České srdce interview: Noční motýl vylétne na Okoři

České srdce pokřtí nové album na festivale Okoř se šťávou

Od vydání minulého alba Náměsíčnej uběhlo už takřka neuvěřitelných devět let. Takto dlouhou ediční pauzu jste dosud neměli. Co bylo příčinou?
Když vydáš desku, nezačneš okamžitě dělat novou. Musíš nejdřív něco prožít, abys měl zase o čem psát... Nicméně máš pravdu, že vznikla poněkud větší mezera. Hlavní důvod byl asi ten, že jsme vždycky něco natočili a on teprve čas prověří, jestli to má cenu vydávat. Takže z něčeho jsme měli dobrej pocit, z něčeho ne a dál na tom pracovali. Nahrávali jsme v takových cyklech. Pokaždé jsme začali, pak ten cyklus skončil a my tu desku pořád neměli... Teprve teď jsme s výsledkem byli po všech stránkách spokojení a konečně album dokončili.

Bylo hodně "odpadu", tedy věcí, které jste rozdělali nebo třeba i natočili, ale nakonec skončily v koši?
Hodně. A i u písniček, které na novém albu jsou, vznikla postupně řada různých verzí. Když to srovnám s deskou Znamení (vyšla v roce 2000 a také už vznikala v Šenbauerově vlastním studiu - pozn. aut.), tak to v mém počítači zabralo přibližně 15 GB, zatímco veškerý materiál natočený k Nočnímu motýlovi asi 1000 GB! Vybrali jsme jen věci, které spolu navzájem fungujou. Každá písnička je sice jiná, ale mají společnou atmosféru, to je spojuje.

V čem - čistě z tvého subjektivního pohledu - Noční motýl navazuje na nějakou hudební či jinou tradici, pro České srdce typickou, a v čem naopak přichází s něčím výrazně odlišným od starší tvorby?
V podstatě na všechny minulé desky se dostaly i věci, které mi přišly trošičku jako výplň, ale museli jsme je tam zařadit, protože jsme už žádné jiné neměli. Tentokrát tenhle pocit poprvé nemám. Už jsem říkal, že ty písničky jsou dost rozdílné. Samozřejmě v nich opět najdeš prvky keltské hudby, ale současně bych řekl, že ta nahrávka je o něco kytarovější a písničkovější.

Písničkovější ve smyslu melodičtější?
Ano, jsou tam výraznější melodie. Ale také třeba oproti minulosti více vokálů apod. Souhrnně vzato tahle deska podle mě přesně dokládá, kam jsme se jako kapela za ta léta posunuli.

Podíleli se na albu nějací hosté?
Původně jsme ho chtěli natočit úplně bez hostů, ale jak čas plynul, tak nám to nedalo a občas to vzniklo i dost spontánně, jako třeba když nám Vojtěch Dědina z Pa-li-tchi, (pozn. aut.: parta, která dělá jednu z nejlepších ohnivých show u nás a svoje umění každý rok načerpává přímo v Indii) natočil didgeridoo. Dalším hostem je Lou Fanánek Hagen, který napsal text na takový letní song, a společně nás napadlo, že by se mohl zúčastnit i vokálně. Dalším hostem je úžasný člověk Pepa Štěpánek, velice šikovný kytarista, který hraje snad na všechno, co má nějaké struny. Na naší desce vedle elektrické a akustické kytary zahrál taky na pedal steel kytaru. V první písni hraje na housle Zdeněk Pohorský, který hrál s Českým srdcem na albu Znamení. Basu ve skladbě Kroužím nad tebou, na kterou jsme už před rokem udělali takový spontánní klip jen na foťák, natočil Kuba Vejnar.

Nedávno jsem se, asi ne náhodou, setkal s velice zajímavým človíčkem Petrem Davídkem, který zvládá spoustu technik, alikvotních zpěvů apod. Používá tuto techniku také k léčení, což je i jeho hlavní životní náplní. Je léčitel, takže při poslechu se vám může i zdravotně polepšit. Hudba vlastně léčí velice často... Pro mě samotného bylo inspirující seznámení s netypickým Čechem, který procestoval kus světa od Skotska po Jeruzalém a který si říká Black Free. On sám dělá skvělou hudbu. Myslím, že díky němu se album hodně posunulo vokálně. Celé album jsme točili sami v našem Sun studiu. Mixu se zhostil skvělý kytarista, zvukař a kamarád Lukáš Martinek.

Křest novinky proběhne za pár dní na Okoři. Můžeš už teď prozradit, čím bude speciální?
Nechci říkat, kdo bude kmotrem, protože to by vždycky mělo být do poslední chvíle překvapením. Každopádně kromě našeho standardního festivalového bloku zahrajeme i dvě věci z nové desky. Na běžných koncertech jich pak budeme hrát víc. Jinak CD sice vychází až začátkem června, ale premiérově k zakoupení bude samozřejmě už na Okoři se šťávou.

• Okoř se šťávou oslaví 17 let s No Name, Mandrage, Wohnout i Jelenem

Když už zmiňuješ festivalový repertoár  Českého srdce: co v něm prostě nemůže chybět, které písně byste si netroufli vynechat?
Máme už šest, s novinkou vlastně sedm řadových desek a běžnej koncertní program celkem obměňujeme. Festival je ale něco jiného. A myslím, že na něm by vždycky měly zaznít věci jako Srdce z Avalonu, Irská suita, Bosou nohou žárem, Holčičko neplač nebo Rytíři z Blaníku.

V prosinci jste oslavili 25 let existence Českého srdce. Jaký máš z toho čtvrtstoletí pocit? A které období považuješ za nejsilnější či nejšťastnější?
Není úplně jednoznačné, které období bylo lepší nebo horší, u každého člena skupiny to navíc mohlo být vnímáno trochu jinak. Nejlepší to asi bylo, když jsme České srdce založili: nevěděli jsme, co z toho bude dál, neřešili jsme nic jiného než vymýšlení písní a večírky... Celkově to probíhalo v takových vlnách. Vždycky byly chvíle, kdy to moc nefungovalo, a období, kdy jsme naopak nevěděli co dřív. Kolikrát stačí pár skvělých koncertů a všechno je jinak. Asi nejhorším obdobím pro mě bylo natáčení alba Oheň voda vzduch, kdy už jsme chvílemi i přestávali věřit, že to vůbec má smysl.

text: Petr Korál, foto Sunmusic

Na Okoři se šťávou se 30. května kromě Českého srdce představí také Wohnout, No Name, Mandrage, Jelen, Zrní a další. Více na www.okorsestavou.cz