhero (který byl i druhým singlem) dává jasně najevo, že ji nezajímají moderní trendy a že jednoduše pokračují svou vlastní cestou.

A opravdu - zejména kousky jako Superhero a Rise of the Fall se zdají být přímými odkazy na Pattonovskou éru tvorby Faith No More. Nejsou ale jediné a při poslechu alba je těžké věřit, že se jedná o první desku kapely po osmnácti letech. Ano, vokální projev je převážně hlubší, vyzrálejší a agresivnější, zvukově i obsahově ale album bez diskuze navazuje na předchozí Album of the Year a i po tak dlouhé době zůstala identita tvorby obdivuhodně zachována.

• RETRO: Trutnov Open Air 1997 v zajetí Faith No More

Na albu se však najdou i slabší momenty - například intro Sol Invictus nebo již zmíněný Motherfucker působí jako záměrná výplň. Zejména proto, že po Motherfucker přichází na řadu epický vrchol alba v podobně písně Matador. Závěr desky pak patří sladké popové skladbě s bohatými sbory From the Dead, jež umístěním a vyzněním připomíná Just a Man, závěrečný track alba King for a Day... Fool for a Lifetime. V rámci aktuální desky ale vyznívá trochu nedovařeně, k bombastickému efektu Just a Man chybí pořádný kus práce a závěr Sol Invictus je tak mírným zklamáním. Proč neukončit album na vrcholu?

Stopáž nahrávky je poměrně skromná a deska uhání kupředu slušným tempem. Když si odmyslíme "výplňové" tracky, délka produkce se ještě zkrátí a nelze se vyhnout dojmu, že po osmnácti letech čekání toho mohlo být jednoduše víc. Pořád naštěstí zbývá dostatek kvalitní hudby, která Faith No More úspěšně vrací na scénu. Snad tedy v blízké době přijde další chod, nějaké to "víc", které by zasytilo lépe.

BEST TRAX: Sunny Side Up, Matador,Cone of Shame
ZKUS TAKY: Faith No More - King for a Day... Fool for a Lifetime, Tomahawk – Tomahawk, Mushroomhead - XIII

Jan Čapek
5/7